poster

Užitečný život (festivalový název)

  • Španělsko

    Vida útil, La

  • Velká Británie

    A Useful Life

Drama

Španělsko / Uruguay, 2010, 70 min

Režie:

Federico Veiroj
(další profese)
  • ScarPoul
    ****

    Keď som videl tento film musel som skonštatovať, že som videl niečo po všetkých stránkach netradičné. Film bol pomalý, nikam sa priveľmi nehnal, v prvej polovici využíval hlavne interiéry a jediné o čom sa rozprávalo bol film, záchrana kina a aký malý vplyv niektoré snímky na rozvoj iných. A tá druhá, keď zoberú hlavnému hrdinovi jeho istotu v podobe Cinemateca - čo je filmový klub a kino v jednom, vydáva sa do ulíc, blúdi, snaží sa načerpať všetky vône okolo aby na konci mohol dievča, ktoré sa mu páčiť, pozvať znova do kina. Film je koncipovaný jednoducho. Nemusí byť komplikovaný aby zaujal a zaujať dokáže, hneď ako dokážete odhaliť jeho druhý plán. Spôsob využitia hudby, kamera, ktorá dokonale sníma nielen v interiéry ale aj v exteriéry a pritom to všetko vonia malým rozpočtom a silnou autentickosťou. Film, ktorý rozhodne nesadne každému - práve tým - ako je vyrozprávaný. Ale som presvedčený že niekto v ňom dokáže nájsť aj tú poetickú krásu aj hĺbku, ktorá z neho robí nevšedný filmový zážitok. A ak sa to tomu divákovi podarí, nemyslím si že bude odchádzať z kina sklamaný.(9.3.2011)

  • Bluntman
    *****

    (CINEMA MUNDI 2011) Název vybízí k filozofování (co je tím užitečným životem - dělat to, co miluji a je to zároveň prospěšné druhým, nebo se inspirovat tím, co miluji , k osobnímu štěstí?). Formální podoba (černobílý obraz, klasický akademický formát, dominance velkých celků, pomalý temporytmus) může zavdat k odsudku filmu jako "snobské nudy". UŽITEČNÝ ŽIVOT ale není ani filozofická disputace, ani typický festivalový produkt, protože je cinefilním vyznáním. Melancholickým ohlédnutím nejenom za klasickou kinematografií a uměleckými směry (je zde patrný vliv italského neorealismu a francouzské nové vlny), ale i smutkem za postupným mizením jednosálových kin, která tento typ produkce hrála. Ačkoliv jde o snímek, který není na sledování náročný, i když se tak svou formou může jevit, ani není myšlenkově nepřístupný, vyžaduje, aby byl divák sekundárně gramotný. Co víc, k oné sekundární gramotnosti ho dokonce vede, když celou jednu scénu věnuje osvětlení toho, že není nutné si memorovat jména, data apod., ale spíše chápat, jak kinematografické dílo funguje z formálního hlediska (proč v první polovině dominují interiéry, zatímco v té druhé se klade důraz na exteriéry?, jaký význam má text písně v montážní sekvenci?, proč je užita nediegetická hudba, která pochází z jiných filmů? atd.). Bohužel, sekundárně negramotným jedincům dílo určeno není. Jedincům, kteří ani nedokáží správně pochopit festivalovou anotaci (netvrdí se, že si Jorge bude hledat novou práci, ale že se bude snažit porozumět situaci, do které se dostal, a to za pomocí filmů), popř. aplikují nároky mainstreamových podívaných (musí mě to bavit a hlavní hrdina by měl být pohledný a aktivní!). Všem ostatním, kterým se zamlouvaly snímky tematizující kinematografický dispozitiv - FANTASMA Lisandra Alonsa a SHIRIN Abbase Kiarostamiho - UŽITEČNÝ ŽIVOT vřele doporučuji.(17.3.2011)

  • AGAMENON
    ***

    Tak lživou anotaci jsem ještě neviděl, neboť to co je v ní napsané, ve filmu v drtivé většině vůbec není. Ale po pořádku. Tento snímek rozhodně nelze zařadit do mnou běžně sledované produkce. Nikdy jsem neměl rád filmy s naturčíky, navíc natočený na černobílý neširokoúhlý materiál. Ale byl jsem vystaven soustavnému psychonátlaku a má vůle byla zlomena. Jenže ouha, to nač jsem se nejvíce těšil, tj. Jorge je bez práce a musí začít hledat novou (anotace to tvrdit), ve filmu není přítomno. Takže všechny ty zábavné okamžiky, jak se k čemukoliv absolutně nepoužitelný Jorge bude ucházet o volné pracovní místo (samozřejmě to budou nabídky jež obdrží na úřadu práce) a absolvovat pracovní pohovory. Na to jsem se hrozně těšil a nedostal. Zbytek je sice taky zajímavý, ale nemůžu si pomoct, Jorge vypadá jako pěkný úchyl a jeho bezemočnost, až na malé Fred Asterovské hrábnutí na schodech, je děsivá. Co mne však upoutalo je hudební složka, musím si ji sehnat.(6.3.2011)

  • Rover
    odpad!

    Netuším, co k tomuto "filmu" napsat. Pocta filmovému řemeslu? Stesk nad osudy tradičních biografů? Pocit vykořeněnosti po ztrátě zaměstnání? Jo, to tam asi všechny být mělo. Viděli jsme však totálně nudnou změť absolutně nezajímavých záběrů a obvyklé lidské činnosti v čele s velmi nehezkým hlavním "hrdinou", nad jehož odpudivostí a vlastně i neumětelstvím hrát se můžeme jen smát. Hudba: Eduardo Fabini, Macunaima, Leo Masliah - hudební doprovod filmu byl jednoduše řečeno šílený - obsahoval disharmonickou změť několika melodií a nástrojů, což nakonec na celém filmu působilo nejzajímavěji. Jedinou dobrou pasáž filmu má na svědomí rovněž hudba, a to opouštění zaměstnání za dramatické mnohohlasné písně.(9.3.2011)

  • Disk
    ***

    Febiofest 2011.(29.3.2011)