Obscurantist and His Lineage or The Pyramids' Tearful Valleys
Režie:
Karel VachekScénář:
Karel VachekHrají:
Karel Vachek, Egon Bondy, Erich von Däniken, Barack Obama, Ivan Mackerle, Zecharia Sitchin, Oldřich Nový (a.z.), Adina Mandlová (a.z.), Hana Vítová (a.z.) (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Svět magie a Bůh mystiků ve filmovém románu Karla Vachka (klasika českého dokumentu) o mimozemských i zemských civilizacích, reklamokracii a demokracii počítačové sítě. Film uvozují citace ze slavné operety Mam‘zelle Nitouche – Oldřich Nový v klášteře, v divadle i v kasárnách. Chápaná i nepochopitelná realita, vztahy mýtů a historie v souvislosti s vícerozměrnými prostory kvantové fyziky a společensko-politickým uspořádáním světa. Ve filmu se „potkávají“ balkánští válečníci s nadpřirozenými duchy, kteří lidem otevírají zásuvky u stolů a převracejí křesla. Reklamní slogan britských ateistů „Bůh pravděpodobně neexistuje!“ uvozuje návštěvu papeže v České republice. Barack Obama se Vachkově kameře schoval za čtecí zařízení a režisér ho pomocí střihu konfrontuje s hypotézou, že ani americký prezident nesmí vědět, na co se vynakládají miliardy dolarů z rozpočtu ministerstva obrany. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
Karel Vachek konečně pojmenoval svoji metodu a způsob myšlení. Po předcházejících dvou rozpačitých filmech natočil jedno ze svých nejlepších románově pojatých děl. První hodinou je opět potřeba se trochu proukousávat, pak snímek ale nabere ohromný spád a kromě toho, že je filosoficky inspirativní, je i naprosto nefalšovaně zábavný a dokonce i divácky přístupný. (Mimochodem, oficiální text distributora se s výslednou podobou filmu hodně míjí.) ()
Samomluva Karla Vachka, která je poměrně zábavná. ()
Když já prostě nemám ráda Vachkovo vedení. Ve spoustě lidí svou osobností a svým přístupem vyvolává neproduktivní potřebu se agresivně bránit (což vím z vlastní zkušenosti), a sám není schopen rozhovory a výpovědi usměrňovat tak, aby opravdu prozkoumávaly nadhozené téma. Asi by chtěl zkoumat boha nebo magii, ale vyšla mu z toho prezentace sebe sama jako povýšeného "umělce", který si dělá srandu z bandy "exotů". Opíšu to příkladem: Když se zeptá "A není židovský bůh krutý?", dostane se mu odpovědi "A copak křižáci nevraždili?" Ale na lidi se nikdo neptal, otázka byla o bohu. A on na to nepoukáže a dál se hádá se soupeřem zahnaným do kouta a potom je to prostě o ničem. Na co je mu dům a hlava plná knih, když všechny rozhovory působí jako absolutně nepřipravená improvizace a pár těch zajímavých poznámek se topí v moři, ne-li oceánu balastu. Ironie a sžíravost, aby fungovala, by podle mě neměla být takto živelná. ()
Potřebný film, který mimo jiné naznačuje meze komunikace (za těch 199 minut celou problematiku sotva nakousl), potřebu zdravého skepticismu a nutnost uvědomit si, že nesmíme věřit ničemu, co se tváří jako "jistota". Jak říká klasik, v naší konečné a proměňující se existenci nemají jistoty z definice smysl. A jinak, i přes možný dojem "objektivní směsky" je Tmáře stále potřeba přijímat jako velmi subjektivní názor režiséra. Chtěl jsem ještě napsat: "Pro mě osobně by film mohl být mnohem delší a tematizovat víc z problematických věcí z velkých klasických náboženství.", ale během psaní jsem si povzpomínal, že to tam vlastně skoro všechno bylo. ()
Další Vachkův rozsáhlý esej kupodivu dává i jakýsi smysl (pokud to divák nevzdá hned na začátku, což s přihlédnutím ke stopáži není nic zvláštního). Sice netuším, jak s tím souvisí Oldřich Nový a hned u několika postav jsem vůbec nepochopil, o čem vlastně byla řeč, ale tentokrát se to dá v pohodě usledovat, aniž by se člověk musel zvlášť přemáhat. (Ale ty hrátky s kamerou mě fakt nebavily: na rybí oko teď budu mít aspoň měsíc alergii a horizontálně dělený obraz z Japonska, to už bylo fakt psycho.) ()
