Nastala chyba při přehrávání videa.
  • D.Moore
    **

    Tak zajímavě to ze začátku vypadalo, když jsem si naivně myslel, že Sněhurčin příběh tentokrát uvidím vyprávěný z pohledu královny, která byla v podání Julie Roberts opravdu perfektní a neměl bych nejmenší problém držet jí palce. Bohužel jsem se pletl, žádná finta "oblafneme vás trailerem" se nekonala, královna měla postupem času méně a méně prostoru a do popředí se dostávaly infantilní vtipy, naprosto nesnesitelní trpaslíci a další zbytečné podivnosti a podivné zbytečnosti. Na konci jsem z toho všeho byl tak nevěřícně zpitomělý, že se mi líbilo videoklipové finále. Za ně, za Julii Roberts a za Menkenovu hudbu dávám dvě hvězdy, víc ale ani cíp. To, co film udělá s postavou královny, mimochodem skvěle vystihuje scéna, kdy si Julia Roberts nechá natřít obličej ptačími... ehm... trusem. Pak už to je jenom horší.(23.4.2013)

  • Bluntman
    ****

    (Komentář může obsahovat spoilery) Filmy Tarsema Singha vždy pracují se žánrem tak, že konvence s ním spojené ozvláštňují vypravěčskou změnou perspektivy. V psychologickém thrilleru se doslova noříme do mysli sériového vraha, v dramatu z nemocničního prostředí si své příběhy vzájemně ovlivňují jejich dva fabulátoři, v akčním fantasy je na dění nahlíženo z božského pohledu na místo upřednostňování lidského hrdiny. V případě pohádky se pravděpodobně nejzažitější disneyovská verze Sněhurky genderově obrací naruby, a tak se z titulní hrdinky dělá emancipovaná obdoba Robina Hooda, která již není pouze pasivním objektem hrdinových tužeb, ale sama aktivně jedná. (Objektem na pohled se zde naopak stává princ, což je Zlou královnou na mnoha místech glosováno.)_____ Český překlad názvu právě vybízí ke srovnání s "kanonickou" verzí pohádky a nakládáním s jejich charakteristickými prvky (trpaslíci, jablko ad.), ale mnohem podstatnější je originální titul MIRROR, MIRROR. Určuje totiž formální strukturu díla, založenou na "zkreslení odrazu". Vyprávění je zdánlivě filtrováno skrze postavu Zlé královny, která nám po dobu tří čtvrtin podává verzi příběhu ze svého hlediska. Je přitom značně ironická, což je sjednocujícím principem pro většinu scén (ironie založená na rozporu mezi řečeným a myšleným, mezi atmosférou scény a dialogy v rámci ní atd.). Nakonec se ale ukáže, že ústřední protagonistkou nebyla Zlá královna, ačkoliv to film nespolehlivě prezentoval, ale Sněhurka, což s sebou nese i přepnutí do zcela jiného modu - muzikálového. Ten, přestože na něj řada lidí nadává, je opodstatnitelný uvědomělostí úvodů a závěrů ve filmech i filtrací (Královnin "marionetový" prolog, Sněhurčin bollywoodský epilog) a taktéž vyplněním mezery z první čtvrtiny, kdy Sněhurka konstatuje, že za života jejího otce lidé zpívali a tančili._____ I manýrističnost, která je vytýkána s poukazem na okázalost kostýmů, by se dala snadno vyvrátit jejich mnohovýznamovostí a motivovaností ve vyprávění. Kostýmy zde slouží nejen k určení sociálního statutu postav (časté je okradení pánů kmány právě o oblečení, narážky na genderové role s oblečením spojené), ale i jako metafora povahových vlastností (význam svých převleků v bajkách) a jako kompoziční prvek (možnost přestrojení či dokonce "přepravy"). Soustředěním se na formální stránku by se dalo pokračovat v podstatě do nekonečna, protože za rozbor by stála míra vyprázdněnosti/plnosti mizanscény vzhledem k (ne)přítomnosti Sněhurky/Zlé královny, barevná dieferenciace (dominance zlaté u Zlé královny, modré ve scénách s Princeznou) i řada kompozičních návazností při spojování scén mezi sebou._____ Nedošlo by ale na symptomatickou bohatost snímku, kdy se jedná o zjevnou satiru na posedlost krásou a zároveň "sociální" vyjádření se ke způsobům řešení ekonomické krize. Podstatné je ale jedno: MIRROR, MIRROR je formálně neuvěřitelně opojné dílo, jehož ozvláštnění oproti známé předloze spočívá ve změně perspektiv(y) a v rámci filmu samotného pak v sebeuvědomělosti při ironickém komentování použitých formálních strategií (vypravěčských - kdo je hlavní hrdinka? i stylistických - např. kostýmy).(6.4.2012)

