• Ouwen
    *****

    Tohle bylo nejlepší ze Supermaxu. Jistej díl se Stromama, které lidi kácej, si pamatuji doteď a zanechal ve mě nejvíc emocí. Nebo díl s králíkama..(18.3.2018)

  • Madsbender
    *****

    Asi najlepšie seriálové spracovanie Andersenových rozprávok, akého sa mohli deti dočkať. Krásne, milé, hravé, vtipné, smutné i poučné, s Andersenom v roli rozprávača a dôstojného rozprávkara. Odkaz dánskej legendy zachytáva perfektne, od slova do slova, a audiovizuálna forma mu sedí ako uliata. Len škoda, že to nie je známejšie, ale na druhú stranu to pravidelne vysiela známy detský kanál, takže zasa taká hrôza to nie je. A keďže mám Andersena rád, pozerám ho takmer vždy, keď mám možnosť. 90%(30.3.2014)

  • Jezinka.Jezinka
    ****

    Kouzelné křesadlo - kdybych byla tříletá, užila bych si to nepoměrně více, protože ač moje kritičnost byla již v požehnaném věku mateřské školy plně vyvinuta, nedostávalo se mi životních zkušeností, abych postřehla všechny záseky v logice, kterých se tvůrci dopustili. Smutnou kapitolou pak je, že až těch zkušeností budu mít dost na tohle, budu muset velkou část soustředění věnovat udržení zubní protézy a inkontinenční pleny na jejich účelem daných místech. Prvním zásekem jsou ti hlídači pokladu, roztomilí buldočci chránící poklad poulí oči a na kouzelný ubrus se dají přenést v náruči. Pes, co se nechá tahat v náruči je prd hlídač, to je gaučák a netřeba ho brát v potaz. Vojáka ještě chápu, ale komatózní princezna, která, jsouc olíbávána, se za noc nevzbudí, ale dokáže se zamilovat, to je už trochu moc. Pod šibenicí pak voják vidí její matičku a místo aby veden pudem sebezáchovy (jaká matka taková Katka) před svým za pár let velmi těžkotonážním monstrem prchal, stále se žene do chomoutu (a oprátka mu není dost dobrá). Princezně zmizí rodiče, ale ani po nich neškytne. Velmi však pobavila katova poučka proti kouření. Proti dojmu z téhle první nadhodnocuji (zatím), ale mně se moc líbili ti psi, třeba to časem ze čtyř hvězd očešu.// Květiny malé Idy - mám stejný problém jako u křesadla, je to roztomilé, ale konfrontována s pojednáním o zeleném hnojení mám pocit, že deset minut je strašně dlouhá doba na tak jednoduchou myšlenku. Skutečnost, že jsem tuhle pohádku viděla právě na březnové idy mě však neskutečně baví, ač je to čistokrevná náhoda, a dodává pohádce další rozměr. O princezně na hrášku je klasikou, které se řada tvůrců snažila neúspěšně dát celovečerní háv. Tyto dlouhé verze se staly potrhaným hadrem, protože z látky velikosti kapesníku vekou večerní neuděláte, i kdyby ta látka byla pravé hedvábí. Pětadvacet ran na zadnici každého takového pachatele pohádkových pokusů, pětadvacet minut téhle verze je nad těmi natahovanými o několik řádů výš.(14.3.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace