V tom domečku pod Emauzy

Nečekaně silný úspěch situační komedie Život je pes, pod níž jsou podepsáni režisér Mac Frič a Hugo Haas, znamenal rozhodující okamžik také v umělecké kariéře Adiny Mandlové, tehdy mladinké, nezkušené adeptky filmového herectví. Další nabídky na sebe nenechaly dlouho čekat – určitá potíž byla ovšem v tom, že Mandlová sice překypovala oslňujícím sex-appelem, ale o práci před kamerou toho zatím nevěděla příliš (na její další herecký vývoj dohlédla Růžena Nasková). Nutno dodat, že ten romantický příběh, přikrytý hustým závojem slz, utrpení a opojení, nevyžadoval mnoho. Zásluhu na tom, že filmem probleskují důvěrně známé melodie z pera vídeňského hudebního skladatele Josepha Lannera, má bezpochyby Karel Hašler, jeden ze spoluscénáristů tohoto snivého toužení a odříkání. (26.07.2009)

Problém filmu skutečně není v tom, že je naivní, ale v tom, že se nám jím snaží namuvit, že tento veskrze německý film (zůstaly v tom i bavorské kostýmy), se odehrává v "domečku pod Emauzy" a nutí v tom hrát české herce, ač se ho pro ně nenamáhali pořádně přepsat. Přiznám se, že německou verzi bych viděla docela ráda, jen vidím problém, jak se k ní dostat. Ústřední dvojice (tj. Novotný a Mandlová) se mně k sobě velmi hodí a moc se mi spolu líbí (stačí vzpomenout Katakomby nebo Hotel Modrá hvězda), jenže tady je to úplně na nic (mám-li zůstat slušná), protože nemají co hrát, Adince tahle role nesedla vůbec a pro Toníkovo civilní (někdo říká prkenné a asi má i pravdu) herectví to taky nebylo to pravé ořechové, romantiky nám příliš nenabídli a nějakou dramatičnost jsem v tom hledala taky marně. Ale mám pro oba slabost, mám ráda chytré psy a hollywoodské filmy té doby taky nebyla žádná sláva, a tak tomu dávám 1,5 hvězdičky za film a 1 za ty dva, i přes výše uvedené výtky. (06.11.2013)

Problém s tímto filmem není v tom, že je naivní: trocha té naivity v dnešní cynické době může být ostatně dokonale osvěžující. Jenže V tom domečku pod Emauzy je především film naprosto nijaký: romantické drama bez romantiky, komedie bez vtipů, opereta takřka bez písní. Provedení zcela prosté, herecké výkony řekněme nezaujaté. A uprostřed toho všeho Adina Mandlová, která tentokrát nemá možnost prodat svou rozkošnou, pobavenou (sebe)ironii... Ve výsledku opravdu nudná podívaná. (19.05.2010)

Ve filmu mě potěšily známé vídeňské melodie. (13.01.2017)

Pokud bychom měli situovat Josepha Lannera (1801-1843) na časové ose vývoje vídeňské operety, shledali bychom ho v éře zakladatelů vídeňského valčíku společně s Johannem Straussem otcem. A samozřejmě na místě velké inspirace krále vídeňské operety Johanna Strausse syna. A zatímco Lanner sám se vzniku vídeňské operety nedožil, jeho melodie se staly nedílnou součástí tohoto kulturního dědictví. Až zpětně z jeho díla vznikla samostatná opereta Alt-Wien (1911). Složité zrcadlení české a rakouské filmové verze V tom domečku pod Emauzy není možné podrobit uspokojivé analýze, neb máme k dispozici pouze českou verzi. Její charakter vystihuje podtitul filmu "ze zašlých dob" v tom slova smyslu, že by se za námět této operety nemusel stydět ani Ivan Klicpera nebo Božena Němcová. Zpětně se může jevit jako problematické obsadit hlavní mileneckou dvojici nepříliš zkušenou Mandlovou a Novotným, Nicméně kolorit ostatních figurek v podání Pištěka, Harta nebo Novákové ideálně doplňuje fotogeničnost mladých a celý ten přímočarý příběh o pygmalionském experimentu, který se nepovedl. Prostředí hostince a kontrastující zámecké salóny společně vytvářejí podvědomě známé prostředí pamětnických příběhů ze starého Rakouska, a pokud se ještě mezi hlavními melodiemi ozve ta pošťácká, není důvod se nenechat ukolébat ke šťastnému snění. (16.03.2020)