Delicatessen
Delicatessen
Kamera:
Darius KhondjiHudba:
Carlos D'AlessioHrají:
Dominique Pinon, Marie-Laure Dougnac, Jean-Claude Dreyfus, Karin Viard, Ticky Holgado, Edith Ker, Rufus, Jacques Mathou, Howard Vernon, Chick Ortega (více)Obsahy(1)
Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.
Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).
Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (229)
Tihleti Francouzi... Zajímavé komentáře: zputnik, berg.12, Niktorius ()
Vysoká škola bizaru. Těžko říct, o čem Delikatesy vlastně jsou, ale odehrávají se v tak podmanivém světě, že to vůbec nevadí. Občas jsem si však při sledování pomyslel, že snaha toho filmu být principielně jiný a originální úplně ve všem je tak okatá, až mu to škodí. Každopádně vizuální stránka je úžasná, režie oplývá množstvím zajímavých nápadů a často používaný humor má tak vysokou hodnotu praštěnosti, že se smíchu jednoduše nelze ubránit. Zajímavý zážitek. Horror movie of the year ()
Jak mě Galimatyáš rozčiloval tím, že v jistejch ohledech předvádí ódu na umělecký film, tak právě tenhle film je těmahle uměleckejma sračkama přecpanej jak prase před porážkou. Přesně jak to prase, co je na samotný obálce filmu. To se na to pak těžce kouká a ještě hůř hodnotí. Režisér má každopádně obrovskou fantazii. Natočit takovýhle film dokáže snad jenom blázen. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,794,187║Tržby Celosvetovo $3,000,000║ Francúzom teda zvrátenosť nechýba, našťastie Jean-Pierre Jeunet to vie podať s decentnosťou a nápaditosťou, uletenosť bez hraníc /60%/ ()
Velmi zvláštní film. Jean-Pierre Jeunet a Marc Caro se opět spojili, aby vytvořili zvláštní, šílenou a vizuálně zajímavou vizi budoucnosti(?), nebo se prostě snažily namalovat obraz současnosti. tak jako tak jim to velmi vychází v detailech, ale jako celek je film velmi rozporuplný a zvláštní. Je těžké o něm něco psát, protože na mnoho lidí bude po pár minutách působit špatně a vypnou ho. Budou tu však tací(pravděpodobně ti, kterým se líbilo Město ztracených dětí), zde naleznou něco víc než je příjemná režie a úchvatné nápady jdoucí ruku v ruce s vizuální pojetí, kterému se málo, který film může rovnat. Delikatesy pouze pro gurmány.... ()
Kdepak nemohu uverit, ze reziser tohoto filmu natocil puvabnou Amelii - tento blud o nicem povazuji jen za jakysi ulet (nepovedeny experiment). ()
Delikatesy. Převážně filmové a velmi manýristické... ()
Bizarně servírovaná filmová delikatesa s mírnou špetkou dekadence. To vše podávané v naprosto nepopsatelně nádherném sépiově laděném vizuálním kabátu. Je to sice experiment dějově o ničem, ale atmosféra starého rozpadajícího se činžovního domu a jeho ne zcela obvyklích nájemníků vás pohltí... Svým bizarně delikatesním způdobem. ()
Řekněme: pěkně černá pohádka, navíc v geniálně rozvolněných, pohyblivých žánrových konturách. Je-li těžké vůbec pojmenovat žánr této pochoutky, o co těžší a bezvýslednější musí být nějakou přijatelnou formou popsat vlastní dojem. Naprosto jasné je však jedno: na tohle se nezapomíná! Pro všechny milovníky experimentálního, ale přitom bezezbytku promyšleného a uměleckého, filmu se jednoznačně jedná o hluboký zážitek a řídký filmový svátek. ()
Šílená šílenost, která se dá srovnat maximálně tak s filmem Botched. Námět je perfektní a zpracování hooodně osobité. Jeunet si s tím vyhrál a je to vidět. Není to sice bůhvíjaká pecka, ale rozhodně vám to utkví a to i kvůli všem těm držkám, co tam hrajou. ()
