Nic k proclení

Moji dvaja obľúbení komici v hlavných úlohách hašterivých colníkov, ktorí stoja proti sebe. Vau. To musí byt skvelá komédia. A naozaj je, ale zo začiatku mi to príliš nesedelo. Benoît Poelvoorde mi pripadal otravný a Dany Boon nudný. Chyba bola v tom, ze trvalo celých 14 minút kým sa stretli a konečne sa mohla naplno rozbehnúť fantastická komediálna chémia medzi nimi. Odvtedy film neustále gradoval a bol stále zábavnejší a zábavnejší až som si chrochtal blahom. 8/10. (20.10.2012)

Nejen po Novém roce na uvítanou (byť u mě s malým zpožděním) fajn komedie i s obohacujícím poznáním, že 1. leden 1993 přišel s jistými změnami v rámci státních hranic nejen mezi tehdy vzniknutými ČR a SR. Z výrazné části u mě Nic k proclení uspělo, neboť jsem se zasmál nad mnoha svižně a vtipně rozehranými absurdními scénami na pozadí zrušení celnictví, které má za následek růst příležitostí pro kriminálníky i nutnost nasazení policistů současně, rozproudí šílenou pomyslnou válku mezi Francouzy a Belgičany v mnoha vypjatých střetech běžných lidí ze dvou sousedních národů. Tyhle slovně „válečné“ dialogy jsou skvěle napsané, užíval jsem si i některé jazykové vtípky a sedla mi i hlavní dvojice herců v zastoupení obou národů (Francouz Dany Boon a Belgičan Benoît Poelvoorde). Vysokou laťku ale snižovala vztahová romantická linie, jež už takovou originalitou neoplývala a po zábavné stránce za zbytkem často v mých očích zaostávala. Žánrová směs, v níž ke konci pak plně vrcholní i akčí krimi rovina, na mě tak ne vždy úplně dohromady fungovala a film se mi ve finále pocitově zdál jako poněkud dlouhý. [70%] (03.01.2024)

Téměř geniální komediální záležitost. Kdyby i druhá polovina byla taková nálož gagů a humoru, jako ta první, u které jsem se řezal smíchy už od první vteřiny, nedokážu si představit, jak bych dopadl. Možná, že bych se smál ještě teď a nebo bych už dávno smíchy zemřel. Druhá polovina ale už přece jen musela trošku pořešit děj, který byl vynikající, jen ta romantická zápletka tam byla místy trochu na škodu (ale měla svůj perfektní smysl). Dany Boon je perfektní, ale Benoit Poelvoorde je ještě stokrát lepší. Lepší komedii jsem už hodně, hodně dlouho neviděl. Nic k proclení je moje nová láska, kterou budu doporučovat na každém kroku. Vynikající. 85%. (01.05.2020)

Před samotným komentářem bych moc rád poděkoval uživatelům Enšpígl, Snorlax a emma53. Holkám proto, že to Enšpíglovi doporučili a Enšpíglovi proto, že to poslal dál. Díky nim jsme totiž dali naprosto boží francouzsko-belgickou komedii, která je zároveň občas dost nekompromisní. Dany Boon a la Francouz jede na pohodu. Ale Benoît Poelvoorde jakožto Belgičan je fakt brutální. První půlka byla vygradovaná tak, až jsem myslel, že se takhle dobře už nikdy v životě nezasměju. Druhá půlka ale jako kdyby byla vyměněná. Kadence fórů se totiž rapidně zúžila. I tak ale uznávám, že tak povedenou komedii jsem hodně dlouho neviděl. Vlastně jsem ani nevěděl, že tam tahle rivalita je. Tak teď už to vím a ještě budu mít na co vzpomínat. (05.11.2014)

Snímek jsem si vytipoval jako vhodný ke společnému zhlédnutí se svojí partnerkou. Jenže po zhruba 15 minutách to vzdala s prohlášením, že se raději bude věnovat domácím pracem. Já jsem statečně vytrval až do konce už jen proto, že alternativa úklidu domácnosti ve mě vyvolávala pocit nervozity. Nicméně láskou ani sympatiemi jsem k téhle francouzské komedii o celnících, které postihla pohroma Evropské unie bez vnitřních hranic, nezahořel. Přitom nejde o nic urážlivého, hloupého nebo vyloženě nefunkčního. Na druhou stranu, pokud televizní stanice nasadí titul ve všední den na 9.30 dopoledne, o diváckém potenciálu si nedělá ani ty nejmenší iluze - zkrátka trhák to nebude. Humor uplatněný ve filmu mě neoslovil pro svou přílišnou doslovnost a přímočarost. Mám navíc rád, když je takový humor prezentovaný civilně. A tady se pro větší efekt přehrávalo o pár procent víc, než považuju za rozumné. Celkový dojem: 45 %. (17.12.2013)