Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid

Potřebný film, který mimo jiné naznačuje meze komunikace (za těch 199 minut celou problematiku sotva nakousl), potřebu zdravého skepticismu a nutnost uvědomit si, že nesmíme věřit ničemu, co se tváří jako "jistota". Jak říká klasik, v naší konečné a proměňující se existenci nemají jistoty z definice smysl. A jinak, i přes možný dojem "objektivní směsky" je Tmáře stále potřeba přijímat jako velmi subjektivní názor režiséra. Chtěl jsem ještě napsat: "Pro mě osobně by film mohl být mnohem delší a tematizovat víc z problematických věcí z velkých klasických náboženství.", ale během psaní jsem si povzpomínal, že to tam vlastně skoro všechno bylo. (24.04.2012)

Další Vachkův rozsáhlý esej kupodivu dává i jakýsi smysl (pokud to divák nevzdá hned na začátku, což s přihlédnutím ke stopáži není nic zvláštního). Sice netuším, jak s tím souvisí Oldřich Nový a hned u několika postav jsem vůbec nepochopil, o čem vlastně byla řeč, ale tentokrát se to dá v pohodě usledovat, aniž by se člověk musel zvlášť přemáhat. (Ale ty hrátky s kamerou mě fakt nebavily: na rybí oko teď budu mít aspoň měsíc alergii a horizontálně dělený obraz z Japonska, to už bylo fakt psycho.) (23.08.2015)

Film se spoustou zajímavých scén a myšlenek, ale i spoustou pseudovědy a vaty. Kdo to zhlédne celé, by měl dostat zlatého bluďišťáka. Ať už vám slovenka vypráví, že viděla nejednou, ale třikrát panenku Marii nebo vám podkuřuje americký prezident Obama, Vachek je vždy na místě s kamerou aby natočil 45 minut materiálu a pak to nastrkal za sebou do dokumentu. A když vám vypráví, jak trhat Orgoie Chorchoje dynamitem a nebo, když vás straší poltergiest tím, že po vás hází nože, nesmíte hlavně zapomenout na Jungovy archetypy. Díky nim i schizofrenik může vidět slunce s penisem. "Bůh pravděpodobně neexistuje, tak si užijte života" a nebo ne!? Tohle je divná epizoda Vetřelců dávnověku... Hlavně, když ti Češi pošlapou důležité menhiry a papež přijede ve svém papamobilu. Nezbývá už jen napsat "Prga" na blogu Františka Fuky a začít se modlit k Vachkovi jako jedinému dokumentaristovi, který natočil film o všem a zároveň téměř pro nikoho. A to je to na čem záleží. (08.03.2021)

Asi tak - hodnotit hvězdičkami se nedá. Tmář je prostě dlouhý proud Vachkových myšlenek a diskuzí, které prostě postupně plynou a přelévají se takovým způsobem, že bych se ani nedivil, kdyby ten film měl o mnoho hodin více. Každého mohou zaujmout jiné části, různá "podtémata" se postupem času mění - ale hlavní téma bych řekl se nemění. Prostě o tom se snad nedá ani nic napsat, ať si tam každý najde něco svého. (06.07.2012)

Když já prostě nemám ráda Vachkovo vedení. Ve spoustě lidí svou osobností a svým přístupem vyvolává neproduktivní potřebu se agresivně bránit (což vím z vlastní zkušenosti), a sám není schopen rozhovory a výpovědi usměrňovat tak, aby opravdu prozkoumávaly nadhozené téma. Asi by chtěl zkoumat boha nebo magii, ale vyšla mu z toho prezentace sebe sama jako povýšeného "umělce", který si dělá srandu z bandy "exotů". Opíšu to příkladem: Když se zeptá "A není židovský bůh krutý?", dostane se mu odpovědi "A copak křižáci nevraždili?" Ale na lidi se nikdo neptal, otázka byla o bohu. A on na to nepoukáže a dál se hádá se soupeřem zahnaným do kouta a potom je to prostě o ničem. Na co je mu dům a hlava plná knih, když všechny rozhovory působí jako absolutně nepřipravená improvizace a pár těch zajímavých poznámek se topí v moři, ne-li oceánu balastu. Ironie a sžíravost, aby fungovala, by podle mě neměla být takto živelná. (12.04.2021)