Hudba hrát nepřestala

Velmi příjemný film. Máte rádi hudbu a máte vzpomínky, navázané na konkrétní skladby? Jak jí zaslechnete, hned se vám vybaví, jakoby zavoněla dvacet let stará voňavka a vrátila vás do doby, kdy byla rozprášena do vzduchu poprvé? Pak je tohle film pro vás, a pokud je vám pětašedesát a ujížděli jste na éře The Greatfull Dead, mrskne vás to zpátky k jointu a batikovanému tričku :o) Pokud ovšem nesnášíte "staré páky" jako Buffalo Springfield, Bob Dylan, Cream - ani to nepouštějte. U mě palec safra nahoru. A J.K. Simmonse mám radši a radši! (12.02.2012)

Dojemný a pútavý film od samého začiatku až po úplný koniec. Bolo krásne sledovať ako si otec po 20 rokoch odlúčenia nájde k synovi s amnéziou cestu prostredníctvom starých pesničiek, ktoré ako jediné dokážu oživiť spomienky a poškodenú pamäť. Aj keď spočiatku to vyzeralo, že otec plánuje obnoviť len tie pekné spomienky a to čo narušilo ich vzájomný vzťah sa snaží nevyťahovať. Ale všetko to pekne súvisí, a napokon si uvedomí, že nejde predsa len o to pekné čo život priniesol, ale treba si spomenúť na všetko čo sa dá. Jediné, čo ma mrzí je, že tá retrospektíva, ktorá sa prelínala s filmom na začiatku sa už ďalej po istom okamihu z filmu vytratila. Každopádne, bol to pekný príbeh o hľadaní stratenej cesty, a celý príbeh je doplnený slávnymi nesmrteľnými songami z 60tych rokov. (09.11.2013)

,,VÍŠ CO JE TOHLE ZA PÍSNIČKU? VÍŠ, KDY JSEM JI SLYŠEL POPRVÉ?“..... /// Když syn nepozná rozdíl mezi tím, jestli u něho jste nebo ne, může i taková malichernost, jako je píseň v rádiu vyvolat spoustu pocitů a vzpomínek. LIDÉ JSOU NEUVĚŘITELNĚ SLOŽITÉ BYTOSTI... I s mozkovým nádorem můžete prožít chvíle radosti. Stačí milující rodiče a ...GRATEFUL DEAD! Že tu muziku neposloucháte??? Škoda, užili by jste si to daleko víc, protože tý hipísácký muziky tu je celkem dost. A taky – je třeba bejt nad věcí! (to na rozdíl od tý muziky jsem...) Oni totiž ty okamžiky, kdy si děti s rodiči (tátové se syny) nerozumí, jsou skutečný (stejně jako ta muzika). Určitě to není špatnej příběh, ale film.... a ta muzika..... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám na mozku.... (no tak dobře, nechám toho....). 2.) Grateful Dead, Buffalo Springfield, Bob Dylan.... 3.) Eseje – ani ty od Olivera Sackse (ani kdyby se jmenovala ,,The Last Hippie“ zásadně nečtu. 4.) Thx za titule ,,Rea z1982“ a ,,sparks“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.01.2012)

Silný film s takovou spoustou perfektní hudby, který dojme snad každý kámen a každého člověka, který se na něj podívá. Již v polovině filmu jsem si musela sehnat alespoň ty songy, které sehnat šly, protože jsem naprosto posedlá perfektní muzikou. SPOILER Je smutné(a samotnou mě to ještě předtím napadlo), že si syn najde po takové době vztah k otci a on poté zemře - jenže zemřel šťastný a konečně smířený s tím vším. Hezké momenty, kdy se oba poznávali navzájem prostřednictvím hudby jsem strávila u filmu v záplavě kapesníčků a hlubší význam jsem také přikládala hudbě, která jakoby filmu dávala 4D rozměr a mnohem více mi přibližovala danou situaci. Kéž by bylo víc takových filmů! (29.01.2013)

Všechno je to o tvrdohlavosti a o generačních rozdílech. Ač film měl velmi dobrý potenciál, nějak mě nedokázal úplně zaujmout a vtáhnout do děje. Skvělá muzika, která prostupuje dějem byla podávána velice plytce... Tento film byl pro mě velice emočně slabý. Jediné, co mě dokázalo zaujmout bylo konečné sbližování otce se synem. To jak se jeden od druhého dozvídali důvody svého chování... "...tu noc to pro ni bylo poprvé a pro mě taky a tys mi řekl ať tu píseň vypnu..." Já osobně tohle ve svém životě nikdy neopomíjím, vždycky se nejdříve zajímám, proč lidé jednají tak, jak jednají. Protože naše činy mají vždy nějaký osobní důvod aniž bychom se o ty důvody dělili... Jedná se o dva slepé úhly pohledu... (29.08.2013)