Rozchod Nadera a Simin

Jeden z nejsilnějších zážitků poslední doby. Film žádné z postav nestraní a umožňuje divákovi identifikovat se s kýmkoli. Není to však "chladný analytický film", který jde na věc skrze odtažitý styl a enormní důraz na vytváření distance, ale naopak jde o snímek postavený na precizním scénáři, který nabízí hluboký ponor do psychologie postav, jež na plátně doslova ožívají a divák s nimi soucítí. Není to "pěkný" film. Svou intenzitou a realistickým vyobrazením životních problémů na mě naopak působil velmi rozkladně, protože se nesnaží diváka balamutit idealizovanými závěry, nebo jasně návodnými konci. (11.02.2012)

Pokud si dobře vzpomínám, tak na tenhle film jsem poprvé narazil, když jsem si procházel TOP 250 filmů na IMDb. Bylo po novém roce a A Separation se už probojovalo do prvních sta nejlepších snímků. Pak jsem si na film vzpomněl při Oscarech 2012, kde nejenže vyhrál cenu za nejlepší cizojazyčný film, ale dokonce scénář byl nominován na Oscara, což se moc často nestává, aby se do nominací na nejlepší scénář dostal cizojazyčný snímek. Od tohoto momentu jsem se o film zajímal více a konečně jsem ho před pár dny zhlédl. Musím říct, že veškerá ocenění jsou zasloužená a má očekávání jsou naplněna. A Separation je vynikající drama, kde rozchodem to teprve začíná. Vše se postupně na sebe nabaluje a vy jen čekáte, jak se tohle ještě vyvine. Musím přiznat, že mě trochu zklamal závěr (a tím myslím doslova závěr, poslední minuta byla vzhledem k celému snímku přeci jen trochu podpásovka) ale jinak mi nezbývá než napsat - parádní. Film mě nenudil, postavy jsou uvěřitelné a nejsou černobílé (není tam vyloženě špatná či kladná postava, každý a to doslova, má své kladné a záporné momenty) a napjatě jsem čekal, jak tohle skončí. Jak už jsem psal, krom té poslední minuty je to prakticky dokonalé drama. A podle toho taky tento film hodnotím. 90 %. (29.07.2012)

Je smutné, když rozum mezi tolika dospělými má jen to děcko. Je štěstí, že je to v tak dobrém filmu. Atraktivita a "vděčnost pro západního diváka" totiž pramení nejen z pohledu diametrálně rozdílné kultury na důsledky rozpadu vztahu, ale především z toho jak moc dobré, překvapivé, strhující a emoce budící to v každém momentu (i ohledu) po celou stopáž je. Prostě a jednoduše to navzdory veškerému zobrazovanému neveselému dění nadchne; příběhem, zvraty, autentičností, herci, detaily, náznaky, nedoslovností... Prostě vším. (27.12.2011)

Přiznám se, že nadšení z vlny íránských snímků, která se před pár lety přelila světovými festivaly a přiměla spoustu cinefilů mluvit o íránské kinematografii s bezbřehým uznáním, mi není vlastní a nad několika oceňovanými íránskými kousky jsem spíš krčil rameny, takže k oscarovému Rozchodu jsem přistupoval s opatrnou skepsí. Naštěstí zbytečně. Rozchod je neokázalé psychologické drama, které je na hony vzdálené polopatistické produkci amerického mainstreamu. Vyhýbá se přímočarému aktivismu, ale nenápadně, zato neobyčejně účinně, analyzuje systém prostřednictvím jedné rozpadající se rodiny. V evropském prostředí by se tenhle film mohl připodobnit k zásadním kouskům polské éry morálního neklidu. Chudoba, náboženský radikalismus a ženská otázka, nikoliv masový, ale pod rouškou institucí, konzervativních tradic a všeobecného pokrytectví neustále probublávající pocit frustrace z autoritářského náboženského režimu a kulturní izolace (hrdinka filmu se chystá emigrovat a je kvůli tomu ochotna obětovat své manželství a dokonce riskovat i odluku od své dcery). Malý velký film, který dokáže s chirurgickou přesností zasáhnout na citlivém místě a vyvolat silné emoce. Celkový dojem: 95 %. (06.12.2012)

Óh, to je film z jiného světa. Rozhodně nesouhlasím s oficiálním textem distributora, že tu jde o společenské předsudky a přísný právní systém. Naopak, jednání lidí i zákon (na výrocích soudců jsem neshledal vůbec nic nerozumného či nelogického) se v tomto filmu točí kolem pravdy, která všechny přesahuje. Mnohem lépe to vyjádřil Aidan: "univerzální lidské drama", dobrý komentář též Marigold. Mne film zajímal hlavně jako reálie z Iránu; co chtěl tvůrce filmu hlavně říci, mi ale už tak jasné není. Ale film je to výrazně vyčnívající a kvalitní, především svým prostým realismem s pevným morálním řádem. Trochu se mi zdá divné, že zde vůbec nebyla zachycena modlitba či návštěva mešity. Též nevíme, proč si vlastně Simin zamanula, že musí opustit Irán i za cenu rozbití rodiny, co jí tak vadilo? (23.05.2012)