Úžasný svět a zároveň perfektní film. Tenhle film se vymyká snad úplně všemu a jede si svou originální cestou s docela zvrhlými postavami prošpikované černým humorem i vkusným audiovizuálem. Místy mi Delikatesy braly dech. Silné 4. Francie v plné síle. 80% ()
Tohle byl fakt ulet, neco podobnyho jsem jeste nevidel. Jeunet proste zvlad velmi originalni film se zajimavou zapletkou. Kvalit Amelie sice nedosahuje, ale i tak jsem se skvele bavil. Ale narozdil od Amelie, je tenhle humor spis cernej. Je fajn, ze se tenhle film tak lisi a tudiz nevite co muzete cekat dalsi minutu a vetsinou se stane neco zabavnyho. Dominique Pinon tu konecne dostal hlavni roli a poradil si s ni vice nez dobre. Pak me taky zaujala Silvie Laguna, ty jeji sebevrazdy nemeli chybu. Dalsim kladem je vizualni podoba, at uz siroke zabery na zdemolovanej dum a spatny pocasi, tak blizke zabery a vse hezky ladeny do hneda. Par vytek by se k filmu sice naslo a na nekolika mistech na okamzik ztrati tempo, ale tech 5* dam. ()
Jeunet a Caro se teprve rozjizdi k neprekonatelnemu Mestu ztracenych deti, ale i tak to stoji za to. Vizualni stranka je naprosto uchvatna, zlutohnede ladeni proste nema chybu a kamera caruje. K tomu vsemu uchylny, ale presto laskavy humor reziserske dvojice (Auroriny problemy nemaji chybu) a vyborny vykon prakticky vsech hercu, v cele s Pinonem. Skoda, ze pribeh je misty az moc jednoduchej a pomalej. ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Silný a lehce šílený postkatastrofický film plný černého humoru a dobré filmařiny. Klaun přijíždí na inzerát do domu masožroutů, kterému vládne mohutný řezník s ostrými noži. Zbytek je filmová lahůdka trochu ve stylu Monthy Pyttonů a Psycha a trochu úplně jinak. Scény s vrzající postelí, nožovým bumerangem a hraním na hudební pilu si člověk zapamatuje, stejně tak jako šnekožrouta a žabožrouta, nebo podzemní hnutí vegetariánů troglodytů v plynových maskách. Trailer je na ČSFD: http://www.csfd.cz/film/29220-delikatesy/videa/ ()
Magická podívaná se sebevědomým rukopisem nezaměnitelného dua Jeunet-Caro. Delikátní všechochuť. ()
Sledování snímku DELIKATESY je možné přirovnat k prvnímu "koštování" netradičního a cizokrajného jídla. Prostě nevíte, co si o tom myslet. Je to sladké? Slané? Či obojí dohromady? Je to vůbec dobré? Není to vlastně zkažené a člověk se pouze (před druhými a pro druhé) "chytře" a znalecky tváří? Přesně tyto pocity jsem měl při prvním shlédnutí tohoto výjimečného snímku. Nejprve jsem vlastně ani netušil "vo co tu go". Jde o horor? Či je to komedie? Po chvíli ovšem všechny tyto otázky zmizely - to, když jsem díky filmařsky skvěle odváděné práci nabyl přesvědčení, že jde sice o velmi nezvyklý a netradiční opus, ale přitom o opus nadmíru kvalitní. A pak už bylo vlastně vše jedno - skvěle jsem se bavil. Shrnuto a podtrženo: výborná, absurditou, humorem i "děsem" prodchnutá fantasmagorie, která si zaslouží minimálně "okoštování"; přinejlepším pak zařazení mezi pravidelnou "filmovou stravu". ()
V-Y-N-I-K-A-J-Í-C-Í-! DELIKATESNÍ! Smutno z těch co nepochopili...:-)) Lehce patafyzický film mého srdce. Pouze pro fajnšmekry, užívat niterně! Zařazeno do stovky mých nejmilejších. P.S. A nakonec je to stejně vždycky láááskááá... ()
(1001) Ačkoliv je to na první pohled sled zdánlivě nesouvisejících epizodek velmi tence pospojovaných jednou dějovou linkou, tak je to ve skutečnosti ukázka klasické bezodpadkové dramaturgie, kde je vše přítomné v obraze beze zbytku využito, od Australana po dvakráte vyspravovaný kondom. ()