47th KVIFF 2012 - DOCUMENTARY FILMS - OUT OF COMPETITION - Dokumentární filmy - mimo soutěž (Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid / OBSCURANTIST AND HIS LINEAGE OF THE PYRAMIDS´ TEARFUL VALLEYS / Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid) ()
Na mě moc dlouhé. Vydržel jsem hodinu. Navíc dnes se roztrhl pytel s podobnými bláznivými konspiračními teoriemi a od dokumentu jsem čekal více zábavy. ()
Hezký slunečný den, hned na začátek musím upozornit, že nejsem fandou dokumentu! Když už ale na nějaký jdu, rád bych se dozvěděl něco konkrétního o konkrétní problematice a sám si pak filosofoval, rozebíral s přáteli, nechal se inspirovat názorem a komentářem autora.. Tohle je ale pěkná divočina, bere si na paškál vážná témata a ironicky je staví vedle sebe do bizarních výjevů. Tohle přece nemůže být pro nikoho přínosné.. Možná se neumím na současný dokument dívat tím správným okem, ale fakt nevím, co tím chtěl autor říci. Navíc je tu spousta naprosto zbytečného materiálu, který natahuje stopáž, bůhví proč :-P, na neúnosné tři a půl hodiny! Mazec.. Mějte se raději filmově.. ;-) Woo. ()
Dlouhý dokument ve své podstatě o ničem. ()
Neskutečný maglajz a chaos – zřejmě stejný, jaký má v hlavě nejen Karel Vachek, ale i všichni lidé po pár stoletích míchání pohanských představ, náboženských dogmat a nových vědeckých teorií. Tento špatně koncipovaný, špatně natočený, špatně sestřihaný a špatně ozvučený nehorázně dlouhý mišmaš je "dobrý" jen na jednu věc – na uvědomění si toho, že přes dlouhodobý vliv civilizace nebo právě kvůli němu je člověk pořád malým, ztraceným ve vesmíru nahým tvorem, který za každým keřem vidí tajemno. Ne že by to tajemno neexistovalo. Ono existuje – jsme to my sami i vesmír, do kterého jsme začlenění. Po staletích filosofie a přírodních věd a tisíciletích mystiky jsme nakonec nucení přiznat, že o podstatě světa víme jen to, že existuje, i když ani tím si nejsme stoprocentně jistí. Ohledně moci mysticizmu a bezmoci racionality se Vachek a spol. nemýlí, ba naopak předvádějí to v plné kráse. Jenže proč zrovna takovým zoufalým způsobem? Sedí na něj dokonale definice poruchy myšlení – "Zabíhavé myšlení dosahuje cíle ne přímočaře, ale oklikami. Hlavní směr je stále přerušován vedlejšími a nepodstatnými myšlenkami. Bývá u primitivních jedinců nebo u dětí, setkáváme se s ním při poruchách paměti ve stáří." Rozčilovalo mne neustále používané "rybí oko", režisérské tleskání, údery bubnu, přerušování lidí, technické přestávky. Vachek zřejmě nedokáže vyhodit ani centimetr natočeného materiálu. Vachek a česká televize tedy vyprodukovali něco, co by lépe natočil kdejaký amatér. A to, že je Vachek a jeho "opus" i pro sečtělého Tetsua filosoficky inspirativním filmem s ohromným spadem, jen potvrzuje skutečnost, že jsme všichni tmáři, mou maličkost nevyjímaje. Akorát jsem tmářka, která dává přednost dokumentům s inteligentnějším, kultivovanějším zpracováním. ()
Film o všemožných záhadách světa (to slovo nemám zrovna rád, ale sem se naprosto hodí) optikou Karla Vachka. Sice to trvá tři a půl hodiny, je to epizodické a pořád se tady v obraze odehrává něco, co nesouvisí se zvukem, jenže na rozdíl od Záviše to většinou dává nějaký smysl a už to není jenom nahodilý sled myšlenek, ale sled myšlenek věnující se jednomu tématu. I přes svoji šílenou délku ale nemůžu říct, že by to nějak hodně nudilo, naopak, na Vachka to ubíhá docela "svižně" (a to je to o hodinu delší než Záviš). Fanoušky všemožných záhad to o skoro nic nového neobohatí, ale celkově to působí jako nějaká kronika záhad s občasným filozofováním (třeba o (ne)existenci Boha, natočená Karlem Vachkem. Nějakou celkovou myšlenku, završení, si zde musí divák udělat sám, jelikož v tomhle 3 a půl hodiny dlouhém dokumentu se toho probírá opravdu hodně. Dokonce to můžete i interpretovat tak, že to je film o mimozemšťanovi na Zemi, který má lidskou podobu a chce se přesvědčit, jestli o něm náhodou někdo už neví (protože Vachek se fakt chvílemi choval jak z jiné planety, tím skákáním do řeči, gestikulováním, zmateným