Of Love and Other Demons
Del amor y otros demonios
Of Love and Other Demons
Režie:
Hilda HidalgoKamera:
Marcelo CamorinoHrají:
Pablo Derqui, Eliza Triana, Jordi Dauder, Margarita Rosa de Francisco, Damián Alcázar, Carlota Llano, Linette Hernández, Humberto Dorado, Joaquín Climent (více)Obsahy(1)
Snímek podle stejnojmenného románu představitele magického realismu Gabriela Garcíi Márqueze se odehrává v kolumbijské Cartageně konce 18. století. V den dvanáctých narozenin pokousal Siervu Maríi, jedinou dceru markýze de Casalduero, pes nakažený vzteklinou. Přežila, ale byla označena za posedlou a na pokyn katolické církve podrobena obřad obřadům vymítání ďábla. V klášteře svaté Kláry, kam byla Sierva María uvržena, začíná milostný vztah dívky s knězem, který má na vymítání dohlížet, avšak namísto Satana objevuje lásku.
Hraný debut kostarické režisérky Hildy Hidalgo je směsí střídmých hereckých výkonů a snové atmosféry, navozené všudypřítomným šerosvitem. Márquerzův román v režisérčině pojetí není jen poutavým příběhem zakázané lásky, ale také úvahou nad dilematy spojenými s možností překročit omezení spojená s tradicemi a náboženstvím.
(MFF Cinema Mundi)
Recenze (21)
Dlouhé, táhlé záběry, které nejsou úplně od věci, i když někdy se táhnou ještě hůř jak prasklá guma od spoďárů. Jenže v prostředí příběhu, který buď přijmete a nebo ho hodinu a půl přetrpíte. Já se přiznám, že jsem ho přetrpěl. Hlavně proto, že mi bylo blbě z toho, co si církev mohla na lidech dovolit v době, kdy svrchovaná moc byla ona a až pod ní bylo všechno ostatní. Také ale i proto, že všechno, co se tam odehrálo, by se dalo zcvrknout na dvacet minut. ()
(CINEMA MUNDI 2011) Mám za to, že by filmové adaptace literárních předloh měly obstát samy o sobě, aniž by divák musel znát onu novelu. I přes údajné zjednodušení (vynechání retrospektivních částí) a soustředění se na původně vedlejší dívčí postavu debut Hildy Hidalgo není dostatečně pochopitelný pro nečtenáře, jelikož ten nemá důvod prezentovanému kvůli nízké definiční hustotě iluze uvěřit. (Proč jsou zde postavy rodičů, když scény s nimi pozbývají smysl? Jaktože je tak velice snadné proniknout do žaláře? Z jakých důvodů ti dva spolu neutečou, když můžou? Uniklo mi něco, nebo motivem k zamilování se navzdory zákonům byl pouze sen? Tak by se dalo pokračovat do nekonečna, ale při zodpovězení jakékoliv z těchto otázek by se došlo akorát k tomu, že fikční svět nemá svá jasná pravidla, jednání postav je nemotivované atd.) Nejhorší ze všeho je ovšem svéřepá naivita díla, které je zaslepeně proticírkevní, na místo toho, aby vzbuzovalo nejistotu (tak je posedlá, nebo není?), polemiku a diskuze. Končí se akorát kýčařským výjevem, který dává jasně najevo, že jde především o vydolování emocí. Neplakal jsem, protože mi O LÁSCE A BĚSECH nedalo důvod uvěřit, nedonutilo k zamyšlení. ()
Kromě mnoha nádherných záběrů kamery, krásné rusovlasé dívky a konstatováním toho, že církev se podepsala a stále podepisuje na smrti mnoha lidí, mě nic nepřimělo k tomu, abych své hodnocení zvýšila. Měl daleko větší potenciál, který nebyl využitý. Nevím, jestli jsem ve výsledku netrpěla víc než Sierva Maria. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. ()
Tak čeho se nám to dostalo? Moc hezkých záběrů kamery, když zrovna nepostihlo paní režisérku šílenství detailních záběrů (což je ve zhruba 80 % případů), dobré výpravy i lokací (pořád je řeč o té obrazové menšině), a pak samozřejmé a neotřesitelné artové jistoty - zdlouhavé a rádoby hloubavé záběry, dlouhé pohledy, detaily tváří, dialogy jak z Kierkagaarda nebo jiného filozofa, a přitom jde jen o to, jestli ten mnich tu holku ojede dřív, nebo později. Nějaká osudovost, mystičnost, s tím se paní režisérka moc nezabývala, takže z toho máme telenovelu a podobný výplach o ničem. Měl jsem na jazyku ještě pár otázek po logice, ale to bych opakoval, co napsal Bluntman. ()
Knížka byla pro mě něčím neskutečným, kdežto tahle filmová adaptace je jen špička ledovce - přesto mě to velmi oslovilo. Myslím si ale, že člověka, který nečetl knižní předlohu, tenhle film tolik nezaujme. ()
Velmi smutné, s dlouhými záběry, které podtrhovaly zoufalou situaci mladé dívky a fanatismus církve, přes kterou se dostal mladý kněz. Hezká hudba. ()
