Na stupních vítězů

Už před zahájením festivalu Jeden svět 2011 jsem si takříkajíc "naslepo" :) koupil vstupenku na nejoblíbenější snímek brněnských diváků. Nakonec to vyhrál právě tento dokument a já myslím, že právem... Není ani tak o sportu samém jako spíš o způsobu života seniorských atletů a o jejich jiném stylu uvažování než najdete u většiny jejich vrstevníků - touha nepoddávat se nástrahám stárnutí a naopak proti nim aktivně bojovat. Zkrátka platí staré okřídlené úsloví o tom, že člověku je tolik, na kolik se cítí a ne tolik, kolik ukazuje datum narození v občance. Spousta velmi vtipných momentů a hlášek, které jsou jednoznačně odrazem pozitivního přístupu k životu samotných aktérů, je v kontrastu s jejich zdravotními komplikacemi, které ale dokáží překonávat právě díky svému nezměrnému odhodlání a zápalu pro věc... (30.03.2011)

Že jste starý neznamená, že nemůžete sportovat. Se vzrůstajícím věkem se neodkladně pojí úbytek fyzických sil, a přestože se dědové a babičky nemohou měřit s mladými atlety, mezi sebou mohou síly porovnávat stále. Ukazuje to dokument, který sice srší pozitivním přístupem, který obhajuje člověka ve stáří a povzbudivě láká, aby se další v kinosále přidali, ale paradoxně se ve výsledku fyzičnu tolik nevěnuje. Raději rozpráví se svými subjekty, zkoumá jejich zájmy, rodinné zázemí, ale to vytváří obrázek, který bychom měli z vyzpovídání kteréhokoli postaršího člověka. Úplně mimo stojí úsek, během něhož se probírá sexuální život. Přitom zájem o staré tělo vykonávající fyzickou námahu je , což dokládá několik málo vypontovaných scén zpomaleně zaznamenávající vrcholný moment jejich sportovního snažení. Celkovému výsledku nepomáhá výběr hudební kulisy, který nechtěně vytváří dojem pitoresknosti a citlivější divák zachytí komediální podtóny, které s vážností materiálu nesouzní. (10.03.2011)

Z tohoto snímku čiší optimismus a taková chuť do života, sportovní kondice, kterou by mohl leckterý 70-letý závidět. Jakoby tito atleti přišli na lék proti stárnutí, ale spíš je to o tom, že mají obrovskou chuť bojovat, nezdolný optimismus, vůli a vytrvalost podávat ještě v tomto věku sportovní výkony. Hodně mě pobavily připomínky ženy 82-letého Jiřího Soukupa, to jsou přímo "hlášky" ze života. Zhlédnuto v rámci festivalu Jeden svět 2011 v Opavě. (02.03.2011)

243. První dokumentární film předvedený dnes v rámci pravidelných filmových nedělí z postupně narůstající řady úspěšné tvorby představené na některém z patnácti ročníků festivalu Jeden svět, tentokrát dílo z roku 2011, film s rozsáhlým diváckým ohlasem i odměněné cenou diváků, jednotlivé příběhy pěti Evropanů, tří mužů a dvou žen, s věkem výrazně přesahujícím naše běžné představy o sportujících lidech, Alfred Proksch, Gabre Gabric, Herbert Liedke, Ilse Pleuger a Jiří Soukup, pět statečných připravujících se a následně i úspěšně se účastnících soutěží na 18. Atletickém mistrovství světa veteránů ve finském městě Lahti 2009, nádherné, motivující a povzbudivé dílo, jen potvrzující stále platné, že odhodlání a vůle člověka je jedinou vážnou překážkou pro naplnění jeho vlastního života, okolnosti se mohou vždy jevit nepříznivými a omezujícími, když se jim nevzepřeme. Určitě mohu jen doporučit. (04.01.2015)

Téma tohoto dokumentu je silnější než jeho zpracování. Po stylistické stránce tu není mnoho, co by mi utkvělo v paměti, co by příběhy trochu více rozhýbalo a působilo alespoň trochu filmověji. Takto film působil téměř jako rutinní dokument bez špetky inovace. Občas jsem se dokonce ztrácel v tom, kdo je kdo, protože důchodci vypadali podobně. I když nejspíš pomalé tempo zřejmě bylo záměrem tvůrců, aby vynikl běžný život důchodců, tak divák se může místy cítit z filmu unavenější než dvaaosmdesátiletý děda z Hradce Králové, který právě vyběhl schody. Proto i silné životní příběhy pěti zobrazených lidí ve mě nevyvolaly téměř žádné emoce. Závěrečná myšlenka, že sportování je mnohem důležitější než samotné výsledky, je ale inspirativní. Záběr s diskem letícím do nebe je pěkným ukončením filmu. (06.01.2018)