Pohádka o Malíčkovi

Velmi hezky pohadkovy film pro celou rodinu. Mam rad podobne pohadkove adventury a ta o Malickovi ma velmi dobry scenar. Je zpracovana pomerne moderne, s hezkymi pisnickami a dobrou vypravou. Skoda jen hereckych vykonu, ktere cely film tahaji trochu ke dnu. Jinak si ale myslim, ze se zbytecne jedna o opomijenou pohadku. (30.03.2014)

Trochu pozapomenutá pohádka, možná právem, protože opravdu nepatří mezi typické pohádky, které jsme v té době točili. Podobně jako se svět Malíčka, který uteče do světa před zlou macechou, protne se světem princezny, které hrozí svatba s vládcem pekel, tak se protnula jednoduchost mnohých českých pohádek (pocitvý a hodný vyráží do světa, kde se připlete k situacím, kde dokáže své hrdinství a je po zásluze odměněn) s pojetím tehdejších sovětských pohádek (hodně barevný a často trochu nepřehledný zástup vedlejších postav kritizujících různé nešvary). Vzniká trochu slepenec, kdy Malíček dostává dokonce tři kouzelné předměty (od bohyní Větru a lesa, a pak samozřejmě od pohádkového dědečka), musí čelit větší míře záporných postav (lidožravý obr, chamtivý hostinský, čert, ježibaba, dokonce samotná princezna, která mu není ani trochu vděčná a chce ho zabít!). Zajímavé zpestření pohádky o písničky je fajn, některé však působí trochu divně a křečovitě, podobně je to ve chvíli, kdy mají postavy tančit (u takového čerta je to pomalu baletní vystoupení). V pohádkách mi navíc vadí, když mnoho zla není potrestáno, lakomý král, pyšná princezna, dokonce ani drsná macecha - ta je dokonce odměněna prací na královském dvoře! (28.07.2013)

Matka větrů a Matka lesů nejsou žádné tajemné bytosti, ale lotyšské pohanské bohyně, ze kterých se postupem času staly pohádkové bytosti. Pokud byste si o nich chtěli něco přečíst, doporučuju svou knihu Encyklopedie baltské mytologie :-) Pohádka o Malíčkovi je označená jako sovětská, ale ve skutečnosti je skrznaskrz lotyšská. Což je problém, protože na první pohled vypadá jako "klasická pohádka z psané podoby, kterou zná snad každý", ale má i specifické rysy, které nepochopíte, pokud neznáte lotyšský kontext. Například se dost důsledně drží své předlohy - divadelní hry Sprídítis (Malíček) z roku 1905 - roku neúspěšného povstání proti ruské nadvládě, kdy mnoho Lotyšů emigrovalo. Odtud poselství, že vládnoucí třída je normálním lidem nepřátelská. A také poselství "všude dobře, doma nejlíp" - Lotyši, neemigrujte, milujte svou zem, kde jsou tak krásné lesy a jezera, kde máte rodinu, byť všelijakou, a kde se tak krásně slaví Svatojánská noc! A vydržte, mějte trpělivost, třeba na pány také jednou dojde a dokonce s vámi budou muset vyjednávat. Trpělivost, umění vytrvat a vydržet je další lotyšský rys, na který je zde kladen důraz. Malíček vlastně celou dobu hledá způsob, jak se vyrovnat s tím, že v domě, který patříval jeho rodině, teď vládne zlá macecha (že by také narážka na lotyšské dějiny...) A rozuzlení není v nalezení romantické lásky jako ve většině českých filmových pohádek, ale v tom, že se vyrovná se svou výbušností a naučí se tiše trpět (vydrží zkoušku ohněm od lakomce). V tom je pohádka velice hluboká a velice lotyšská. (13.06.2011)

Velmi hezká pohádka prostoupená motivy z lotyšské mytologie. Malíček na své cestě světem potká obra, pana krále, zachrání domýšlivou princeznu před čertem, prodělá i několik symbolických zkoušek, setkává se s Matkou lesů a Matkou větrů - bytostmi z pohanských bájí. Na konci svého putování poznává, že opravdu šťastný je doma. (09.02.2012)

Nemůžu si pomoct a zároveň se omlouvám všem nostalgickým fandům. Při sledování takovýchto pohádek trpím a cítím se "trochu" trapně. Toto dílko se snaží vypadat kvalitně a přitom je to šílená slátanina prokládaná zpěvy a tanci (někdy až baletními vsuvkami) účinkujících. Takhle to vypadá, když (třeba i kvalitní) části spojuje nekvalitní koncept (kamera, scénář, režie), který celou pohádku pohřbí tři metry hluboko. (02.01.2011)