Režie:
Vladimír KavčiakScénář:
Rudolf SlobodaKamera:
Vlado HollošHudba:
Vítězslav HádlHrají:
Ewa Dałkowska, Vlado Müller, Zdeněk Hradilák, Hana Talpová, Rudolf Lampa, Miroslav Zounar, Ľubomír Paulovič, Zuzana Bydžovská, Kateřina Chárová (více)Obsahy(1)
Dvě manželství titulní hrdinky, citlivé a čestné ženy, jakoby symbolizuje různé přístupy dnešních lidí k životu - po smrti svého obětavého muže, prostého, avšak citlivého dělníka, se seznámí s ambiciózním hudebníkem, výmluvným, zábavným společníkem, z něhož se však vyklube pokrytec. Karlu však nesužují jen milostné problémy, prožívá konfliktní vztah i k rodičům, kteří jí i v dospělosti zasahují do života. Poznává, že nejlépe se cítí v dělnickém prostředí, vzdálená jakýchkoli kariéristických a snobských tužeb. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (7)
Film lze naprosto bez problémů rozdělit na část s Vladem a bez Vlada. Ta druhá jakoby patřila úplně do jiného filmu. Karlin vkus se mění, nicméně touha po obyčejném štěstí zůstává. Film o očekávání, naplnění, útěku a návratu. Ovšem, vše je zde sestaveno velmi podivně. Podivní herci jsou vedeni podivnou režií, jenž je hlavní brzdou jinak slibného námětu. Vondruška s Bydžovskou ve slovenském znění to dodělali. ()
Na otce poněkud naštvaná stará panna se jednoho dne sebere a odjede se provdat za chlapa, se kterým si nějaký pátek dopisuje. Pak má krásný vztah, jenž skončí smrtí muže. Techtle mechtle se slizkým okupantem kůru skončí svatbou. A následně se už tak příliš mnoho ve filmu nepřihodí. Připouštím, že jsem poněkud zhrzena, neboť jsem se chtěla dívat kvůli Vlado Müllerovi, jehož postavu tvůrci zabili již v první třetině snímku. ()
Človek si pozrie v telke nejaký normálny slovenský film, potom ide na csfd a väčšinou ho čaká nepríjemné prekvapenie v podobe nízkeho hodnotenia. Áno, jeden je dobrý, druhý je zlý, tretia je naivná, ale napriek tomu by som postavy nenazýval plochými. Sú skôr nešťastné a to ich približuje bežnému svetu. Kavčiak a Sloboda sa neboja prísť s veľkým prekvapením v tretine filmu (nečítať obsah) a posunúť film iným smerom. V konečnom dôsledku veľmi smutný film, ktorý ukazuje, ako to mohlo fungovať v niektorých klasických slovenských rodinách a čo všetko mohlo ostať pred očami susedov/známych atď. skryté. Karlu mi bolo ľúto, nemala sa o koho nikdy na dlhšiu dobu oprieť. Najhoršie je to samozrejme pri rodičoch, tam to cítite odmalička. ()
Hodně to zestárlo, ale je to pro mě velké překvapení: směle to obstojí vedle Pásla koně, Džusového románu, a to nemluvím o Postav dom, zasaď strom. Je to živé, herci jsou neokoukaní. Není tu takřka žádná úlitba, jen ta práce v továrně. Brzy mě omrzela hudba, pan skladatel promine. Slovenské téma se točilo pořád dokola. Trochu víc skřípaly scény z uměleckého a městského prostředí, tam to šlo do takové nepatřičné hořkosti, kritičnosti, nevím si s tím rady. Mimo žánr; jinak bych řekl, že to bylo pravdivé. Vlastně trochu kino morálního neklidu. Moc pěkně jsou naopak zrežírované vrstevnaté scény z domácnosti: jeden přes druhého. To má tempo, švih i vtip. Připomíná to taky Hanákovo Já milujem, ty miluješ - civilní slovenský film z půlky normalizace, malý zázrak! ()
Rudolf Sloboda je mým nejčtenějším/nejposlouchanějším československým spisovatelem druhé poloviny dvacátého století (dávám mu přednost i před Hrabalem). Jeho "ženské" romány (především Uršula a Rubato), ale i "sociální" romány (Krev a další) jsou nejen dokladem jeho spisovatelského mistrovství, ale i jeho "vypsání se k smrti" (podobně jako třeba Virginia Woolfová). Přirozené je, že po knížkách přicházejí na řadu scénáře, a pak snad i dramata (film o něm dosud Slováci nenatočili - a neměli by váhat, i když v tom je Češi sotva předhoní). Karline manželstvá vznikly v poločasu (rozpadu) normalizace, nejsou však dobou podmíněná. Přestože se scénáři dá leccos vytknout (režii skoro nic), střetáváme se v něm s typicky slobodovským zostřeným vnímáním, zvláštní citlivostí k ženskému bytí, pečlivým vážením smyslu i slov a velice niterným, ale vše prostupujícím humorem (či jen nahořklou ironií, která mu byla světem?). Pozn.: Anderton *** píše: "Karlu mi bolo ľúto". Mě taky – a hned bych si ji vzal jako třetí manžel. ()
Nadprůměrný snímek s jednoduchým půdorysem, který nakonec sklouzává k opěvování prostého života bez kapitalistických pozlátek, ale divák se tím nemusí nechat znechutit. Zajímavé jsou herecké výkony a to i v emocionálně vypjatých scénách. Za nejpůsobivějšího považují Vlada Müllera, který zde hraje postavu na hony vzdálenou jeho škatulce - obtloustlého holobradého chcípáčka s vysokým tlakem. ()
Když je tam Vlado Müller, tak je to zajímavé, pak už méně. ()