poster

Babycall

  • Norsko

    Babycall

  • Německo

    Babycall

  • Švédsko

    Babycall

  • Slovensko

    Babycall

  • USA

    The Monitor

Horor / Thriller

Norsko / Německo / Švédsko, 2011, 96 min

Režie:

Pål Sletaune

Scénář:

Pål Sletaune

Střih:

Jon Endre Mørk

Scénografie:

Roger Rosenberg
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • L_A_D_A_S
    **

    Hlavní hrdinka je psychopat, její syn (Nor, Anders, náhoda?) je psychopat, synův kamarád je ještě větší psychopat, sociální pracovník je psychopat a sociopat, jediný přítel hlavní hrdinky je psychosociopat a určitě všechno ostatní pat. Celý film má absolutní psycho atmosféru. Prostě všichni kdo mají něco společného s tímhle filmem jsou tak psycho že bych je pozavíral na Shutter Island a už bych je nikdy nechtěl vidět.(2.2.2013)

  • Othello
    ***

    Tak já nevim. Většinu filmu jsem napjatej jak v čekárně u zubaře, nedokážu se rozhodnout, jestli mě ta civilní atmosféra dráždí kladně nebo záporně a po dokoukání jsem ve vaně ještě se svraštělym čelem dával dvě a dvě dohromady a pak mi to došlo. Celá pointa, celý to do sebe zaklaplo a já měl před sebou triviálnost celé zápletky. Ona sice není zas tak špatná, ale je strašlivě podobná všem těm thajským/korejským/japonským věcem akorát o něco seversky nepřístupněji. A ono když 4 hodiny vaříte bramborovou kaši, tak výsledek nemusí být úplně špatný, ale tak nějak si připadáte jak kretén.(16.4.2013)

  • kaylin
    ***

    Snímek "Babycall" má jeden zásadní silný prvek, pro který stojí za to sena něj podívat. Tím prvkem není nikdo jiný než Noomi Rapace, která v hlavní roli opět odvádí skvělou práci a dává tak mírně zaniknout skutečnosti, že snímek vlastně nemá tolik co říct a o horor se snaží spíše jen okrajově. To je velká škoda, protože napětí se vytrácí rychle.(27.6.2016)

  • Mefistofelle
    ***

    Babycall je zajímavý film, nelze však říci, že by se jednalo o převratné dílo norské hororové školy. Co je na něm asi nejzajímavější je všeobjímající dekadence, která prostupuje film od začátku do konce. Barevné ladění tento dojem jen umocňuje - vše je jakoby šedé, nevýrazné, lidově řečeno zkrátka "vyblité", všední a přesto svým způsobem hrozivé. A to platí nejen o barvách, ale i o ději. Ten se rozvíjí pomalu, což ne každému musí sednout, ovšem jednotlivé zvraty jsou dávkovány tak, že větší prostor pro nudu se zde nevyskytuje. Některé scény jsou opravdu děsivé, například když se poprvé z dětské chůvičky začnou ozývat hlasy, přesto bych to ale neoznačila za typický horor, jak je avizováno v titulce. Jedná se spíše o psychologické drama s jeho typickými prvky: matka s dítětem, kteří si oba prožili něco strašného, a jejich vzájemné pouto, vztah matky a muže, který je osamělý stejně jako ona atd. Trochu překvapivě mě ale zklamala Noomi Rapace. Ačkoliv se mi moc líbila ve svém předchozím filmu Män som hatar kvinnor, tentokrát mě nijak neuchvátila, spíše naopak. Zdálo se mi, že po celou dobu trvání filmu má na obličeji stále stejný výraz a emoce by u ní taky jeden hledal dost s obtížemi. Ještě, že je tu její herecký kolega Kristoffer Joner, který tento nedostatek aspoň trochu vyvažuje. Samotný závěr mě nikterak nepřekvapil, protože se díky některým scénám dal očekávat již od první čtvrtiny filmu, ale v tomto případě to nevadí. Co však vadí je nedostatek ambicí, které tomuto filmu dost ublížily. Z daného tématu se totiž dalo vytřískat mnohem víc. Takhle zůstanu jen u tří hvězdiček, což si myslím, že je zcela adekvátní.(17.3.2012)

  • berusche
    *

    Ježiš, to byl tak hnusnej chlapeček, že se na něj nedalo ani koukat. No, na maminku se čtyřiceti kilama taky nijak zvlášť a o pointě, dle procent, se taky nemusím rozepisovat. No nic, chtělo by to příště nenechat pobíhat jak šílenou hrdinku po městě a dát trochu prostor nějakému vysvětlování, dále vynechat rádoby strašidelné momenty (chůvičky) a netlačit tolik na pilu co do dalších násilných činů jen proto, aby divák trpěl s hlavní hrdinkou (my se shodli, že se nám spíš jevila jako přehnaná hysterka).(4.3.2013)

  • - Noomi Rapace získala v roce 2011 na Rome Film Festival cenu pro nejlepší herečku, v roce 2012 získal film Grand Prize na International Critics Award na filmovém festivalu Gérardmer a 4 ceny Amanda Awards pro nejlepší herečku, produkci, scénář a zvuk. (Cheeker)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace