Velký Gatsby

VELKÝ GATSBY, po AUSTRÁLII druhá část Luhrmannovy tzv. Epické trilogie, se ještě víc než předchůdce polemicky staví ke konvencím klasického hollywoodského filmu a spolu s titulním hrdinou si klade otázku, jestli lze (kinematografickou) minulost zopakovat. K zodpovězení dané otázky se dobere velmi důmyslným způsobem, založeným na proměně strategií filmové formy, kterou je divák veden od záměrně distance k maximální možné imerzi a jejímu následnému zpochybnění._____ První dva akty - které patří k tomu nejopojnějšímu, co jsem za dlouhou dobu viděl - dosahují distance vysokou mírou sebeuvědomělosti vyprávění a zesílením neviditelného stylu. Funkcí postavy Nicka je být mediátor, který nejenom že na rovině příběhu zajišťuje setkání ostatních, ale zároveň zprostředkovává vyprávění, jehož zdroje se proměňují od ústního podání přes psaný deník až k jeho předčítání (...). Snímek nám to dává okázale najevo, když slyšíme voice-over mimo obraz a akcentuje se, že prezentované je odvislé od vnímání Nicka, který nezapomíná dodávat, že je zároveň "uvnitř" i "vně" fikce. Do toho jsou ještě vkládány vzpomínky ostatních, které jsou filtrovány skrze ně a které upomínají na konkrétní filmové dobové postupy (okázalé zadní (pře)svícení, umísťování herců do archivních zrnitých záběrů atd.). Především úvodní půlhodina pak problematizuje vnoření se tím, že v míře větší než velké zesiluje a zmnožuje kontinuitní postupy, a tak kamera prolétává prostředími, mezi kterými vytváří návaznost na základě kompoziční podobnosti, dialogový háček odstartuje uvnitř fikce přítomnou hudbu, jež je zároveň komentářem k dění, a do toho zní část dalšího tracku, který je vyjádřením mentálních pochodů některé z přítomných postav._____ Ovšem od sporu mezi Nickem a Gatsbym, kteří se neshodnou na (ne)opakovatelnosti historie, celé dílo "zklidní". Stříhá se méně častěji, záběry jsou inscenovány klasicky s významotvorným rozmístěním postav v několika plánech a přeostřováním mezi nimi, vyprávění nedává najevo sebe sama, voice-overů radikálně ubyde a okázale prezentované mezery jsou postupně vyplňovány, nespolehlivé informace uváděny na pravou míru, důmyslně se zužitkovávají prostředí, (vedlejší) postavy i motivy představené předtím. Následkem toho se i přes drobné odchylky film stává pro diváka imerzivním, ale nakonec skončí neklasicky. V melodramatu není ustanoven ani jeden z několika možných heterosexuálních párů a nabízí se číst celý příběh jako vyprávění o nenaplněných láskách, především pak mezi Nickem a Gatsbym (zvlášť když oproti předloze schází Nickova letní známost, Tom o něm řekne, že se "rád dívá" a pohledy mezi Nickem a Gatsbym a nasvícení scén s nimi k této interpretaci přímo vybízí). Minulost, ačkoliv se o to Gatsby snaží, navrátit nelze, "říká" GATSBY. Díky své poučenosti historií kinematografie a formální promyšlenosti i podvratnosti vůči konvencím je pro mě VELKÝ GATSBY nejlepším Luhrmannovým počinem a jedním z nejlepších letošních kinotitulů. (17.05.2013)

Teatrálne preexponovaný milostný trojuholník, záživný vizuálom ale mdlý dušou. Luhrmann vyťahuje páky, osvedčené z Moulin Rouge!, no jeho hĺbke precítenia tragickej lásky sa ani nepriblíži. K postave Gatsbyho sa prepracovávame pomaly, s veľkým očakávaním a Leo v bledých kostýmoch vypadá gut (ostatne ako všetci), ale z jeho postavy sa vyklube paradoxne najodosobnenejší a najrozporuplnejší prvok filmu. Je nám ukradnutý, pričom je to príbeh práve jeho púte za životným snom, stelesneným krásnou Daisy. Mulligan je iba ozdobou, Edgerton ako jej tvrďácky manžel výraznejší než Leov Gatsby. Jedinú prirodzenú postavu tu slesňuje “zástupca ľudu” Maguire. Moulin Rouge! nakopávali a životom napĺňali pôvodné energické, či emocionálne angažujúce songy. Veľký Gatsby vyťahuje ohrané šlágre Jay-Ziho (identifikácia s New Yorkom) a podmanivou hitovkovou Lany Del Rey sa leporelu opulentných obrázkov márne snaží dodať romantický rozmer. Tak silný námet, toľko veľkých myšlienok... A oči diváčok ostanú suché. ___ 2. zhliadnutie: Scéna konfrontácie postáv v hotelovej izbe - keby bol takto komorne, psychologicky koncentrovane a dramaturgicky citlivo urobený celý film, tzn. bez zbytočných formálnych excesov; a hudobne by si vypomohol iba v kľúčových scénách s Lanou Del Rey, mohol to byť film *výnimočný*. (15.05.2013)

(6x) Časový oblouk let 1922/1929 (respektive ještě bohatší, protože flashbacky mapují celý Gatsbyho život) nezklamal. Tomu říkám film, který vnímám i břichem. Formální i dramatický orgasmus. Celková výprava dokonalost sama (toto nejsou jen tak obyčejná 20. léta, toto jsou přesně ta 20. léta, pro která dýchám) a kdyby tančil i Amitabh Bachchan, tak jdu na šest. #čsfdprojekce, #výletníkinosmíchov #nejlepšíkinonapraze7 ___ Z bezchybného soundtracku se vlním při Young and Beautiful, A Little Party Never Killed Nobody (All We Got), Bang Bang a Love is Blindness. (16.05.2013)

Baz Luhrmann není nikterak originální ani závratně výjimečný filmař. Jeho spojení s Leonardem DiCapriem ale bůhvíjak a z bůhvíjakých důvodů funguje na jedničku (ne poprvé a snad ne ani naposledy). Občasné parodické – a možná i trochu gay – vyznění zcela přebíjí literárně-friendly vykreslení většiny postav (trochu méně otravnosti, či zcela jiný casting, pro Carrawaye - Maguira by ovšem byl fajn) a především jejich smýšlení a povahy (až na jeden menší laps v závěru, který je ovšem téměř totožný s verzí s Redfordem). Po zbytečně teatrální (avšak vzhledem k době pochopitelné), suché a emocionálně studené verzi se sic klasicky výborným Redfordem, ale o to horší Miou Farrow v roli kostlivce, je nejnovější adaptace opus-románu Francise Scotta Fitzgeralda příjemným letním osvěžením, které není zbytečně vykleštěno a ani dramaturgicky nestrádá vůči nepříliš literárně-friendly době. (15.05.2013)

Make-up a svícení dělají z Gatsbyho uniklou modelínu od Madame Tussaud, Luhrmanův chtíč po nejefektivnější obrazové kompozici zase bezpohlavní náčrty ze všech ostatních, což činí z ‚Velkého Gatsbyho‘ nejhůře vyprávěný (a subjektivně nejdelší) blockbuster sezony; dobrá party skončí bez kocoviny, ale tady vás to táhne do ústraní s pocuchaným žaludkem ještě před jejím vyvrcholením. (12.01.2014)