poster

Dita, dcera člověka

  • dánský

    Ditte menneskebarn

Drama

Dánsko, 1946, 99 min

  • Flego
    ****

    Neduhy ranej dánskej kinematografie sú v tomto filme zvýraznené aj odpustením si zobrazovania sociálnych problémov zainteresovaných. Film tak oproti knižnej predlohe skĺzava skor k melodramatickosti a predstavuje nám jednoduchý príbeh dievčaťa, ktoré odvrhla nezodpovedná matka, aby sa o ňu starala babka. Práve táto časť snímku je azda najlepšia a zásluhu na tom má aj detská predstaviteľka Jette Kehlet s bezprostredným hereckým výkonom. Času dospievania je venovaná ostatná časť príbehu a tu je zjavný problém, kadial sa chceli tvorcovia pustiť. Prichádza zbytočná popisnosť udalostí, dramatické scény sú zjednodušené len na dobrých a zlých, bez rozdielu na sociálne postavenie. Čakal som vačšiu kritiku sociálno-spoločenských pomerov dedinčanov. Film Bjarne Henning-Jensena nie je zlý, ale mohol ísť hlbšie pod kožu.(27.10.2013)

  • mchnk
    ****

    Dita miláček, Dita uličnice, Dita, dcera člověka. Jemně vyprávěný, až naivně prostý příběh bezvýznamných lidiček, pronášející svá životní moudra a toužící po obyčejném štěstí, někdy na úkor druhého. Jsou zlí, ale i hodní. Mezi nimi vyrůstá mladý nevinný květ, jenž si musí prorážet cestu velmi ostrým trním, ve kterém pomocnou ruku jen tak nenajde. Malá holčička se jednoho dne probouzí jako velká holka, pozorující změny na svém těle, aby zanedlouho ulehla jako dívka, bojující s hříchem...do nového dne vstává Dita...matka. Inspirující příběh plný životní skromnosti.(29.5.2016)

  • d-fens

    ocenenia : MFF Benátky 1947 - Nominácia na 1.cenu(2.12.2015)

  • sinp
    *****

    Smířlivá sociální kritika... Převedení románu Martina Andersena Nexø se dočkalo kompromisního řešení, poněvadž z objemného díla vzalo jen úvodní část. Sociálně nejostřejší kapitoly schází a na podobě filmu je to znát. Zatímco Nexøho dílo konvenovalo čím dál očividněji ke komunismu, tak poválečný snímek líčí spíše venkovského ducha a do jisté míry vyhrocenější verzi problematiky dospívání. Pro předlohu tím pádem jen částečná služba, ale lze to pochopit i s ohledem na Kodaň, jejíž zákoutí jsou v dalších částech románu popisovány velice věrně (přičemž tuto poetiku snímek zachytit nechce). Malebná ves hraje prim. Celý snímek nejvíce ze všeho připomíná pohádkové putování občasně vychýlené krutou scénou, jenže ani ta nenaruší tento zvláštní a svérázně obydlený svět. Podmanivé vyprávění, které líčí všemožné figurky, nesklouzává i přes střídmou délku k zjednodušujícím typizacím a právě ve smyslu výpovědi o síle člověka je precizní. V sociální zlovůli spatřuje vždy jedince, nikoli princip. To je pro dílo zobrazující tolik ústrků a krutosti moc vzácné. Do úplného pochopení schází zbylé pasáže románu, kapitoly se uzavřou jako na povel a katarze (v podobě návratu domů) není dvakrát motivovaná. Věčná škoda neexistence pokračování vzhledem k tak nádhernému filmu.(24.2.2011)

  • - Film obsahuje první nahou scénu v dánské kinematografii. (Cheeker)