Farewell Baghdad
Režie:
Mehdi NaderiKamera:
Turaj AslaniObsahy(1)
Polsko-americký boxer Daniel odjel na misi do Iráku, aby unikl před svými problémy. Poté, co jeho kolega postřelí malou holčičku, se oba muži rozhodnou opustit základnu a utéct do pouště, kde Daniela uštkne štír. Život mu zachrání sebevražedný atentátník Saleh, který nenávidí Američany…
Debutový snímek dokumentaristy Mehdi Naderiho je situovaný do irácké metropole a sleduje tamější problematické soužití amerických vojáků a Iráčanů. Oproti očekávání nezobrazuje příslušníky jednotlivých národů schematicky, nýbrž citlivě zkoumá motivace a pochybnosti příslušníků obou stran.
Režisérovi Naderimu trvalo šest let, než získal povolení film natočit. Po asi 18 neschválených verzích scénáře se rozhodl nespoléhat na podporu státu a snímek vytvořit jako nízkorozpočtový. Pro Írán je tento film nejen kandidátem na sošku Oscara, ale také vyslancem, který reprezentuje odmítavý postoj k zahraniční politice USA. (MFF Cinema Mundi)
(více)Recenze (6)
(CINEMA MUNDI 2011) Stylisticky okázalá sekvence. Žánrový schematismus. Klišé. Poetická montáž s řadou symbolů. Elipsa. Detail. Přehrávající herci. Polodetail. Emociální manipulativnost. Jednorozměrné postavy. Mírové poselství. Sentimentální dialogy. Teze. Percepční a mentální subjektivita (aby byla nějaká stylisticky okázalá sekvence). Změna žánru. Klišé. Poetická montáž s řadou symbolů. Teze. Elipsa, postavy se pravděpodobně transportují, jak se jim zachce. Detail. Neschopnost dávkovat informace (v jakém vztahu jsou mezi sebou dvě domorodé postavy?). Herci nezvládají odříkat své dialogy. Velký celek. Teze. Jednorozměrné postavy. Patetické dialogy. Mírové poselství. Teze... a tak to jde celých 97 minut. ()
Pohled na válku očima těch, na kterých moc nezáleží (čili normálních lidí), který mě ale štval kamerou (až moc detailů a polodetailů na můj vkus) a trochu nepřehledným vyprávěním. Nepřišel mi zdaleka tak blbý jako jednomu mému kolegovi divákovi... ()
Pohled z tak druhé strany, u které však ani talentovaný Mehdi Naderi nenašel mnoho pochopení. Iránská vláda mu pouze házela klacky pod nohy a ubírala na rozpočtu. Po dlouhých šesti letech a osmnácti přepsaných scénářích nakonec dostal celý projekt zelenou. Za pouhých tři sta tisíc dolarů tak vznikla audiovizuální lahůdka, která, jak sám Naderi podotýká, je spíše mírovou dílem, než konfrontační propagandou. Film však bohužel ztrácí na jakékoliv autentičnosti v momentech, kdy Naderi naloží svým hercům až příliš na jejich bedra. V komplikovaných psychologických scénách herci ztrácejí půdu pod nohami a jejich výkon zůstává až příliš na povrchu (výjimkou budiž výborná Pantea Bahram). Sbohem, Baghdáde má co říct i v krajině uměleckého filmu, kdy po celou dobu hýří symbolikou a snaží se o nějaký celospolečenský přesah, aniž by však něco ubíral na tempu celého díla. Přemýšlivý pohled z druhého břehu, kdy Naderi jen potvrzuje, že některé myšlenky mají i mezinárodní platnost. ()
2. MFF Cinema mundi Na snímku je hlavně zajímavé to že nám vůbec poprvé ukazuje odvrácenou stranu konfliktu v Iráku s pohledu obyčejných lidí a především nám líčí jejich mentalitu. Ale díky slabším hereckým výkonům tento snímek hodně strádá. Mě to osobně tolik nevadilo, protože takových snímků, alepsoň já osobně, si musíme vážit. Mehdi Naderi bohůžel dlouho nic nenatočí protože zrovna strádá v Íránksém vězení a to kvůli tomu že tento film vůbec natočil..... ()
Nelze přehlédnou narativní mezery, naivnost a přehrávání, ale v porovnání s ameriakoncentrickými válečnými spektákly je Naderiho snímek upřímný, hravý a k tématu války v Iráku přistupuje neschematicky. Pracuje s podobenstvím, nadsázkou, humorem a zcizujícími prostředky. Pomalým tempem, atmosférou a zacházením s mizanscénou se dostává do polohy meditace nad bezvýchodností konfliktu a nad oboustranou únavou z boje. ()
Atmosféra filmu má svoje kouzlo, ale jinak jde jen o slepenec několika výjevů z doby války v Iráku, který nemá hlavu ani patu a postrádá smysluplný děj. Jedním slovem to je bohužel nuda. Příšerná nuda. ()