La vida de los peces
Life of Fish, The
Obsahy(1)
Co když to, co jsme kdysi s lehkým srdcem opustili, bylo to nejlepší, co nás kdy potkalo? Pohledný světoběžník Alejandro přijíždí po deseti letech domů do Chile a samozřejmě nemůže vynechat narozeninovou oslavu nejlepšího kamaráda. Na večírku potkává staré známé a zjišťuje, jak se za uplynulá léta změnili. Přátelé ho rádi vidí a zajímají se o jeho vzrušující život v Berlíně. Pod povrchem se však skrývají komplikovanější pocity: Alejandro si připomíná okolnosti tragédie, před kterou kdysi z Chile ujel, ale hlavně potkává dívku, kterou chce potkat nejméně ze všech. Jak dopadne jeho střet s vlastní minulostí?
Režisér Matías Bize vypráví vcelku jednoduchý příběh pomocí sofistikovaných filmařských postupů. Narozeninový večírek se odehrává v reálném čase a v omezeném prostoru jediného domu. Kamera domem proplouvá společně s hlavním hrdinou, jednotlivé sekvence mají různou atmosféru podle toho, ve které místnosti se Alejandro zrovna ocitne a na koho tam natrefí. K tomu citlivé herectví, minimum dialogů, rozhovory vedené jen očima, které vypovídají o smutných duších šťastných třicátníků. Prostému příběhu neustálého míjení dvou lidí, kteří jsou si (možná...) souzeni, se tak daří vzbudit silné divácké emoce. (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Úžasné, jak z vlastně naprosto obyčejné citové zápletky autoři dokáží udělat regulérní citovou ždímačku, u které teču stejně tak, jako bych byl součástí onoho trojúhelníku. Ve své podstatě jednoduchý příběh, který mi ke konci filmu snad i zastavil tep. Výborně zpracované, skvěle zahrané a to se musí od země, od které znám hlavně telenovely, pořádně vychválit. ()
"Odlož ten let a všichni si to užijeme, pozveme nějaký další lidi, zapaříme a opijeme se. Jo, uděláme grilovačku.......trošku si zahrajeme fotbálek ......." a pod...... Odkud já jen ty slůvka znám, jsou mi velmi povědomá :-) Ale Andres měl hlavu úplně jinde než u nějaké grilovačky a pařby. Možná to byla chyba, kdo ví. Příběh, který se může stát a nebo stal komukoliv z nás. Rozhodně velmi silně zabrnkal na mou romantickou strunu. Ty chvilky Andrese s Beatriz byly tak smutné a když k tomu připočítám tu úžasnou atmosféru nabitou chemií a emocemi, měla jsem skoro chuť dát výhybku. Ta scénka u akvárka byla dokonalá, protože přesně vystihovala oba dva, kterým se to množství krásných rybiček ve formě vzpomínek míhala hlavou právě jako ony v tom akváriu. A na konci, když mluvila Beatriz, jsem skoro přestala dýchat, jak jsem byla napnutá a současně dojatá. Jednou jsem slyšela, že když se jedny dveře zavřou, otevřou se jiné. Zavřely se však opravdu? ()
Vzpomínáte na Ohrožení Britannicu? Přestřihnete raději modrý, nebo červený drát? V životě vás čeká spousta rozhodování. Pár voleb je klíčových pro vaši cestu životem. A ne vždy jste schopni význam onoho mezníku ihned pochopit. Někdy může být cesta do minulosti a setkání s tím, co mohlo představovat vaši budoucnost, docela bolestivé - a snad je lepší se tomu vyhnout. Jen velmi zřídka se totiž dá bez následků pro sebe či druhé přestoupit do jiného vlaku nebo aspoň přehodit výhybku. Život ryb je melancholické, hořké setkání s největší láskou vašeho života, kdy si uvědomíte, že její děti vám mohly říkat táto. Pokud žijete životem singles, který - přiznejme si to - leccos zjednodušuje a usnadňuje, nemusí vám dojít, v čem spočívá skutečné štěstí. Matíasovi Bizemu se povedlo mě emočně docela rozhodit a za to mu nadělím poctivé čtyři hvězdičky a 75 % celkového dojmu k tomu. ()
O premárnených možnostiach, o chybách, ktoré sa už nedajú napraviť... Obsahovo ale pomerne nevyvážené, dosť dlho trvalo, kým ma to začalo baviť, vlastne až niekde za polovicou som začal pociťovať ľahký dotyk drámy. V tomto smere sa tým najlepším stal monológ hlavnej hrdinky, ten bol vynikajúci. Chvíľu som sa obával, že to skončí cukríkovo, no ale nakoniec som predsa len dostal nádych reality, pretože tak to obyčajne v živote chodí. Škoda tej prvej polovice. Vychádza mi to len na ten priemer. 60/100 ()
