Režie:
J. A. HolmanScénář:
Václav ŘezáčKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Vlasta Matulová, Karel Höger, Vladimír Leraus, Václav Vydra st., Marie Burešová, Saša Rašilov st., Ludvík Veverka, Jarmila Švabíková, Marie Vášová (více)Obsahy(1)
Zamotaná vlákna filmového příběhu opřádají milostný poměr sester-dvojčat k mladému herci. Marta Hornová, slepá sólistka rozhlasového orchestru, naváže známost s hercem státní činohry Robertem Holanem. Ten se schází také s její sestrou Helenou, talentovanou sochařkou, kterou však mylně považuje za Martu. Když jí však při schůzce na Petříně vrací modrý závoj, který údajně ztratila při jejich setkání v budově rozhlasu, pochopí Helena, že Holan ve skutečnosti miluje její sestru. Aby nezradila její lásku, ani svůj vztah k pohlednému asistentu oční kliniky Pavlu Průšovi, odhodlá se k rozchodu. Mezitím se Marta na naléhání sluhy Karlíčka podrobí náročné operaci zraku. Po úspěšné operaci pak musí zůstat až do úplného vyléčení v zatemnělém pokoji, kde ji jednoho dne zastihne Holan, pozvaný na návštěvu Helenou. Marta z jeho projevů lásky pozná, že jeho srdce náleží osudovou záměnou její sestře. Děj se opět zaplétá až k nezvyklému závěru. Komorní drama režiséra Jana Alfréda Holmana Modrý závoj podle scénáře Václava Řezáče vzbudilo při premiéře v roce 1941 ohlas nejen suverénně zvládnutým zpracováním (kamera Jaroslav Tuzar, hudba Jiří Srnka), ale především znamenitým hereckým výkonem Vlasty Matulové v náročné dvojroli sester - dvojčat k nerozeznání si podobných zevnějškem, ale diametrálně se lišících povahově. První velkou roli dostala Vlasta Matulová v roce 1940 rovněž v Holmanově filmu Minulost Jany Kosinové. Po nečekaném úspěchu bylo zřejmé, že bude častým hostem před kamerou. Svým osobitým zjevem, zvláštním hlubokým, zdánlivě syrovým a přitom podmanivým hlasem a oduševnělým herectvím se pronikavě lišila od tehdejších filmových milovnic. Eduard Kohout o ní v pamětech napsal: Její krása byla podivně chladná a andělsky čistá, ale pod tím ledem jako by svítil vnitřní oheň". Velmi dobré herecké výkony podali i její partneři, především Karel Höger v roli herce Roberta Holana a Vladimír Leraus jako MUDr. Pavel Průša. Snímek má i dokumentární hodnotu. Část děje se odehrává v atraktivním prostředí rozhlasu, a také se zde můžeme setkat s vynikajícím českým violoncellistou Ladislavem Zelenkou, s Orchestrem F. O. K a známým dirigentem Otakarem Paříkem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Jen noc a my, jen my a hvězdy nad námi... Jsme tu tak sami jako Sirius a Aldebaran, dvě nejkrásnější hvězdy na nebi... Vzpomínáte? Ty oči prosí, aby dnešní noci zářily na obloze místo ní... V případě tohoto neobyčejně kultivovaného filmu doznívá jakýsi pozdní romantismus, který, jsa inscenován záměrně v jemných, komorních tónech, vytváří atmosféru vzrušivě nedostupného neznáma. Příběh plný citů, vášní a osudových míjení se stal velkou výzvou především pro herce. Vlasta Matulová přijala závažnou nabídku ztvárnit postavy dvou umělecky založených sester se značným rozechvěním. Vždyť přece jedna byla slepá a ta druhá, sochařka, naopak vnímala svět kolem sebe se zvýšenou intenzitou. Karel Höger zase získal výjimečnou příležitost uplatnit své mimořádné hlasové schopnosti, a to jak před filmovou kamerou, tak u mikrofonu v rozhlasovém studiu. Spojení těchto rozdílných prostředí, definující možnosti herecké interpretace, působilo vzrušujícím způsobem i pro diváky, kteří doslova ulpívali na každičkém záchvěvu Högerova fenomenálního hlasu šeptajícího v mlžném oparu nejkrásnější pasáže Shakespearova Romea. Celkovou atmosféru završují vynikající interiérové dekorace sedmadvacetiletého Jana Zázvorky, začínajícího filmového architekta, nabývajícího zaslouženého uměleckého renomé právě prostřednictvím působivých staveb z Modrého závoje. ()
Herecké výkony slušné, výprava taktéž. Je znát, že český filmový průmysl byl na počátku čtyřicátých let prakticky ve své nejlepší formě. Slabinou filmu je ovšem krajně nepravděpodobný děj. Doslova šustí papírem je tak romantický, jak to jen vůbec lze. Celkový dojem: 65% ()