V televizi jsem o tomto filmu slyšela, tak hned koukám sem a sem zděšená! Opravdu je to tak špatné? Knížka je totiž náááádhernáááá, jako ostatně všechno od Garcíi Márqueze. Fakt je, že Lásku v čase cholery jsem doteď neviděla a bojím se ji vidět, protože film obecně vždycky více či méně přistřihne fantazii a rozlet, se kterými čtete knihu. A G.Márquez vám obojího poskytuje dosytosti! Viděla jsem Kroniku ohlášené smrti a to se mi moc líbilo. Je fakt, že aby někdo zfilmoval jakékoli jeho dílo alespoň se ctí, musí být sám vynikající. Nestačí jen mít rád G.Márqueze. Je to můj nejoblíbenější spisovatel. Přála bych mu, aby jednou někdo zfilmoval některé jeho dílo tak dobře, jako se to povedlo Peteru Brookovi s Pánem much mého taktéž nejoblíbenějšího spisovatele Williama Goldinga, taktéž nositele Nobelovy ceny. Podle mého názoru by tou správnou osobou mohl být snad István Szabó, který je bedna, má srdce a umí točit filmy na jedničku....Ještě mě napadají Giuseppe Tornatore, Bernardo Bertolucci a Miloš Forman. Nejlíp by to ale asi uměl Fellini, jenže smolík... ()
Zajímavý počin. Děj plyne pomalu a rozvláčně. Přestože zápletka původní knižní předlohy je mnohem hutnější, netrpí film častým zjednodušením příběhu na úkor dějové logiky. Tady si autoři pomohli tím že se zaměřili na podstatnou část vyprávění. Ale především bych vypíchl skvělou kameru. Některé obrazy mi přišly jak vystřižené fotografie Manuela Alvareze Brava. Možná jen těch snových vizí mohlo být více. ()
Velmi citlivé zpracování Márqueze. Dle mého soudu nejlepší z těch, co jsem dosud měla možnost vidět... ()
Se snahou o vizuální dojem povrchně odvyprávěný příběh, trochu mdlý už od fáze scénáře, který nenabízí ani rytmus ani prožitek. ()
Srdci neporučíš. Zakázaná touha v magické impresi prodchnuta romantickým hlazením a "erotickým" jemnocitem. Zapovězená láska, která jest uvržena do klatby vzhledem k nevhodným myšlenkám a skutkům řádu. Sierva s ruměnými lokýnkami a její milý "ranhojič" ve svém elysiu lásky, jako rukojmí svých citů, oběti dobové přísnosti, vyvrženci morálky v očistci nemyslitelné lásky. Definice tajů pozvolně propukající bdělosti prvního políbení, nevinného dvoření, doteků radosti a stesků lásky. I když v příběhu nepadnou ta kouzelná spojení "miluji tě," sálají z každé něžnosti, z každého pohledu, který řekne více než tisíc slov. Serenáda milenců v imaginárním souznění legitimní nezničitelnosti. Láska jako hřích, jako společenský zločin, jenž se nemilosrdně trestá. ()
Vlastně by to byl docela hezký film, jen kdyby mi kdysi dávno (při čtení knížky) neběžel v hlavě film ještě lepší - temnější, záhadnější, plný smutku i poezie. Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. ()
...o lásce v té nejčistší podobě. ()
Netradiční kinematografie Kolumbie a Kostariky ztvárnila jedno z děl Gabriela Garcíi Marqueze velice strhujícím způsobem, kde vynikly herecké výkony mladičké Elizy Trianové v roli Siervy Maríe a Pabla Derquiho v roli liberálního kněze. Film v plné nahotě ukázal, kam vede náboženský (i jiný) fanatismus, představovaný zde biskupem, který v touze pomstít se církevní vlažnosti markýzovy rodiny využije toho, že Sierva byla pokousaná vzteklým psem a byla léčena kacířským lékařem vypuzeným inkvizicí ze Španělska a nechá dívku zavřít do klášterní kobky ďáblem posedlých žen. Když pak má mladý kněz z dívky vyhnat Satana, záhy pozná, že se na dívce děje bezpráví a nakonec se do ní zamiluje tak, že je sám odsouzen inkvizicí za smilstvo. Divák se šťastného konce nedočká, děvče zůstává v klášteře... Velmi působivé dílo, které nemohu ohodnotit jinak než pěti hvězdičkami. ()
Gerald Martin ve svém životopise G. Garcíi Márqueze konstatoval, že García Márquez měl sice vždycky rád film, ale že to k jeho smůle byla jednostranná láska. Nejinak to dopadlo u adaptace novely O lásce a jiných běsech. Um a vidění režisérky filmu se nejenže zcela míjí s poetikou autora předlohy, ale zároveň je kinematografickým (a neumětelským) běsem. ()