  • nash.
    ****

    Film, ke kterému jsem usedal po měsících odkladů s notnou nedůvěrou, se během krátké chvíle vyšvihl do pozice jednoho z největších překvapení roku. V tom nejlepším. Tak hutnou porci zábavy, nadsázky, geniálních parodických šlehů, hlášek, originálních nápadů a kvaziburtonovské vizuální stylizace, která zdaleka nekončí u rozmáchlých předimenzovaných kostýmů, jsem opravdu nečekal. Nenudil jsem se ani na okamžik a v každém se velmi dobře bavil. Celé je to neuvěřitelně hravé a příjemným způsobem bláznivé, Julia Roberts jako královna je geniální, sype z rukávu jednu hlášku za druhou, roli si evidentně užívá a je jen škoda, že nedostala ještě víc prostoru, Lily Collins je jednou z nejsympatičtějších filmových Sněhurek a není to jen tím, že postupně rozkvétá od nevýraszné bledule ve fanfánovsky akční a rozverně okouzlující vtělení Audrey Hepburnové. A když už jsem myslel, že srandy je konec, vytasí se Tarsem Singh s posledním skvělým a doslova uzemňujícím gagem. To, co provede Sněhurka po cynické likvidaci královny je tak nečekané a odzbrojující, že mě to rozesmálo. Způsob jakým s rošťáckým mrknutím naprosto nečekaně zvrhne celou finálovou scénu zcela nečekaným směrem. To, co tu někteří kritizují považuji za skvělý závěrečný fórek a možná jeden z nejzábavnějších filmlvých závěrů za hodně dlouhou dobu.(28.12.2014)

  • Morien
    ****

    Úvodní šok mě trochu vyděsil, ale díky bohu to bylo jen proto, že se ukázalo, že Julia Roberts je nejslabším článkem tohoto filmu. První olivovou ratolest (a nebo s čím že se to vrátila ta holubice na Noemovu archu) představovali trpaslíci, protože s jejich nástupem na scénu jsem si poprvé uvědomila, že mě tahle inkarnace vlastně docela dost baví, a potom přišly různé další krásy typu pobíhající sukně dekadentních šlechtičen, trhání rukávů nad talířem s obědem a celkově Armie v dlouhém plášti či štěkající a tak všelijak podobně, až jsem se začala dojímat tím, že ta modernizace příběhu a z-akčnění princezny a její vzetí svého osudu do vlastních rukou je hodně dobře scenáristicky vyřešené a nakonec už jsem se jenom blaženě usmívala a říkala si, že Kristen Stewart, respektive Rupert Sanders se můžou se svým chabým a zmateným blábolem jít bodnout. (Ačkoliv pětihvězdičkovým pánem sněhurkovských filmů roku 2012 i nadále zůstává španělská Blancanieves.)(10.2.2018)

  • T2
    **

    Rozpočet $85miliónovTržby USA $64,935,167Tržby Celosvetovo $167,100,000Tržby za predaj Blu-ray v USA $9,214,803 //počet predaných kusov 425,052Tržby za predaj DVD v USA $21,880,002 //počet predaných kusov 1,268,125║ No ako obsadenie Julie Roberts do úlohy "krásnej" kráľovnej trapas roka, nepochopiteľné, za to Lily Collins je roztomilá a ďaleko predčí "suchý" náprotivok roka 2012 Kristen Stewart, Tarsem Singh je verní svojmu uletenému vizuálu a podáva príbeh sebe vlastným štýlom, takže tu máme pekný gýč, ktorý miestami pôsobí otravne a miestami mu to aj vychádza, hlavne výcvik Snehulienky, či niektoré kiksy s trpaslíkmi sú fajn, celkovo len podpriemer. /40%/(18.11.2012)

  • - Původní scénář obsahoval scénu mezi polonahým princem (Armie Hammer) a královnou (Julia Roberts), ve které Královna (Julia Roberts) vyzdvihuje, jak hebký je jeho hrudník. Tato scéna byla posléze vymazána, protože Armie Hammer si pro scénu oholit hrudník odmítl. (Aurum)

  • - Herci, jejichž obsazení do role prince Andrewa Alcotta tvůrci zvažovali, byli také Alex Pettyfer, James Holzier a James McAvoy. Roli nakonec získal Armie Hammer. (Aurum)

  • - Jako strop paláce byl ve filmu použit detail známé secesní stavby v Barceloně - prosklená část stropu koncertní síně Paláce katalánské hudby, jehož autor je arch. Lluís Domènech i Montaner.

    (M-arta)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace