Režie:
Karel VachekScénář:
Karel VachekHrají:
Karel Vachek, Egon Bondy, Erich von Däniken, Barack Obama, Ivan Mackerle, Zecharia Sitchin, Oldřich Nový (a.z.), Adina Mandlová (a.z.), Hana Vítová (a.z.) (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Svět magie a Bůh mystiků ve filmovém románu Karla Vachka (klasika českého dokumentu) o mimozemských i zemských civilizacích, reklamokracii a demokracii počítačové sítě. Film uvozují citace ze slavné operety Mam‘zelle Nitouche – Oldřich Nový v klášteře, v divadle i v kasárnách. Chápaná i nepochopitelná realita, vztahy mýtů a historie v souvislosti s vícerozměrnými prostory kvantové fyziky a společensko-politickým uspořádáním světa. Ve filmu se „potkávají“ balkánští válečníci s nadpřirozenými duchy, kteří lidem otevírají zásuvky u stolů a převracejí křesla. Reklamní slogan britských ateistů „Bůh pravděpodobně neexistuje!“ uvozuje návštěvu papeže v České republice. Barack Obama se Vachkově kameře schoval za čtecí zařízení a režisér ho pomocí střihu konfrontuje s hypotézou, že ani americký prezident nesmí vědět, na co se vynakládají miliardy dolarů z rozpočtu ministerstva obrany. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (27)
Neskutečný maglajz a chaos – zřejmě stejný, jaký má v hlavě nejen Karel Vachek, ale i všichni lidé po pár stoletích míchání pohanských představ, náboženských dogmat a nových vědeckých teorií. Tento špatně koncipovaný, špatně natočený, špatně sestřihaný a špatně ozvučený nehorázně dlouhý mišmaš je "dobrý" jen na jednu věc – na uvědomění si toho, že přes dlouhodobý vliv civilizace nebo právě kvůli němu je člověk pořád malým, ztraceným ve vesmíru nahým tvorem, který za každým keřem vidí tajemno. Ne že by to tajemno neexistovalo. Ono existuje – jsme to my sami i vesmír, do kterého jsme začlenění. Po staletích filosofie a přírodních věd a tisíciletích mystiky jsme nakonec nucení přiznat, že o podstatě světa víme jen to, že existuje, i když ani tím si nejsme stoprocentně jistí. Ohledně moci mysticizmu a bezmoci racionality se Vachek a spol. nemýlí, ba naopak předvádějí to v plné kráse. Jenže proč zrovna takovým zoufalým způsobem? Sedí na něj dokonale definice poruchy myšlení – "Zabíhavé myšlení dosahuje cíle ne přímočaře, ale oklikami. Hlavní směr je stále přerušován vedlejšími a nepodstatnými myšlenkami. Bývá u primitivních jedinců nebo u dětí, setkáváme se s ním při poruchách paměti ve stáří." Rozčilovalo mne neustále používané "rybí oko", režisérské tleskání, údery bubnu, přerušování lidí, technické přestávky. Vachek zřejmě nedokáže vyhodit ani centimetr natočeného materiálu. Vachek a česká televize tedy vyprodukovali něco, co by lépe natočil kdejaký amatér. A to, že je Vachek a jeho "opus" i pro sečtělého Tetsua filosoficky inspirativním filmem s ohromným spadem, jen potvrzuje skutečnost, že jsme všichni tmáři, mou maličkost nevyjímaje. Akorát jsem tmářka, která dává přednost dokumentům s inteligentnějším, kultivovanějším zpracováním. ()
Film se spoustou zajímavých scén a myšlenek, ale i spoustou pseudovědy a vaty. Kdo to zhlédne celé, by měl dostat zlatého bluďišťáka. Ať už vám slovenka vypráví, že viděla nejednou, ale třikrát panenku Marii nebo vám podkuřuje americký prezident Obama, Vachek je vždy na místě s kamerou aby natočil 45 minut materiálu a pak to nastrkal za sebou do dokumentu. A když vám vypráví, jak trhat Orgoie Chorchoje dynamitem a nebo, když vás straší poltergiest tím, že po vás hází nože, nesmíte hlavně zapomenout na Jungovy archetypy. Díky nim i schizofrenik může vidět slunce s penisem. "Bůh pravděpodobně neexistuje, tak si užijte života" a nebo ne!? Tohle je divná epizoda Vetřelců dávnověku... Hlavně, když ti Češi pošlapou důležité menhiry a papež přijede ve svém papamobilu. Nezbývá už jen napsat "Prga" na blogu Františka Fuky a začít se modlit k Vachkovi jako jedinému dokumentaristovi, který natočil film o všem a zároveň téměř pro nikoho. A to je to na čem záleží. ()
Karel Vachek konečně pojmenoval svoji metodu a způsob myšlení. Po předcházejících dvou rozpačitých filmech natočil jedno ze svých nejlepších románově pojatých děl. První hodinou je opět potřeba se trochu proukousávat, pak snímek ale nabere ohromný spád a kromě toho, že je filosoficky inspirativní, je i naprosto nefalšovaně zábavný a dokonce i divácky přístupný. (Mimochodem, oficiální text distributora se s výslednou podobou filmu hodně míjí.) ()
Myslím, že u Vachka nejde tolik o jednotlivé zřetlené obsahy, o konkrétní obsah řečí, které se v tom filmu vedou, ale spíš o jisté "synergické" prolínání energií. V tom má Vachek překvapivě blízko k výtvarnému umění. A překvapivě blízko k myšlence filmu jako sochy v času. Prostě a jednoduše řečeno: Tmář je složen z několika artefaktů, které působí, aniž by bylo nutné se tolik zabývat jejich zjevnou rovinou. Navíc Oldřich Nový ve zvukové stopě. Tmář na mě ale dělal dojem závěrečného díla. Kéž by tomu tak nebylo! ()
Asi tak - hodnotit hvězdičkami se nedá. Tmář je prostě dlouhý proud Vachkových myšlenek a diskuzí, které prostě postupně plynou a přelévají se takovým způsobem, že bych se ani nedivil, kdyby ten film měl o mnoho hodin více. Každého mohou zaujmout jiné části, různá "podtémata" se postupem času mění - ale hlavní téma bych řekl se nemění. Prostě o tom se snad nedá ani nic napsat, ať si tam každý najde něco svého. ()
Galerie (17)
Photo © Karel Vachek
Zajímavosti (1)
- Film se kromě České republiky natáčel také ve Spojených státech, Japonsku, Velké Británii, Bosně a Hercegovině, na Slovensku, v Polsku a Rakousku. (Rugero)
Reklama