Recenze (2)
Další filmová reportáž z indonéské Jávy se uhnízdila ve středu ostrova u městečka Solo. Zvědavě pozoruje zapomínanou tradici svatebního veselí. Poetickou ódou je oslava tradiční javánské rukodělné výroby. Batika se ladně snoubí s včelou do pestrobarevné formace a stříbrotepci reagují na poptávku turistického vkusu kýče. Nejoblíbenější domácí mazlíček Indonésie je vytahován vzhůru ke slunci a hází trylky k nohám majitele a k obveselení všedního dne i kolemjdoucím usmívajícím se očím. Další filmová pohlednice z Jávy je Nevánoční Vánoce. Okouzleně poletuje kolem buddhistických stup Borobuduru a štědrý večer se zapíjí plzeňskou rosou na prosluněné pláži. Poslední filmovou reportáží spojenou s Jávou je Rýžová kaše se skořicí. Rýže má ráda řídké bahno a na skořici se chodí s dřevorubeckou sekerou. Nádherné obrazy šíří sladkou vůni až za svůj zarostlý obzor pozorovaného. ()
Za mě je to slabší díl z cesty po Indonésii. Navštívíme město Solo. Skáčeme od jednoho k druhému. Není tu jedno, nebo dvě silná témata, jako mají ostatní díly. Uvidíme tradiční svatební průvod městem, výrobu batikovaných tkanin, stříbrotepce a tržnici s ptáky. ()