• vypravěč
    *

    Mozaika banálních epizod tmelených kolem úporného naplňování všedních tuh vojínů lidově demokratické armády, zahuštěná nezaujatě snímanými záběry na Prahu exteriérovou i interiérovou, dnes může posloužit snad již jen jako dokument normalizačního semletí několika talentovaných herců (zvláště Ladislava Potměšila), s nímž ovšem bezradná kamera Šlapetova skvěle ladí, či jako vzorek jazzrockového umění Jiřího Stivína (ovšem v poněkud parodickém hávu), jímž jediným mne tento snímek překvapil…(29.12.2017)

  • blackrain
    *

    Komedie ani omylem. Celkem docela velká nuda. Vojáci se v době nečekaného volna snažili zabavit po svém. Někdo šel vymetat pražské noční podniky. Někdo spěchal za svou nastávající. Takže se nedělo nic objevného. V podstatě nemá tenhle film ani pořádný příběh. Při sledovaní jsem si vzpomněla, jak jsme jako malé děti vždycky čekaly na průjezd vojenské kolony a mávaly usmívajícím se vojákům.(28.10.2011)

  • Matty
    *

    Pětiminutové úvodní titulky budiž varováním. Jde o první ze zoufalých prostředků, jimiž se Novák snaží na celovečerní stopáž roztáhnout hrst scén sepsaných dvojicí pro-stranických spisovatelů (Cop a Štorkán). O opravdové zápletce bych se zdráhal mluvit. Parta vojáků využívá volného času k procházkám Prahou, popíjení piva a klábosení s dívkami, které jsou brány na milost, jen pokud moc nekecají a neodpírají mužům útěchu potěchou. Nepřítomnost slušného vtipu, kvalitního herectví nebo autentické emoce nám v podstatě nedává na vybranou, než věnovat pozornost těm nemnoha obsaženým myšlenkám, jejichž formativní charakter při podobné nápadnosti pozbývá na účinnosti. Počet písniček a bezdějových scén dělá z Půlnoční kolony neatraktivní reklamu na pražské noční podniky a československou armádu, instituci, která každému mladému muži usnadní hledání kámošů a levného chlastu. Kameraman a zub času byli naštěstí tak milostiví, že v mnohých tmavých scénách nejde nic moc vidět. Krvácet tudíž budete převážně z uší. 15%(15.9.2012)

  • honajz
    ****

    Občas si říkám, jaké by to asi bylo, mít stroj času a navštívit na jedno odpoledne Prahu 70. nebo 80. let. Tímhle filmem je sen tak trochu splněn. O děj moc nejde - sledujeme pět vojáků, kteří musejí v Praze o půlnoci odbavit vojenskou kolonu a až na velitele mají všichni ostatní volno. Jeden řeší problémy s holkou, druhý si hraje na donchuána, ale nemá v kapse ani vindru, třetí si zajde za kamarády na jazz, čtvrtý doma načape sestru při dívčím večírku... A ten pátý sice čeká u džípu, ale i on nakonec dojde zajímavého setkání. Na filmu je kouzelné, jak nám představí Prahu té doby - Karlův most s lešením, nová sídliště, kde se ještě o trávníky starali zahradníci, poetickou vinárnu Viola, kde se recitovaly verše, jazzový klub, Nerudovku, Kampu a mnohá další místa a zákoutí. Sem tam probleskne ta povinná agitace (vojáci, volnočasové aktivity, uklizená sídliště, dostupnost nábytku...), ale celkově je to příjemné jako poklidné a dovolenkové pocourání se po starých, známých místech, z nichž mnohá žel již neexistují nebo se z nich ztratila ta poetika.(22.1.2019)

  • YURAyura
    *

    1/10 - Dalsi agitka tentokrat o muzich ve zbrani - regulovcicich, kterak travi volny cas v Praglu pred prijezdem dulezite vojenske kolony. Objevuje se tam Stivin a jeho psychadelicka hudebni skupina, ktera opravdu zabije i tak desnou zapletku v santanu nebo vojenske cekani na lasku... No ty koki, jeste ze uz je to za nama... Zcela nechapu predabovani Postraneckym...(8.1.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace