Režie:
Miroslav HubáčekKamera:
Rudolf MiličHudba:
Jan RychlíkHrají:
Karel Höger, Jana Dítětová, Václav Voska, Saša Rašilov st., Jiřina Šejbalová, Felix le Breux, František Vnouček, František Kreuzmann st., Eduard Muroň (více)Obsahy(1)
České kriminální drama, natočené na motivy sociálního románu Gézy Včeličky, vydaného po prvé v roce 1932 pod názvem "Kavárna na hlavní třídě". Ve filmové podobě se hrdinou "Kavárny na hlavní třídě" stává číšník Kučera, který je obviněn z vraždy číšníka Vacka jen proto, aby tato tragedie odvedla pozornost sensacechtivých novin od aféry, do níž byl zapleten jeden ministr. Spiknutí policie proti nevinnému Kučerovi a jeho milé, služebné Jindřišce, je sice dokonalé, ale přece jím otřese svědectví pikolíka Sváti, které učiní z obžalovaných žalobce nejen prodejné policie, ale celého vykořisťovatelského systému... (Filmový přehled)
(více)Recenze (25)
Tento film ma dva neduhy te doby. Prvni je kritika spolecnosti predvalecne doby. Ne, ze by nebylo co kritizovat, ale originalni namet to v padesatych letech zrovna nebyl... A pak mi to cele prijde "site horkou jehlou". Na druhou stranu to ma dobrou atmosferu, Doba vykreslena dobre. Z hercu me nejvice zaujala Jirina Sejbalova. ()
Film jsem chtěl už několik let vidět kvúli Karlu Högerovi, ale nebyl k sehnání. Dovedu docenit dobře natočené propagandistické (rozuměj "době poplatné") snímky, protože jsem měl možnost vidět i to absolutní dno toho, co se v té době točilo, za kteréžto poznání děkuji LK, Ninadel a Véčovi a kolekci Filmy patří lidu. Kavárna na hlavní třídě přinejmenším po filmařské stránce slušně funguje, dovede zaujmout (což ji nejspíš automaticky vyřadilo z kolekce). Co se zobrazení ranných třicátých let týče, nezapomínejme, že lidi dokážou být svině v každé době a "pravda" je někde mezi. Akcentovat se dá vždycky cokoli... (poznámka na okraj - internet říká, že ve filmu zmiňované "ich diene" bylo a je mottem Prince z Walesu) ()
Téměř existencionální drama (fantasticky nasnímané) s novoklasicistní drásavou (a v kavárně rozvernou najazzlou hudbou) Jana Rychlíka, která vůbec neodpovídala klimatu vyžadovaného rozjuchaného budování. Václav Voska a František Vnouček podaly neuvěřitelně silné výkony ve svých tragických životních osudech, kterým sekundovala i tradičně výborná Šejbalová coby povrchní panička, Kreuzmann coby typický křivák a Rašilov jako rádoby bodrý kavárník. Samozřejmě, že námět přitakal politice KSČ, ale vyznění filmu zas tak jednoznačně nevidím, navíc Höger podal velmi věrohodnou humanistickou interpretaci své postavy (i navzdory tomu, že je dikcí stále fakticky učitelem). ()
Jako reportér se Géza Včelička v roce 1932 zúčastnil Mostecké stávky a zároveň napsal román Kavárna na hlavní třídě, v němž vylíčil svá číšnická učňovská léta. Není to nic jiného, než prachsprostá levicová obžaloba prvorepublikového kapitalistického systému, s níž si co do kvality zadá snad už jen Svatoplukův Botostroj. Před úplným zatracením film zachraňují herecké výkony, především Saša Rašilov je v roli bezskrupulózního kavárníka Stýbla výborný. ()
Jedna z mnoha černých skvrn 50. let. O to odpornější, o co více osočuje předmnichovskou republiku jako éru absolutního zla. A do toho ty pathétické verše Jiřího Wolkera. Počínaje takovými fláky jako Zelená knížka, Chceme žít, Případ dr. Kováře nebo Zocelení nešlo sice očekávat nic jiného, než falešnou obžalobu minulosti, ale pranýř 1. republiky byl bohužel oblíbeným tématem až do 80. let a dodnes se člověk bohužel může kochat celou kolekcí na téma příhody z dělnického kalendáře. Odbourávání dopadu tohoto hnoje je nicméně stále aktuální. ()
Reklama