Pro mě zatím nejlepší film na Cinema Mundi, hvězda dolů je jen za chvílemi úděsnou kameru. ()
Psychologická pitva osudového vztahu, který skončil před deseti lety, ale pořád není mrtvý. Muž se s kamerou v zádech téměř dokumentárně prochází domem, kde se slaví narozeniny a potkává své přátelé a známé z mladí a pak taky tu ženu. Jako rybky v akváriu se pořád motáme ve starých vztazích, uzavřeni ve své bublině. Nejvíc nás ovlivňuje náš malý svět a ne ten velký, který je venku._____ Příběh je to jednoduchý, ale mocný. Zahraný hodně odmlkami, nenápadnými gesty, pohledy. Jsou vztahy a lidé, kteří budou naši součástí už provždy, ať už s nimi jsme nebo ne. Obě možná rozhodnutí: odejít s tím mužem nebo zůstat, jsou pro ženu stejně bolestná. A nejspíš i pro toho muže. Rozhodnutí učiněné před deseti lety bylo hloupé, ale smazat ho nejde. SHRNUTÍ: Nejde nikdy znovu: "Začít od začátku...." ()
Pointa je fajn, ale bohužel jí předchází jedenapůlhodinový odchod z party, kde se hlavnímu hrdinovi pletou vedlejší postavy do cesty až příliš nuceně. ()
Svojim konceptom veľmi dobré, ale ten spôsob spracovania dosť nevýrazný a miestami úplne nevyvážený. Celé to malo viacmenej formu konverzačky, ktorou nás sprevádza postava Andreho. Spočiatku sympaťák, ale napokon mi svojim prístupom prišiel ako traumatizovaný sebec. Celé tie diskusie o tom čo bolo, čo nebolo ale mohlo byť a čo by bolo keby bolo - tak to malo naozaj skvelý potenciál. Len škoda, že tento skvelý základ zostal viacmenej nevyužitý. Trochu viac aktívnej drámy by to krásne oživilo. ()
Najlepsie filmy su casto len tie jednoduche - tak ako u isteho rezisera Jasudziro Ozu- a v jeho filme Tokyo Monogatari slo len o to, ze starnuci rodicia prisli navstvivit svoje deti a vnucata. Tuna je zapletka tiez jednoduacha - Santiago Cabrera sa po 10 rokoch vratil do rodneho Chile, zrejme to bolo Santiago de Chile. A nevychadza z udivu, ako sa mesto a ludia po 10 rokoch zmenili. Reziser Bize pritom ani nejazdi po uliciach Santiaga de Chile, dej filmu sa odohrava len v jednom cilskom dome, a Cabrera chodi z miestnosti do miestnosti. Bize uz definitivne potvrdil svoj rezisersky talent, urcite budem dalej sledovat jeho tvorbu 75 % ()
Viděl jsem asi posledních 15 minut nedávno na Čt Art a co jsem se na to tak díval, tak jsem si říkal, že to vypadá dost zajímavě a na základě toho jsem si to pustil pak celé. Taky že je. Zajímavý film z Chile založený hlavně na dialozích. Taky musím pochválit soundtrack, ten si mi líbil dost. Bohužel přes vše to zajímavé ty dialogy občas celkem nudí. Bohužel, těch nudných momentů je dost a na víc jak 3* to rozhodně nebude. ()
Zpracovani zajimave je, reseni problemu z minulosti me ale nechalo chladnym a nezachranil to ani povedeny zaver. Co mi tak asi nejdele zustane v pameti jsou rybicky a pekna hudba. ()
Od srdce do srdce. Ne(z)klamte své emoce. Později se ozve čas minulý, polibky, které nás minuly. Něco zvláštního, na očích tě mít, než podle plánu žít. Opatrné, tající pohledy, přiznané pocity, stonající myšlenky, výlučně magická, osvobodivě příznačná nostalgie, rafinovaně intimní rozměr vůní nitra zátočin. Život proudí, teče. Ponoř se do staronových vod, nadnesou tě. Naber vzduch do plic, neutop se. Smutný stín, nejistota, důvěra. Zklamání, naděje, pochybnosti, lákavé pokoušení. Setrvat, odejít, obnovit dávno ztracené...? "Neonoví plavci" a jejich mlčenlivá promluva. ()
Návrat na rodnou hroudu točený nějakým starým mobilem, dialogy asi tvořeny za pochodu .. navíc žádná nostalgická vlna u toho jejich plkání na mě nedýchla, a to byl ten hlavní problém. ()