Delikatesy nastartovaly kariéru režiséra Jeana Pierra Jeuneta a umožnily mu jednak získat zkušenosti v Hollywoodu natočením čtvrtého Vetřelce, jednak natočit svůj majstštyk, Amélii z Montmartru. Je to jeden z těch hravých, výtvarně nanejvýš zajímavých a přiměřeně provokativních snímků, které jsou obtížně zařaditelné a nadlouho utkví v paměti. Centrem dění je dům, který stojí opuštěný v šedivé, ponuré krajině zasažené katastrofou. V nezáviděníhodných podmínkách zde živoří většina obyvatel a snaží se sehnat kousek žvance. Řezník vlastnící krámek v přízemí je schopen čas od času nějaké maso obstarat, a stal se proto nikým nevoleným vládcem. Ovšem způsob získávání masa je poněkud diskutabilní. Dům je zajímavý ještě tím, že zde žádný domovník nikdy dlouho nevydrží. Nájemníci se jej snaží přilákat inzerátem s příznačným názvem Těžká doba. Jednou ale přijde domovník, který naruší apetit strávníků a všechno v domě obrátí vzhůru nohama... Tato inteligentní, obtížně žánrově zařaditelná komedie vznikala obtížně - celé čtyři roky (protože producenti projektu nevěřili) podle námětu Jeana-Pierra Jeuneta a spolurežiséra Marca Cara. Snímek je inspirovaný francouzským alternativním komiksem, oplývá elegantně naservírovanými gagy ve stylu toho nejčernějšího humoru a díky režijní rafinovanosti se film vyznačuje zvláštní atmosférou a nezaměnitelným osobitým rytmem. Zapamatováníhodná je například scéna se skřípající válendou, kde se odehrává cosi typického mezi mužem a ženou, nebo poetický koncert pro pilu a violoncello, kterým zamilovaný domovník vyznává své city. Chuťovkou jsou v tomto snímku už výtvarně vyšperkované titulky nebo výlety kamery sítí trubek a světlíků, které se groteskně podobají pokřiveným charakterům obyvatel domu. Bizardní postavy, které se vyskytují v tomto snímku, by dokázaly vyvést z rovnováhy nejednoho zkušeného psychiatra. Delikatesy jsou příkladem filmu, kde není důležitý děj, ale pocity, které vyvolává, a kdo se dokáže ponořit do jeho atmosféry a vychutnat si ji, bude nadmíru spokojen. Celkový dojem: 90 %. ()
Vzhledem ke zdejším ohlasům jsem se raději připravil na pěknou chujovinu, která mi možná ani trochu nesedne. Ale už od prvních záběrů včetně úvodních titulků na mě nastoupila velmi originální a vizuálně působivá podívaná, která mě povětšinu času velmi slušně bavila, přestože hlášek či scén k zasmání zde až tolik nebylo. Důležitá je pro Delikatesy prazvláštní atmosféra tvořená směsicí několika žánrů, a to černohumorné, absurdní komedie, romantického filmu, dramatu, sci-fi a hororu (které se v různě míře střídají a prolínají). A časté opěvování fantazie snímku/tvůrců je rozhodně na místě, některé věci člověka opravdu příjemně překvapí. Ale jakože u mě od počátku vládlo nadšení a nevadila mi ani výše zmíněná menší porce humoru, a tak nějak jsem tajně doufal, že šťáva filmu vydrží až do konce, směrem k závěru bohužel Delikatesám začal docházet dech, humor se takřka vytratil („vrcholem“ pro mě bylo sledování zasaženého řezníka) a poslední úsměvná sekvence to už nestačila napravit. Přesto vzhledem k původním očekáváním jsou myslím silné 4* více než dost (a já se kaju, jak mi mohlo přijít na mysl pochybovat o režisérovi Amélie), a zároveň je pro mě toto dílo signálem, že se s panem Jeunetem (a případně i jeho režijním parťákem) rozhodně nevidíme naposledy. „Na co čeká, až ten novej taky uteče v popelnici? Jak dlouho nám vydržel?“ – „Týden. Když nepočítám vývar.“ – Týden. Poslední zbytky jsme dojedli před dvěma dny. Mám hlad.“ ()