Ďábelské líbánky

Bláznivá komedie plná černého humoru. O tom, jak se může změnit život nenapravitelného sukničkáře, když se dvě jeho favoritky rozhodnou ho dostat jen pro sebe. A berou to velmi cílevědomě, velmi osobně, velmi sobecky v zakrývání stop, až jde sukničkářovi nepřetržitě o život. Navíc parodické narážky na radu Vacátka a špetka narážek na vynikající komunistické zřízení. Docent Kostohryz (dobrý Vlastimil Brodský), vynálezce, svým pubertálně chtivým chováním připraví nejednu horkou chvilku nejen sobě, ale i ostatním zúčastněným. S vypětím veškerých svých sil bojuje o svůj holý život a ve chvíli domnělého konečného klidu se vrací vše znova na začátek. Dagmar (dobrá Jana Brejchová) se tak stává jeho první ženou, která mu připravuje překvapení na každém kroku. Je nelítostná ve své cestě za svým cílem a za uchránění své beztrestnosti a tak manipuluje a vraždí. Ester (Iva Janžurová) se pak stává Kostohryzovou druhou ženou, neméně ctižádostivou ve svých cílech. Kapitán Libíček (skvělý Jan Libíček) se snaží dopadnout toho pravého vraha. Z toho důvodu navádí Kostohryze do nových a nebezpečných situací ve prospěch spravedlnosti. Alžběta (dobrá Jiřina Jirásková) je Libíčkovou pravou rukou, která nakonec poklidnou silou dostává svého šéfa k oltáři. Příjemně zábavné. (11.02.2011)

„Spěte sladce vy obětavé pomocnice vědy.“ Snad za to mohly půvaby Brejchové či sahání na „termosku“, že se ke mně tento film v dětství nedostal. Napraveno! No, snímek je „crazy“ hodně, někdy až na úkor vtipnosti. To ale nemění nic na tom, že jsem se místy smál velmi, ačkoliv hlášky a vtipné situace vyzněly hlavně díky těm, kteří je uměli „prodat“. Ať už jde o svůdného génia Brodského, zákeřné rivalky Brejchovou a Janžurovou, Růžičkovou silně pomrkávající po své Droběně, Vinkláře a Filipovského ve svých profláklých rolích, a asi vůbec nejzábavnější pár v podání Libíčka (1 z jeho nejpovedenějších výstupů vůbec) a Jiráskové (překvapující komediálním talentem). Za slabší se dá považovat jistá „nedějovost“, kolísající tempo, Neckář (snad ta jeho titulní píseň na závěr, ale jinak?!) a trapná pasáž honu (opozice vůči naopak skvělému soudu), které hodnocení filmu sráží „jen“ na slušné 4*. „Takový manželství tady ani nepamatuju.“ - „Snad jenom ten čtrnáctiletej co přived do jinýho stavu tu pětatřicetiletou, to bylo taky takový harmonický.“ (18.02.2017)

Dějově je to v podstatě nesmyslně poskládaná slátanina. Ale má to jeden z nejlepších castingů v dějinách československé kinematografie a v jednotlivých scénách to srší humorem situačním i verbálním. Imaginární časoprostor je obdivuhodný na počátku normalizace, přitom to má spoustu odkazů k dobově populárním dílům filmovým i knižním. Potrhlá je i Neckářová píseň Láska má poskládaná textově ze sloganů tehdejších hitů, přitom sama o sobě obstojí. "Svým děvkařstvím jsi mě přivedl na dráhu zločinu." (12.10.2017)

Mít po boku atraktivní ženu je pro muže výhrou. Vlastimil Brodský ovšem záhy bude litovat, že manželský svazek uzavřel s Janou Brejchovou. Vražedkyní. Legendární režisér Zdeněk Podskalský je záruka dobré a chytlavé komedie. Tentokrát se utrhl ze řetězu. A stálo to za to. Se scénářem mu asistoval Jaroslav Dietl, což je vzhledem k nastalé době utahování tvůrčích šroubů docela zajímavý paradox. Dietl je totiž autorem většiny normalizačních seriálů. Film vznikl na začátku normalizační éry, kdy se jakékoliv odchylky od plnění systémových rudých plánů absolutně netolerovaly. A přesto je tento film naplněn až po okraj takovými provokativními nápady, až se zdráhám uvěřit, že prošel kontrolou a byl zachován jeho výsledný tvar. Brejchová vynáší samé extravagantní modely západního stylu, Brodský představuje výzkumného pracovníka, tedy žádnou dělnickou třídu, navíc nevzorného, neboť je zpočátku vyšetřován pro úkladnou vraždu své asistentky (Iva Janžurová). Policie a její vyšetřovatelé jsou také mimořádně nevšedně pojati. Jan Libíček s Jiřinou Jiráskovou připomínají spíše tajné špiony. A pochopitelně éterem občasně prolétne dovedně skrytá narážka na politický režim. Václav Neckář interpretuje píseň, jejíž text je poskládán z názvů tehdejších písničkových hitů. Vrcholem je scéna, ve které napochodují před konsternované diváky Bouše (Josef Vinklář) s Mrázkem (František Filipovský), postavy staromilských vyšetřovatelů z jiné filmové éry (Hříšní lidé města pražského). Nejustálenější a nejpevnější, ale neméně rafinovanou podobu má film v okamžiku, kdy se dění přesune na hájenku na Šumavě. Série několika pokusů ze strany Brejchové usmrtit Brodského je naprosto nevídaná nálož. Podskalský natočil film, který je stár přes půl století. Srší z něj neopakovatelná originalita a neskonalá tvůrčí energie. Hlavní herecké duo je vynikající. A každá vedlejší postava má ve filmu své dovedně zakomponované místo. Lituji jen, že film byl natočen v černobílém formátu. 8/10 (22.02.2023)

"Taky zmije?" "Jo. Byla přivázaná za vocas a tudíž pěkně nasraná." Při sledování tohoto filmu jsem nemohl uvěřit vlastním očím. Vlastmil Brodský je standardně výborný, stejně jako Jan Libíček. A propos, tohle je další potvrzení toho, že tito dva pánové tvořili naprosto dokonalou komickou dvojici. Copak je tu dál? Spousta černého humoru, spousta situačního humoru, spousta slovního humoru, možná nejlepší role Jany Brejchové, v této době ještě stále velice pohledná Jiřina Jirásková a její sarkastický humr, a samozřejmě, last but not least pánové Bouše a Mrázek: "K službám, pane rado..." Sice to není tak skvostně geniální jako Světáci, ale stejně se jedná o parádní vtipnou jízdu bez dobově poplatných prvků a se skvělým obsazením... (03.03.2009)