Stovku má člověk jednou za život

Na dokument o téměř geniálním filmovém řemeslníkovi jsem se jako filmový fanda rád podíval....výsledek je průměrný. Asi jako se dá "zprůměrovat" tvorba protagonisty - na jedné straně množství filmů, které jsou "zlatým fondem" kinematografie a na druhé neuvěřitelné prorežimní žvásty - které kdyby se sešrotovaly bez náhrady, nikdo rozumný si na ně nevzpomene. Opravdu nepochopím, proč zde nebyl věnován dostatek prostoru jeho zásluhám ohledně výchovy dalších skvělých filmových tvůrců - Forman, Juráček, Kusturica, Němec a další.....všichni o něm mluví s uznáním. (28.02.2011)

Neskutečně nezajímavý dokument, z něhož jsem se mimo jiné dozvěděl, že Otakar Vávra ve sto letech špatně slyšel, na otázky už odpovídal hlavně větami jednoduchými, nikdy moc nejedl zeleninu, ale měl rád párky a šunku... A pak taky něco o tom, že vychoval nějaké mladé filmaře a že uměl. Takhle snímek vytvořený k oslavě mistrových sta let (dnes navíc uváděný u příležitosti jeho předvčerejší smrti) rozhodně vypadat nemusel. (17.09.2011)

Stovku má člověk alespoň jednou za život, ale kvalitní dokument o panu Otakarovi nemáme ani jednou za život. Tak buď se to mělo udělat jako klasický dokument se vším všudy a jít do hloubky i v případě těch, řekněme pofidernějších kousků ve filmošce pana Otakara a nebo se to mělo udělat jako pocta ke stovce pana Otakara, ale pak teda nechápu, proč se nedostalo mnohem, mnohem většího prostoru působení pana Otakara na FAMU, vždyť nám vychoval celou jednu generaci filmařů a to je třeba u mě jeden z těch hlavních důvodů proč jsem k panu Otakarovi smířlivější než někteří zdejší uživatelé. Chyběl mě větší výpovědní prostor pro žáky z FAMU, co prošli pacičkama pana Otakara, nebo alespoň výpovědi těch co prošli postýlkou pana Otakara, dobový kritiky na jeho významný filmy, počet repríz v televizi jeho TOP filmů, když už oslavnej dokument, tak ať na to laik nečumí a neříká si co je to za dědka, že se mu věnuje tolik pozornosti. Osobně bych, ale fakt radši daleko víc konfrontace, třeba ta storka Ireny Pavláskové s Časem sluhů co jí udělal pan Otakar a tak dále a tak dále. Tady zase ve finále to dopadlo tak, že mu tam nese jeho žena kávu a ptá se ho jak mu chutná a pan Otakar "Co?" a ona "Jak ti chutná káva co jsem ti uvařila?" "Co?" Teď řev jak kráva "Kává, Vávro káva" a pan Otakar "Jo, dobrá." .... deset minut dokumentu v prdeli a jediný co jsme se dověděli, že pan Otakar je hluchej a chutnala mu káva co mu v ten den uvařila jeho dámička. Z toho se po nocích na koulích fakt drbat nebudu. (03.03.2011)

Vavru uznavam jako jednoho z nasich nejvyraznejsich reziseru. Kdyz k tomu pripocteme jeho uctyhodny vek ( zrovna dnes slavi ste narozeniny ), jedna se o velmi zajimavy " material " pro natoceni vyborneho dokumentu. A v nem jsem se trochu zklamal, s ohledem, ze dokument tocily tri reziserky jsem se toho nic moc nedozvedel. Myslim, ze by si Vavra zaslouzil lepsi medajlonek. (28.02.2011)

Otakar Vávra je příkladem člověka, který se přizpůsobí jakékoliv době. Mě od něj zajímají jen - Krakatit, Romance pro křídlovku a Kladivo na čarodějnice ( s výrazným přispěním E.Krumbachové). A ještě i Zlatá reneta. Jeho husitská trilogie je ideologický paskvil a válečné filmy prorežimní propaganda. Místo opravdu velkých režisérů - např. P.Juráček, J.Menzel, J.Němec, K.Kachyňa, V.Jasný, F.Vláčil, J.Herz či V.Chytilová - oslavujeme ty, kteří proklouzávali dobou jako had. Až na uvedené filmové výjimky pro mne O.Vávra žádnou legendou není. A s nechutí vzpomínám na povinná školní představení, kde jsme trpěli při jeho zejména válečných příšernostech, i když takové Putování Jana Amose bylo rovněž otřesné. (27.02.2011)