Klady: hra s kamerou, se stíny na zdi (Králíček rulezz - mně takhle někdo vlézt před spaním do pokoje, budu z toho mít osypky), dobré využití veršů, slušné herecké výkony, historický přínos, kdy vidíme, jak probíhalo rozhlasové vysílání v dřevních dobách, slušně provedený trik u dvojrole, kdy si sestry v nemocnici podávají zrcátko. Zápory: předně se film bere moc vážně. Se ženou nás ta strašná serioznost a uvzdychanost tak štvala, že jsme si říkali, že by bylo vtipné, kdyby se smyčcem píchala do oka, kdyby někdo občas zakopl, skočil z okna, dal si jointa, ona otěhotněla z polibku apod., protože všichni jen významně pohazovali hlavou a - vzdychali. Příběh se vleče jak měsíc staré ponožky a člověka překvapuje, proč si vše ti lidé nevyříkali hned. Nejlepší na celé věci, že všechny tři hlavní mužské postavy jsou tady za debily - herec Holan, protože netuší, která bije, a na jeho oprávněné dotazy, o co jako go, je mu odpovědí další bolestné vzdychání; doktor Pavel, protože to celou dobu vlastně hraje na dvě strany a nakonec úlisně jde tam, kde bude mít snazší cestičku; a konečně chudák Králíček, který poctivě pomáhá, kde může, vždy je pomocnou rukou v pozadí, a nakonec mu zůstane jen ta jeho ruka - autoři dokonce jeho postavu raději ani neuzavřeli. Takže si člověk řekne, za dobrotu na žebrotu. Role Saši Rašilova je zde ale žel velmi podobná jeho roli v o rok pozdějším Přijdu hned, takže každou chvíli čekám,. kdy se mu Matulová vysměje: "S Králíčkem, to jako myslíš vážně?" Btw, docela by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby Höger hrál Kristiána a svým hlasem řekl: "Zavřete oči, odcházím." ()
Vlasta Matulová je ztělesněním elegance, Högr velmi sexy chlap, ale co s tím, když jim scénář klade do úst jen nabubřelé věty, které pak ztvárňují jakoby jim platili extra příplatek za patos? Pro mě to bylo nesnesitelné. To nebyli lidé, ale jakési vílovité bytosti, které žily ve světě exaltovaných halucinací. Normální postavy byly jen ty vedlejší, přičemž u oddaného sluhy Králíčka v zemitě laskavém provedení Saši Rašilova jsem furt čekala, že si své služby slepé mimóze jednou vybere v naturáliích. SHRNUTÍ: Patetická vykopávka. ()
Poměrně velká minutáž zbytečně natahuje pointu filmu, ale jinak je to dojemný příběh dvou sester dvojčat, která touží po lásce a jejich cesty se zkříží u jediného muže. Nakonec nastoupí morální cítění a obě ženy dosáhnou své opravdové lásky. ()
Velmi pěkný společenský film s tématikou už tehdy závažnou k našim postiženým spoluobčanům. Karel Höger naprostá fenomenální jednička s jedinečným hlasem, Vlasta Matulová bezvadná komorní herečka. ()
Modrý závoj nechává vyniknout velkolepou podmanivost naivního romantismu. Okouzlení ideou romantismu zde dostává vkusného zastánce a J. A. Holman opět dokázal, že i laciné melodrama lze podávat strhujícím filmařským způsobem. Čistota stylu obrazu odhaluje romantickou vznešenost, herecké výkony v ideálech zvoleného směru uhranou svou přirozenou aristokratickou urozeností. Již pouhým hereckým přístupem se do děje vdechuje živočišnost zasněných představ, okouzlení klasicismem dává naději a majestátní důstojnost. Vyústění zápletky je předvídatelné, přesto dokáže všechny držet v nejistotě až do úplného konce rozřešení. Hvězdou filmu je Vlasta Matulová v dvojroli sester Hornových. Její křehký nehmatný půvab je souzněním romantismu. Slepá violoncellistka Marta a její starostlivá sestra a sochařka Helena znají přednosti pragmatické romance, přesto obě zasáhne svou tajuplnou mocí ostří sladkého amorova šípu neočekávaně věrného otisku představ do reality všedního dne. Hlavní mužskou postavou je populární charakterní herec Robert Holan (velmi dobrý Karel Höger), jeho konejšivě podbarvený hlas je nejúčinnější zbraní romantismu. S vášní podléhá půvabu, je hračkou v rukách jízlivého osudu. Ovšem pravoslavný romantismus musí slavit konečné vítězství. Důležitou postavou je oční lékař Pavel Průša (dobrý Vladimír Leraus), zástupce pragmatického směru romantismu, s naléháním a odmítáním jiné možnosti. Je jedinou jistotou