Režie:
Ludvík RážaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Klára Jerneková, Petr Kostka, Vladimír Šmeral, Zdeněk Štěpánek, Marie Brožová, Ilja Racek, Božena Böhmová, Jan Skopeček, Josef Vinklář, Milan Stehlík, Vlastimil Hašek, Josef Větrovec (více)Obsahy(2)
Král je na mizině, a proto vítá, když si o jeho dceru Pampelišku řekne bohatý hispánský král. Pampeliška ale krále nemiluje a raději z domu prchne. Na útěku se potkává se synem chudé výměnkářky Honzou a vydávají se do světa spolu. Láska je bohužel nezachrání před smutným princezniným osudem. Neboť na podzim pampelišky mění svůj šat v bílé chmýří, které vítr rozfouká... Tentokrát jsme do cyklu Pohádka pro pamětníky vybrali českou klasiku – veršovanou pohádku Jaroslava Kvapila v televizní adaptaci z roku 1967 a v režii Ludvíka Ráži. Jednoduché pojetí scény s náznakovou dekorací, ale i živým psem a ovečkami dává vyniknout hereckým výkonům Kláry Jernekové, Vladimíra Šmerala, Petra Kostky, Ilji Racka a dalších. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Tak ta mluva mne iritovala celou dobu. Škoda, protože herecké obsazení si zaslouží pochvalu. Ale pro mne je veršování v normální mluvě prostě nepřirozené a tím to končí. Navíc pro děti to byl dost zamotané. Už s tím vězením, jak se dostali ven a pak jak se dostali z tábora od prince z Hispánie bylo nedomyšlené. Celé to prostě nestálo za nic a nedávám ani tu dvacítku ze hereckou sestavu. A s tím brekem na konci to pohřbil autor definitivně. ()
Na tomto příběhu mne fascinuje to propojení mimořádné naivity (koho při smyslech by napadlo ve vězení se podivovat "my jsme tu zamčeni?") s mimořádnou drsností a realismem. "Město hoří!" Aneb pro život nestačí jen láska, zpívání a rozplývání se nad barvou červánků. Křehkost krásy je třeba vyvážit životaschopností. Jeden z mála případů, kdy mi nevadila pohádka ve verších, asi proto, že verše zde naivní nejsou. Jak jsem byl poznamenal posledně u Sedmera krkavců, Klára Jerneková byla nádherná a v roli Pampelišky bych si nedovedl představit nikoho jiného. ()
Baladická Kvapilova pohádka pro dospělé je nesena básníkovou nostalgií za předčasně ukončeným životem Kvapilovy ženy, vynikající české herečky Národního divadla Hanou Kvapilovou-Kubešovou. Rážově režii se tehdy s mimořádným zdarem podařilo propojit básníkovo žalné poselství s pohádkovou atmosférou a řadou skvělých hereckých výkonů, z nichž zejména na sebe upozornila tehdy začínající a mimořádně talentovaná Klára Jerneková. Je velká škoda, že toto mimořádné dílo doposud nebylo vráceno do divácké paměti přenosem na DVD nosiče. ()
Smutný, nostalgický příběh o zatoulané princezně, kterou studený vítr rozfoukal jak chmýří do všech koutů zahrady. Aspoň ušetřili za obřad s rozptylem, dalo by se říct. Ve zkratce a paundeklových kulisách vidíme všechno, co hýbe světem nejen pohádkovým, ale i tím naším. Politiku velmoci, nátlak, třídní spor, pokus o revoluci, nesmrtelnou logiku města Kocourkova, zastrašování, zvůli moci, lhostejnost, zoufalství, strach, ale taky, a to především, lásku. ()
Dneska jsem zmllsaní filmovými pohádkami, ale dřív se točilo za mnohem skromnějších podmínek. Ale tehdejší televizní inscenace měly mnohem větší kvalitu jak obsahovou, tak i v hereckém provedení než současné velkofilmy. ()
Houby pohádka, drama to je. A zatraceně dobře udělané. ()
Viděl jsem jen jednou, a těším se, až to znovu uvidím. ()
