Krev v mobilech

...je těžké pochopit a přijmout fakt, že "pouhým konzumním přístupem k životu" podporuji skutečnosti ve světě, které bych při normálně umožněné volbě promýšlela... jenže informace nejsou... rozhodnutí, zda kupovat šaty, které jsou vyráběny v dětských továrnách, jídlo, které zabíjí, spotřební výrobky, které jsou cíleně vyráběny pro malou životnost... ano, a také mobily, díky kterým trpí a umírají lidé jsou těžká tam, kde informace prostě chybí (jsou utajovány)... na otázku, kterou pokládám, když jdu koupit džíny, kde byly vyrobeny, většina prodavačů, jejich vedoucích a nákupčích koukají vykuleně... a přitom, když se dáme do řeči a pochopí o co jde, co jsou jednoznačně pro, aby tyto informace nechyběly... a už přitom vlastně riskují... zaměstnání... začarovaný kruh a tak jsem vděčná za každý dobrý film, který se snaží tuto situaci měnit... jen otázka? obejdu se bez mobilu? počítače? jsem na nich pracovně závislá... tak co teď? konec jako ve filmu... nevím a jsem z toho naštvaná... (22.01.2014)

I přes velmi subjektivní doprovodný komentář a absenci nějakých obsáhlejších faktů oceňuji na tomto dokumentu hlavně to, že se tvůrce odvážil jet až přímo na „místo čínu“ i přes všechna varování. Podmínky, ve kterých tam lidé žijí a pracují jsou naprosto otřesné a korporace, těžící z jejich trvdé práce, s tím očividně nehodlají nic dělat. Stojí za zhlédnutí. 70 % (03.01.2013)

Odvážný dokument, který je ale jinak dost neurčitý a subjektivně ovlivněný. Část s Kongem byla přinejmenším zajímavá, úředník sedící na dvou židlích, fetišista do uniforem nebo hororový příběh o znásilnění završený celkem dramatickým děním v Bisii. Legislativní řešení problému už tak "zábavné" nebylo, navíc neukázalo nic, co už bychom ze současné politiky neznali. Bez elektroniky se dnes žít nedá a nevím, jestli by každý rád připlatil za certifikované součástky. Házení viny na Nokii nepovažuju za relevantní, stejně by se k tomu podle mě stavěli i ostatní výrobci mobilů a notebooků a dalšího smetí ... oni si o to pravděpodobně řekli jen svojí "sociální odpovědností" - průměrný dokument, ale za odvahu jedna * navíc. (11.04.2013)

Cestopisné dokumenty většinou nesměřují do Konga. Jediný další dokument, který jsem o Kongu viděla, byl o ženách a násilnostech na nich páchaných. Tento o mužích, jež jsou obětí lhostejnosti. Pracují v dolech, které nepodléhají pravidlům bezpečnosti. Podléhají ozbrojeným skupinám. Na druhé straně stojí firma Nokia, která je symbolem lži, když tvrdí, že nemůže původ minerálů vystopovat, a lhostejnosti, když dovolí zabíjení tím, že dává přednost zisku před zodpovědností. Jsou však peníze víc než člověk? (07.07.2013)

V Demokratické republice Kongo proběhla nejkrvavější válka od dob Adolfa Hitlera, přesto ale pochybuji, že by o ní lidé na Západě vůbec měli ponětí. Investigativní novinařina je velmi drahá a tomuto dokumentu proto přeji divácký úspěch a návratnost investovaných peněz. Na jádro problému přišel chlápek z té americké neziskovky, že všichni aktéři falešně předstírají, že pro to dělají maximum, ale to jen zpomaluje úsilí a a byznys funguje tak, že všichni chtějí mít co nejmenší náklady a využívat pokud možno otroky a pokud největší hráči na trhu jako Apple, Wal-Mart, Nokia apod. neřeknou kvůli tlaku spotřebitelů "tak dost, do roka chceme výrobky s dobrou pověstí", nic se nezmění. Pobavili mě manažeři Nokie jak se naučenými frázemi snažili problém zamluvit. Poulsen se dostal nejdříve k střední manažerce, která neměla rozhodovací pravomoci a v závěru dokumentu, kdy šéfům Nokie bylo jasně, že má dostatek natočeného materiálu proti nim také k vysokému manažerovy. Jeho vznešená řeč typu "řešení je komplexní a cesta k němu velmi složitá...společnost se nevyvíjí rychle" je vrcholem snímku.Poslední facku dala Poulsenovi opět nízká manažerka Nokie, nejhloupější z protagonistů, která mu ne moc diplomaticky řekla "Proč něco přiznávat, aby jste měli dobrý film, když my si nemyslíme, že máme co přiznávat". Tím snímek trochu pesimisticky končí a v Kongu bude z naších peněz za mobily nadále financována občanská války s dalšími pěti miliony mrtvých mužů, žen a dětí.Ne každý lidský život má stejnou hodnotu. Říká se tomu hierarchie smrti. Hodnota životů lidí, kteří byli zabiti, zmrzačeni nebo jinak poznamenáni konfliktem v Demokratické republice Kongo, je rozhodně na spodních příčkách tohoto hrůzného žebříčku.Konflikt v Sýrii nás pohoršuje a děsí, což se zdá samozřejmé, vzhledem k tomu, že už připravil o život dvě stě tisíc civilistů. Nicméně počet obětí konfliktu v Demokratické republice Kongo se odhaduje až na šest milionů. Podle organizace Oxfam civilisté na východě země dodnes čelí útlaku od ozbrojených skupin. Organizace spojených národů zemi označila za „centrum znásilnění“. Pygmejové, žijící na severovýchodě země, byli zabíjeni a pojídáni ozbrojenými rebely.dokonce popisován jako „africká světová válka“. Je považován za pozůstatek rwandské genocidy, do které byly zapojeny armády devíti afrických národů. V konžské válce se protíná mnoho konfliktů. Země je plná vzácných minerálů, které by mohly být zdrojem obrovského bohatství a prosperity pro místní lid, ale namísto toho jen přitahují ziskuchtivé ozbrojence. Tato neutěšená situace přitom trvá už několik generací. V době nadvlády belgického krále Leopolda II. na přelomu 19. a 20. století proběhlo na tomto území jedno z největších masových vraždění v historii lidstva. Zahynulo až deset milionů lidí. (22.03.2020)