i oporou, vše ostatní je vlivem mámení proměnlivé. Výraznější postavou je Králíček (příjemný Saša Rašilov st.), dobrosrdečný Helenin sluha a Martin hlas odvahy. Z dalších rolí: uznávaný oční specialista profesor Gallas (sympatický Václav Vydra st.), Pavlova kolegyně a herečka Marie Divecká (Marie Burešová), svědomitý rozhlasový režisér Karel Madran (Ludvík Veverka), či jeho manželka v pokušení (Jarmila Švabíková). Romantické drama je podmaňující ve vzoru trpitelských až mučednických zkušeností s láskou pro široké publikum. Ano, zpracování dodává elegantní podobu a romantické kouzlo má zde své vzepjetí. ()
Film mojej mamy. Prinútila otca trikrát kúpiť lístky do kina na tento film. Božinku ako len o ňom vedela rozprávať. Prevracala oči presne ako Matulová v tomto filme. Ešte aj refrén zAndaluzie si pohmkávala. :) Už len kvôli krásnej spomienke na pekne večery s mojimi rodičmi dávam filmu 5 bodov. ()
Hmm... ()
Pamětnické černobílé filmy patří k těm, které mi ani častým opakováním nezevšední. Tento melodramatický příběh není jen obyčejnou romancí. Má v sobě poetiku starých časů, velmi dobré herecké výkony Vlasty Matulové a Karla Högera, uměleckou hudební stránku a dnes i cenné dokumentární kamerové záběry. Příjemný kultivovaný film. ()
Romantický film, ktorý milovala moja mama......60%. ()
Hezký námět o dvou sestrách a jednom smutném omylu. Bohužel patetické provedení a románová mluva to zabíjí, až se člověku dělá místy nevolno. Idiotské jméno Rašilova Králíček je příliš idiotské i na 40. léta. ()
Nádherná nostalgická záležitost. Holman byl za okupace jakýmsi režijním oknem do světa evropského společenského filmu, k tomu skvělý, neotřelý Karel Höger, půvabná Vlasta Fialová, dojemný Saša Rašilov - a okouzlující médium, rozhlas. ()
A na nejkladnější postavu celého filmu, oddaně milujícího tlouštíka Králíčka (žádného "Karlíčka", jak se nám tady snaží sugerovat oficiální text distributora), nakonec žádná ženská nezbyla. Ach jo - jak jsou ty romantické filmy někdy nespravedlivé... ()
Film má dost nepravděpodobný děj, leč to zde nevadí. Scénář byl vypracován kvalitně, ale místy působil dost rozvláčně. Lyrické scény trošku oslabovaly pozornost diváka. Pro mladé divačky válečných filmů však musel být milostný příběh skutečně vzrušující. Jednu z největších filmových příležitostí zde získal Vladimír Leraus, ale, jak jsem naznačil, pochybuji, že by si po úspěšných dvou operacích vzal právě Martu a ve prospěch Holana se vzdal Heleny. To už Holanovo vysvětlení, které předložil Martě, že totiž skutečnou láskou vzplanul až na Petříně - s Helenou - už vypadá pravděpodobněji. Opět jedna z velkých (dvoj)rolí pro Vlastu Matulovou, klasický dobráček Saša Rašilov, moudrý starý nestor divadelnictví Václav Vydra jako letitý profesor... Čtyři hvězdičky pro tu rozvleklost. ()
Krásný a napínavý a zároveň dramatický romantický film plný božských dialogů. Ikdyž se mi vzhled Vlasty Matulové vůbec nelíbí, tak svoji dvojroli zahrála výborně. Nenechte se odradit slabým hodnocením a vstupte do světa okouzlení tohoto filmu. :-) ()
Tak předně musím říct, že jsem Vlastu Matulovou prakticky neznal. Až tento film ji pro mě objevil. A byl to velký objev. Vlasta Matulová se mi hrozně líbí a z osobníhi hlediska ji okamžitě zařazuji mezi nejkrásnější herečky. Tím pádem nechápu, že nehrála častěji. Její pronikavý pohled, její projev - krása se snoubí s nádherou. K tomu se samozřejmě připojili další herecké výkony především Karel Höger. Myslím, že se jedná o docela povedené romantické drama. Závěrem tak dodám jen to, že mi přišlo zvláštní, že se už v roce čtyřicet jedna dala provést operace navracející zrak. ()
Díky skvělé hudbě, kameře a hereckým výkonům vzbudil film v roce 1941 veliký ohlas. Vlasta Matulová v dvojroli sester - dvojčat, které jsou na pohled k nerozeznání, ale povahově zcela odlišné, předvedla svůj herecký um. Snímek má navíc i dokumentární hodnotu, odehrává se v prostředí rozhlasu. A tak zde divák může vidět vynikajícího českého violoncelistu Ladislava Zelenku, Orchestr F. O. K. a známého derigenta Otakara Paříka. ()