Co dělat?
What Is to Be Done? (A Journey from Prague to Český Krumlov, or How I Formed a New Government)
Režie:
Karel VachekScénář:
Karel VachekHrají:
Karel Vachek, Vlasta Chramostová, Jiří Krejčík, Miloš Kirschner, Ivan Martin Jirous, Petr Cibulka, Jan Vodňanský, Tomáš Vorel st., Stanislav Milota, Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Od listopadu 1989 uplynulo několik let. Československo se rozpadlo a v České republice je u moci pravicová vláda Václava Klause. Karel Vachek navazuje na Nový Hyperion a pokračuje ve své sérii rozsáhlých filmových dokumentů, v nichž svérázně mapuje českou společnost a její skutečné i domnělé elity. Tentokrát se stahuje „do opozice“, opouští Prahu i oficiální politické dění a vydává se hledat alternativy – v politické, kulturní i existenciální rovině. Se dvěma autobusy, v nichž shromáždil umělce, vědce a zajímavé osobnosti, vyjíždí do Českého Krumlova a během tohoto „sestavování nové vlády“ s nimi diskutuje především nad otázkou občanských, ale i tvůrčích a životních postojů. Film zachycuje dění, ale zároveň se mění ve svou vlastní reflexi s prvky performance. Režisér Krejčík věští soumrak civilizace, Ivan Jirous krade profesoru Žilkovi polévku, Petr Cibulka odhaluje komunistická spiknutí a Karel Vachek předvádí vlastní rekonstrukci bitvy u Sudoměře. Tomáš Vorel spí... Mnohovrstevný filmový esej se překvapivě hlubokým způsobem dotýká nejen kulturních a politických souvislostí, ale i samotné podstaty audiovizuálního média. Je často považován za nejvýznamnější filmové dílo Karla Vachka. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (4)
„Co dělat? Jak jsem sestavoval Českou vládu aneb cesta z Prahy až do Českého Krumlova“, to je "první skutečný“ Vachek. Režisér vstupuje před kameru a stává se aktérem svých dokumentů. Jakkoli je to neuvěřitelné (i vzhledem k délce) podíval bych se na „Co dělat?“ strašně rád znova, pokud by bylo kde. Nesmírně silným dojmem na mě působilo zklidnění a pročištění děje v poslední třetině. Krásná a nečekaná katarze, jakkoli bez racionálních důvodů, což režisér nepochybně zamýšlel jako důležitý vzkaz. Sám to na promítání v Ponrepu v roce 2004 charakterizoval podobenstvím o tanci: „dokud hraje hudba, jsme pod vlivem emocí a nenarážíme do sebe, jakmile dotančíme a začneme zase používat rozum, začneme do sebe také narážet“ Přes nepřízeň kritiků, silný film... ()
45th KVIFF 2010 - TRIBUTE TO KAREL VACHEK - Pocta Karlu Vachkovi (Co dělat? (Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu) / WHAT IS TO BE DONE? (A JOURNEY FROM PRAGUE TO ČESKÝ KRUMLOV, OR HOW I FORMED A NEW GOVERNMENT) / Co dělat? (Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu)) ()
Čím dlhšie o tejto extrémne dlhej jazde z Prahy do Krumlova uvažujem, tým viac vo mne dozrieva. Režisér Karel Vachek je poriadne hovado (v dobrom), parodujúci všetko na tretiu, sebastredne vstupuje do deja so svojimi úvahami o boji dobra so zlom, rečami o mágoch, tvorbe, spochybňuje, tlieska, ironizuje sám seba. Zo začiatku sa zdá, že pôjde o akýsi výlet intelektuálov v autobuse, čo budú plkať svoje neznesiteľné plkanice. Áno to tiež nechýba, ale určite nestojí v epicentre, rovnako ako nič, pretože do štruktúry tejto mozaiky rovnako zapadnú napr. zábery z vojenského cvičenia, kŕmenie medveďov, pašijové hry alebo domácke vynálezy... Pomedzi to sa režisérovi podarilo prostredníctvom strihu, úryvkov viet, vložením zvukov a časovou poprehadzovanosťou spolu s so synovým a Krumbachovej výtvarným vkladom podarilo čosi viac - prinútiť človeka, ktorý má tú silu dopozerať do konca 3 hodiny a 37 minút trvajúci dokument, premietaný v jednom kuse, aby sa zamyslel nad tým, čo z toho, čo bežne vykonáva a robí stojí naozaj za to. Opitosť, ukecanosť jalových slov politikov a primátorov, nacvičené tlieskanie nacvičovaniu zabíjania, fragmenty každodennosti v koláži vážnosti aj výsmechu, patetické reči aj skúsenosťami podopreté pravdy, frázy aj spomienky na vraždenie v Bosne, Hašek a Žižka a ich nápodoby, marxista na smrteľnej posteli a sled dejín na vlajke s portrétmi Darwina cez Freuda, Marxa až po Einsteina a Picassa ako sled geniálnych teórií s chybou, kde práve chyba určuje ďalší vývoj, nezmieriteľný antiboľševik Cibulka. Magor Jirous, napriek tomu, že väčšinou bol poriadne najebaný pôsobil oveľa dôveryhodnejšie ako celá plejáda naparujúcich sa trtkov-politikov. Nezabudnuteľné bolo jeho označovanie spolucestujúcich (inak vychvaľovaných predstaviteľov českej kultúry) ukazovaním prstami: to je estébák, taky estébák, tady estébáčka, pričom títo len čušali ako voš pod chrastou. Rovnako nezabudnuteľné sú slepačie kotkodákania vpadnúce náhle do reči, alebo záverečná teória hmoty v extrémne dlhej titulke ako alternatíva vládnúcemu relativizmu - stojí minimálne za prečítanie a celý film minimálne za jedno pozretie. ()
Nic z filosofickych mouder me vlastne za 216 minut neuzaujalo, ale je to zdarila vypoved o sve dobe. ()
Reklama