pokládáním otázek...) Mě osobně se to nakonec i celkem líbilo, protože to na rozdíl od Záviše nějak vypadalo a něco říkalo. Dokonce i Dänkien se tady objevil. A snad poprvé se mi líbily záběry z rybího oka a třeba v tom New Yorku (aspoň mám dojem, že to byl New York) ty záběry z auta byly - nevěřím tomu, že to říkám - úžasné. Hlavně se mi líbilo, jak jim tam na obloze v noci proletělo letadlo, zrovna když ji kameraman zabíral. A úplně bych zapomněl, že tam je i humor (třeba KAMERA ERROR, kdo viděl, pochopí). Opravdu jsem ke slabým 4* neměl daleko, ale nakonec se spíš přikloním k silným 3*. ()
A ještě Krtečka!!! ()
Kdybych měl tento dokument hodnotit hvězdičkami, tak Vachka zklamu-doopravdy nevím... ()
Myslím, že u Vachka nejde tolik o jednotlivé zřetlené obsahy, o konkrétní obsah řečí, které se v tom filmu vedou, ale spíš o jisté "synergické" prolínání energií. V tom má Vachek překvapivě blízko k výtvarnému umění. A překvapivě blízko k myšlence filmu jako sochy v času. Prostě a jednoduše řečeno: Tmář je složen z několika artefaktů, které působí, aniž by bylo nutné se tolik zabývat jejich zjevnou rovinou. Navíc Oldřich Nový ve zvukové stopě. Tmář na mě ale dělal dojem závěrečného díla. Kéž by tomu tak nebylo! ()
Film se spoustou zajímavých scén a myšlenek, ale i spoustou pseudovědy a vaty. Kdo to zhlédne celé, by měl dostat zlatého bluďišťáka. Ať už vám slovenka vypráví, že viděla nejednou, ale třikrát panenku Marii nebo vám podkuřuje americký prezident Obama, Vachek je vždy na místě s kamerou aby natočil 45 minut materiálu a pak to nastrkal za sebou do dokumentu. A když vám vypráví, jak trhat Orgoie Chorchoje dynamitem a nebo, když vás straší poltergiest tím, že po vás hází nože, nesmíte hlavně zapomenout na Jungovy archetypy. Díky nim i schizofrenik může vidět slunce s penisem. "Bůh pravděpodobně neexistuje, tak si užijte života" a nebo ne!? Tohle je divná epizoda Vetřelců dávnověku... Hlavně, když ti Češi pošlapou důležité menhiry a papež přijede ve svém papamobilu. Nezbývá už jen napsat "Prga" na blogu Františka Fuky a začít se modlit k Vachkovi jako jedinému dokumentaristovi, který natočil film o všem a zároveň téměř pro nikoho. A to je to na čem záleží. ()
Zabavna Vachkova meditace na transcendentalni tema. Vyber respondentu je ale tradicne pro pokrocile publikum, protoze je reprezentativni ve smeru k uvodnimu Bretonovu citatu, nikoliv k presahu. A nazor, ze ti, kdo tvrdi, ze neco vi, nevi nic a ze je magie nesympaticka je mi blizky. ()
Asi tak - hodnotit hvězdičkami se nedá. Tmář je prostě dlouhý proud Vachkových myšlenek a diskuzí, které prostě postupně plynou a přelévají se takovým způsobem, že bych se ani nedivil, kdyby ten film měl o mnoho hodin více. Každého mohou zaujmout jiné části, různá "podtémata" se postupem času mění - ale hlavní téma bych řekl se nemění. Prostě o tom se snad nedá ani nic napsat, ať si tam každý najde něco svého. ()
Mluvilo a psalo se o tom, jak zajímavější a zábavnější je to film oproti těm posledním Vachkovým dílům. Zajímavější moc není, totiž ten, kdo se jen trochu zajímá o mimosmyslové vnímání, zjevení, zázraky, jiné světy, filosofie, vývoj vědeckého poznání, domněnky a výklady toho všeho, tu téměř nic nového nenalezne. Zábavnější je to jen občas, jednak díky Oldřichu Novému, jeho rolích v Mamzelle Nitouche, Kristiánovi a Pytlákově schovance, jednak samotnému Vachkovi, když se usilovně snaží něco zjistit, obtížně to formuluje, jako obvykle tleská...Z rozvleklé a nesourodé skládanky trvající přes tři hodiny lze vydestilovat jen zlomek toho podstatnějšího, tedy asi tolik, co by šlo říci za čtvrt hodiny. Zbývá uznat jen tu námahu, co si s tím on a jeho spolupracovníci dali. ()
Dokumentární román. Držím palce, aby ji v obci Visoko našli. ()
Tak to byla těžká zkouška se dodívat. Obsahově zajímavé, i když pro mě nic nového, taková prázdná diskuze o ideologii, dalších dimenzích, bohu, červích dírách... Na dokument forma dost zvláštní až děsivá. ()