Německé tanky II. světové války – Panzer IV – Těžký tank

Poté, co se střetla německá tanková vojska se sovětskými tanky T-34 na východní frontě a s americkými Shermany M4 v Africe bylo jasné, že ani poměrně moderní tank Panzer III, byť vylepšený kanonem ráže 50 mm, není dostatečně účinnou zbraní. Německo však již, na základě specifikací z druhé poloviny 30.let 20. století, mělo vyvinuto bojové vozidlo, jež by mohlo v boji s moderními tanky Spojenců obstát. Byl jím dvacetipětitunový tank PzKpfw IV, známý jako Panzer IV, vyzbrojený 75 mm kanonem KwK 40, poháněný výkonným benzinovým dvanáctiválcem Maybach o 300 koňských silách. Tank byl původně určen jako partner tanku Panzer III, který měl zůstat být hlavním útočným tankem. Panter IV měl být využíván tehdy, kdy by Panzer III nebyl dostatečně účinný - například proti silnějším opevněním. Doplňkovému urení také odpovídala jeho výroba, která se zvyšovala velmi pomalu, z počátečních 262 kusů dodaných v roce 1939 na 880 kusů dodaných v roce 1942. Zlom přišel až v roce 1943, kdy byla výroba Panzeru III ukončena a Panzer IV jej plně nahradil jako hlavní bitevní tank. Parametry Panzeru IV byly velmi dobré. Kanon KwK 40 se vyrovnal tankovým kanónům sovětské a americké výroby a byl dále zlepšován. Mezitím ale zastarávalo pancéřování tanku, které se brzy ukázalo být nedostatečným. A tak zatímco se stal tank Panzer IV hlavním bojovým tankem Wehrmachtu i Zbraní SS, byl uveden do výroby jeho modernější a lépe pancéřovaný následovník Panzer V. Výrobní náročnost a vysoké výrobní náklady však způsobily, že Panzer V nikdy tank Panzer IV v jeho úloze hlavního a nejpočetnějšího bojového tanku nenahradil. Panzer IV byl také nejexportovanějším německým obrněným vozidlem II. světové války. Své poslední bitvy dobojoval teprve v roce 1967 v syrské armádě v izraelsko-arabské šestidenní válce. (oficiální text distributora)