Kvapilova baladická hra ve verších se s pohádkovým světem tak trochu míjí. Tragické finále, v němž se rozplývá sen o lásce i štěstí dvou mladých lidí, se režiséru Ludvíku Rážovi ale podařilo odlehčit lehkou básnickou metaforou, která Pampeliščin strašný osud vyjadřuje v souladu s původním autorským záměrem. Plejáda předních českých herců – od něžné Kláry Jernekové, pro niž Pampeliška znamenala jednu z nejvděčnějších příležitostí před kamerou, přes mladinkého Petra Kostku či výborného Vladimíra Šmerala až po vynikajícího Ilju Racka v roli mocného hispánského prince – vtiskla této osobité televizní inscenaci nezaměnitelnou pečeť svého umění beze stop po okázalé dramatičnosti. I po mnoha letech se jedná o mimořádný zážitek, který stojí za to si čas od času zopakovat. ()
Symbolismus, jak má být. ()
Pohádkový příběh pro dospělé, který jsem jako malá copatá neměla ráda, postupně jsem si k němu však cestu našla.. Petr Kostka a Klára Jerneková jsou mladí, talentovaní, krásní, výborná volba stvořit tento filmový pár.. Princezna Pampeliška utíká ze zámku před vynuceným sňatkem, na cestě potkává obyčejného chasníka Honzu a ti dva se do sebe zamilují.. Pochvalu zaslouží krásné verše.. ()
Uff jak dítěti nezůstalo jedno očičko suché a hlas Jernekové jsem si naprosto zamiloval...po letech už to není ono... ()
Bez nadeje. ()
Je to vlastně taková starší sestra Manon Lescaut (1970) – jak formou, tak i vývojem... Úvodní pasáž na zámku poněkud nudí, ale od té doby, co se Pampeliška s Honzou potkají, je to jako jízda na horské dráze a do poslední chvíle vlastně nevíte, jak to celé skončí. Skvěle vybraná ústřední dvojice, vybroušené verše, krásně zobrazené city a... píseň o lnu působivě zpívaná bez doprovodu hudby. ()
Mrzí mě, že přidat hodnocení v tomto případě znamená odebrat film z červeně označených, tedy nadprůměrně dobrých. Mrzí mě to kvůli jemnému kouzlu Pampelišky, jež se svým vyjádřením skutečně podobala živoucí květině, i kvůli věrně lásce jejího milého, i ze zvláštní úcty ke stáří tohoto díla. Ale aby se mi to skutečně líbilo, mělo tam být buď více příběhu nebo méně smutku. I tak si člověk i v zimě může odnést hřejivost pampeliščinu. ()
Vzpomínám si, jak velmi na mě tehdy zapůsobila Klára Jerneková coby Pampeliška. Podruhé pak stejně výrazně v TV filmu Popel podle Fráni Šrámka. Je škoda, že se této skvělé divadelní herečce nedostalo ve filmu a televizi více takovýchto krásných rolí, a ztvárňovala převážně epizodní postavy. ()
Princezna Pampeliška zaujme hned několika věcmi. Ta první je patrná prakticky ihned. Celá pohádka je ve verších. Další zajímavostí je, že princezna nakonec zmizí, láska milenců není naplněna a příběh končí tragicky. Celý film se odehrává ve studiových dekoracích a děje se toho v něm opravdu hodně. Úklady, intriky, ale též hloupost Kocourkova. V příběhu byla též ukryta kritika tehdejších poměrů, alespoň já jsem to tak chápal, nicméně v tomto ohledu může být příběh hodně nadčasový. Na mě bylo těch motivů na jednu pohádku až moc, takže se z toho stala taková kaše, jako by ji vařili pejsek s kočičkou. Více minimalismu nebo zaměření se děje na to hlavní by prospělo... ()
Jako malému klukovi se mi ta pohádka moc líbila!! ()
Překvapivě velmi příjemná veršovaná pohádka. Hodnocení: 70 % ()
Překvapivě kvalitní dramatická a málo pohádková inscenace... I s málem lze natočil kvalitu, jen dneska to už téměř nikdo neumí. ()
Jako dítě jsem utrpěla citový šok, když jsem se opakovaně ujistila, že se princezna Pampeliška už opravdu nevrátí. Vynikající inscenace pohádky a naprosto nezapomenutelná atmosféra Škoda, že prakticky nereprízovaná. ()