Nádherný umělecký zážitek. Chilská kinematografie ukazuje, že v současnosti patří k tomu nejlepšímu na světě. Tyhle psychologické filmy mám moc rád, protože při nich mohu přemýšlet i sám o sobě; a tenhle film je při své jednoduchosti o mnohém. O nevyužitých životních příležitostech především. O tom, že se nelze dvakrát ocitnout v jedné vodě a minulost je nutno skrýt pouze do svých vzpomínek. Alejandro kdysi promarnil šanci jít životem s ženou, u níž se nebyl jist, zda ho miluje opravdovou láskou a po letech, když se s ní setkává na jednom večírku před dalším odletem do světa, zjišťuje, že sice to tenkrát mohlo vyjít, ale vrátit se to nedá. Současně se mu promítá tragédie z minulosti, která ho tehdy do světa vyhnala - smrt nejlepšího přítele ve voze, který Alejandro řídil... Složitost života promítnutá do pár hodin v jednom domě, kde kdysi prožil krásné chvíle. A nezbývá mu, než vrátit se ke svým pracovním povinnostem, zcela sám... Moc pěkné a moc pravdivé. ()
Málokdy se vidí drama vystavěné na rytmu jedné noci. A přitom není americký experiment, alretnativní umění. Je to nekončící dialog lidského rodu. Hlavní hrdina proplouvá večírkem, aby se jižansky vřelým způsobem zdravil s drahými z jeho minulosti, jež se celá točí kolem jedné jediné. Femme fatale. Rozhovory s ní jsou krásné a opojné, plné hluboko schovaných citů a vzpomínek, které autoři neztrácí čas nám blíže představit. Nepotřebujeme vědět, co přesně spolu zažili, důležité je vidět, co to pro ně znamenalo tehdy a co to znamená teď. Krásné rozhovory se odvíjejí, emoce prýští a přece se nikdo nesnaží nic zadržet. Život ryb, to je snesitelná tíha bytí! ()
Společně se šablonovitou zápletkou a rolemi charakterů se první třetina soustředí na klasický bilanční večírek několika kamarádů, který sám o sobě může mít jen těžko hodnotu pro někoho jiného než samotné účastníky, jejichž banální jednání a prázdná komunikace tento rámec nijak zvlášť nepřesáhne. Pak se ale dostává ke slovu setkání s osudovou a opuštěnou láskou Beatriz, které trochu zamíchá otázkami chyb, kterých jsme se dopustili v mládí, a příležitostí, jež jsme se báli uchopit. ()
Snad všichni máme někoho, na koho čekáme u akvária... ()
Chilský festivalový snímek. Pouze nepatrná dějová linka, ale velmi hluboké emoce. Příběh se orientuje na tematiku vlastních chyb, odcizení a "co by bylo, kdyby...". Film má kouzlo, které nestrhne každého, ale v tom, koho ano, zanechá hlubokou stopu a zamyšlení, zda jsme se ve svých životech vždy rozhodli správně. Charakter tohoto snímku podtrhuje i kamera, velmi často míří zblízka na obličeje postav, kde se zrcadlí řada emocí, i těch nevyřčených (často tu probíhají "oční" dialogy). Skvělý citlivý snímek, není ale pro každého, kdo jste na „akčňáky“, radši sáhněte po něčem jiném. Ženy/dívky pak jistě ocení velmi pohledného hlavního hrdinu (Santiago Cabrera). Za zamyšlení také stojí otevřený konec. ()
Film mě naprosto nadchl, což bude zřejmě tím, že jsem se v Andrésovi a jeho životním osudu tak trochu viděla. O tom, jak se všichni občas rýpeme v minulosti a říkáme si, jak by vypadal náš život v paralelním vesmíru. Jak nám někdy v určitém životním momentě dojde, že to, co jsme měli a lehkovážně opustili, bylo vlastně to nejlepší, co nás kdy potkalo. A jak některá životní rozhodnutí už prostě nejdou změnit. Krásné záběry, hlavně u akvária, emoce pod povrchem beze slov, skvělá hudba. ()
Delší čas držím emoce, snažím si je tolik nepřipouštět, vím, že musím jít dál, aspoň časem.. A pak přijde zhlédnutí tohoto vlastně jednoduchého, ale brilantního snímku, který je tak pravdivý, krásný a... tvrdý. Stojí takových pár minut, které po čase spolu prožijí, za to? Přijít/nepřijít? Vystoupit z auta? Podívat se na sebe? Hrát si na silného a vyrovnaného nebo si přiznat, že to ještě zdaleka není pryč a vlastně nikdy nebude? Co je život? Ten co žijeme nebo ten, co jsme opustili? ()