Motto: "Ty skvostné šperky, jež našel jsem tak nevčas." Ke šperkům filmu patří jeho vizuální stránka se všemi jeho ještěrkami, šneky a lišaji ("Co bude po smrti? Narodíme se jako zvířata."), které vezmeme s sebou na cestě za moře ("Co je na druhé straně moře? Svět."); představují takový zbyteček živoucího v "nesvětě" podobně jako v bosenském Život je zázrak ("Bůh je velký. I ptáci to cítí."). Ocenit lze rovněž snadný přechod z (nemagické) reality do snu, což se ve filmech ne vždy daří. Taková nenásilnost šla druhdy Buňuelovi, ale kupříkladu Bergman v Tváří v tvář se o ni marně pokoušel. --- "O lásce a jiných běsech" má přitom poněkud zavádějící název, "jiné běsy" tu nenajdeš a láska jako běs představena není. Ne tak v samotné knize a přijde mi, že filmu přebývá (a tím i chybí) jedna věc. Je příliš úctivý ke spisovateli a jeho dílu. Opečovává ho, zakrývá nepřímnosti, a jakéhokoli naturalismu bys stěží objevil (i náštěva špitálu Boží lásky je jako malovaná zkáza z Jihu proti Severu). Důkaz za vše: Siervě Maríi není dvanáct jako v knížce. A rovněž není představena jako ta "která není z tohoto světa". Což značně oslabuje smysluplnost toho, proč je poslána do kláštera svaté Kláry (navíc postrádám i filmové zpodobnění toho, co spisovatel hutně vyjádří slovy "učinil nejzásadnější rozhodnutí svého života" či "a vymazal ho ze svého srdce"). Na druhou stranu točit film já, rozcupoval bych pana Gabriela za to, co provedl, aby svůj románek mohl snadno zakončit. Přijde tunelem, má klíče a neunese ji? Nemůžu si pomoc, ale zatímco dříve existovala happyendová klišé, dnes je tomu (jenom) naopak, jak si ohledně literatury povšiml už Karel Čapek. Chtěl bych dobrý konec, i když uznávám, že celkové vyznění právě komentovaného filmu má podobné ambice a snad poprvé se významně staví proti knížce. "Jen pro vás jsem se zrodil, a jen pro vás jsem živ, jen pro vás umřít musím a pro vás umírám." ()
Film z dobré tradice kubánské filmové školy, která dokázala přinést několik skvělých kostýmních dramat se svébytnou estetikou, rytmem a vznešeností, oživuje původem kostarická režisérka se svěží zručností. Drsnost předlohy byla sice utlumena, ale tím spíš se pozornost diváka mohla zaměřit na věcný mechanismus, který držel Marii díky předsudkům její doby uvězněnou, a na jednotlivé role, které vedlejší postavy v rámci tohoto mechanismu zastávaly. Tím spíš se také divák mohl ztotožnit s její naivní zasněností a pohledem upřeným za moře, i když se každá z postav na jejím neštěstí nějak podílela, a jediní, kdo zůstali stát na její straně, byli outsideři společnosti (ať už jimi byli předtím, v případě spoluvězeňkyně, nebo se do této role dostali vzpourou, v případě mladého kněze). Závěr pak potvrzuje ústřednost jejího bezelstného pohledu na svět, a jen v dálce tušíme postoj mocenské společnosti, kterým je vymítání, extrémní forma vynucení si psychické změny. ()
Příšerná neumětelská kýčařina...po přečetní knížky možná změním názor, ale to té doby, jen a pouze jedna hvězdička. I když bych vzal v potaz atmosféru knihy a vykreslení postav a příběhu, tohle dílko bylo opravdu příšerně natočeně, herci mizerní, emoce nevěrohodné a ve výsledku až k rozčilení slabé. ()
Kvalitní adaptace skvělého spisovatele, velmi odvážná a někdy možná trochu uťáplá (nikoliv přeťáplá, nikoliv moc při zdi), nicméně neviděl jsem celek (ach, pardon za to). Dílčí faktory (precizní kamera, jiskření...) skvělé, ale nedrželo mě to u skla tak, jak bych si přál. Prozatím tedy 3/5. ()
Film mě zaujal hlavně dokreslováním hlavní postavy pomocí malých živých rekvizit - broučků a šnečků poeticky se plazících v jejích vlasech a dýchajících stejného boha jako Sierva, vychovávaná černoškou chůvou. Režisérka dokonale proniká do duše dospívající dívky, která neví "Jak chutnají polibky" ,celé dny se nudí ve velkém prázdném domě vedle rodičů, jejichž životům rozumí ještě mnohem méně než tomu svému. Zcela nevinně se dostane do situace, kterou není ze své pozice schopna ovládat, ale najde spřízněnou duši. Poprvé v životě se stylizuje do role svůdkyně, přestože neobratně a vlastně nevědomě, jelikož v jejím chování převládá ještě vliv dětství a necírkevní výchova. Pomalý vývoj milostného vztahu umocněný příliš silnými pocity kněze, který na ni dohlíží, a pro něž jde o zakázané ovoce, je v závěru dovršen snovou scénou nadčasového významu splynutí duší. ()