poster

Babycall

  • Norsko

    Babycall

  • Německo

    Babycall

  • Švédsko

    Babycall

  • Slovensko

    Babycall

  • USA

    The Monitor

Horor / Thriller

Norsko / Německo / Švédsko, 2011, 96 min

Režie:

Pål Sletaune

Scénář:

Pål Sletaune

Producenti:

Turid Øversveen

Střih:

Jon Endre Mørk

Scénografie:

Roger Rosenberg
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • ricci.s
    **

    Nepáčilo sa, bohužiaľ. Tajomné zvuky z detskej vysielačky sú síce dostatočne zaujímavé pre horor (aj keď niečo podobné tu už bolo v jednom zo španielskej série Peliculas), ale napokon tomu ani nevenovali veľkú pozornosť a nasledovalo kvantum odbočiek a hluchých miest, pričom spracovanie je nezáživné, zdĺhavé, rozťahané, nudné. Riešia sa tam samé prkotiny - vzťahy otec - matka - syn, matka - syn, matka - nový frajer, nový frajer - jeho matka... uspávanka neskutočná. Jeden, max. dva atmosferické momenty počas celej prvej hodiny, ináč čistá rodinná dráma. Ku koncu sa to síce prepne do mysterióznej ducháriny, v ktorej sa začnú odhaľovať karty a divák (teda aspoň ja) spozornie, ale otrepanejší záver už ani nemohli zvoliť. Navyše či to celé vôbec dáva zmysel, je tiež dobrá otázka. Čiže veľké sklamanie, pochváliť môžem len kvalitnú kameru a slušný výkon hlavnej hrdinky (všetky ostatné postavy nesympatické).(23.2.2012)

  • Jericho666
    ***

    Noomi Rapace je prostě skvělá! Opravdu perfektně zahraná a procítěná role, která prostupuje celý filmem a je vlastně jeho hlavním tahounem. Budete s ní soucítit, dýchat s ní, prožívat každou vteřinu a i jí fandit, aby ochránila Anderse od tyranského otce. Necháte se také vcucnout až trýznivou atmosférou, až to psycho prostoupí obrazovkou k vám domů a zaplní ho celý až po strop. Ano, to vše vám Babycall nabídne dosyta. Problém ale nastává, když samotný děj začnete po půlce filmu nechápat více a více. Tedy. Osobně nemohu říci, že bych ho nepochopil, ale lhal bych kdybych trvdil, že jsem z něj nějak chytrý. Film má po jeho konci dost nevysvětlených otazníků, které třeba ani otazníky nejsou a mají jasné návaznosti a utvářejí logický celek, ale jsou podávány divákovi takovým stylem, že je snad jen málokdo může pochopit. Viděla Lisbeth minulost, to co sama udělala/udělal někdo jiný a nebo jí prostě hrabalo a nic z toho se nestalo? Ale potom, jaktože její kamarád našel podle plánku to, co tam mělo být a ona viděla v lese to, co viděla? A kdo ten plánek, výkres syna, dokreslil? A kdo ho vůbec nakreslil? Duch? Syn někdy dávno? Nebo ona sama a nepamatuje si na to? Co a koho to vlastně slyšela v té dětské vysílačce? A proč to vůbec sakra jmenuje Babycall? A další a další otázky. Krucinál, pokud tento komentář bude číst někdo, kdo ten film chápe a na otázky ví odpověď, tak ať mi dá, prosím, vědět. Babycall je ale fajn psychotriller, u kterého se určitě nudit divák nebude, jelikož bude právě zaměstnán otázkami, bude cítit tu atmosféru a hlavně se kochat bravurně zahranou rolí Lisbeth Salander v podání Noomi Rapace. Celkově ale nemohu dát Babycall více než 6/10, co jsou 3*. Ale bavil jsem se, to ano.(19.3.2014)

  • Morholt
    **

    Babycall se strašně vleče a kolikrát i uspává. Z letargie vytrhává jen Noomi Rapace v roli vyšinuté matky a dobrý herecký výkon podává i Kristoffer Joner. Jenže to je tak vše. Chybí napětí, atmosféra a ten nádech tajemna je velmi neumělý. Závěr mě sice docela překvapil, ale abych pravdu řekl zpětně jsem pak nechápal chování některých postav. Škoda. Nápad zase nebyl úplně marný. 30%(4.9.2012)

  • Mefistofelle
    ***

    Babycall je zajímavý film, nelze však říci, že by se jednalo o převratné dílo norské hororové školy. Co je na něm asi nejzajímavější je všeobjímající dekadence, která prostupuje film od začátku do konce. Barevné ladění tento dojem jen umocňuje - vše je jakoby šedé, nevýrazné, lidově řečeno zkrátka "vyblité", všední a přesto svým způsobem hrozivé. A to platí nejen o barvách, ale i o ději. Ten se rozvíjí pomalu, což ne každému musí sednout, ovšem jednotlivé zvraty jsou dávkovány tak, že větší prostor pro nudu se zde nevyskytuje. Některé scény jsou opravdu děsivé, například když se poprvé z dětské chůvičky začnou ozývat hlasy, přesto bych to ale neoznačila za typický horor, jak je avizováno v titulce. Jedná se spíše o psychologické drama s jeho typickými prvky: matka s dítětem, kteří si oba prožili něco strašného, a jejich vzájemné pouto, vztah matky a muže, který je osamělý stejně jako ona atd. Trochu překvapivě mě ale zklamala Noomi Rapace. Ačkoliv se mi moc líbila ve svém předchozím filmu Män som hatar kvinnor, tentokrát mě nijak neuchvátila, spíše naopak. Zdálo se mi, že po celou dobu trvání filmu má na obličeji stále stejný výraz a emoce by u ní taky jeden hledal dost s obtížemi. Ještě, že je tu její herecký kolega Kristoffer Joner, který tento nedostatek aspoň trochu vyvažuje. Samotný závěr mě nikterak nepřekvapil, protože se díky některým scénám dal očekávat již od první čtvrtiny filmu, ale v tomto případě to nevadí. Co však vadí je nedostatek ambicí, které tomuto filmu dost ublížily. Z daného tématu se totiž dalo vytřískat mnohem víc. Takhle zůstanu jen u tří hvězdiček, což si myslím, že je zcela adekvátní.(17.3.2012)

  • Yoshimitsu
    ***

    Babycall jsem si vždycky přál ať si se ségrou šuškáme celou noc a děláme nářezy rodičům, ale nikdy jsme ho neměly. Noomi v roli matky byla hodně náladová, uzavřená do sebe a fixovaná na svého syna Anderse. Kristoffer Joner čím víc stárne tím hraje ve filmech větší hovno, kde jsou staré dobré temné lesy, kde zahrál báječně. Dávám 55%(28.3.2018)

  • - Noomi Rapace získala v roce 2011 na Rome Film Festival cenu pro nejlepší herečku, v roce 2012 získal film Grand Prize na International Critics Award na filmovém festivalu Gérardmer a 4 ceny Amanda Awards pro nejlepší herečku, produkci, scénář a zvuk. (Cheeker)