poster

Brzy bude konec světa

  • Biće skoro propast sveta

  • Biće skoro propast sveta, nek' propadne nije šteta

  • francouzský

    Il pleut dans mon village

  • slovenský

    Čoskoro bude koniec sveta

    (festivalový název)
  • anglický

    It Rains in My Village

Drama

Jugoslávie / Francie, 1969, 84 min

Kamera:

Alain Levent

Scénografie:

Veljko Despotovič

Kostýmy:

Mira Čohadžič
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (15)

  • Sarkastic
    ****

    Moje druhé setkání s panem režisérem dopadlo podstatně lépe než v případě Nákupčího peří. Atmosféra zapadlé vesničky byla fajn a více než hodně jí napomáhala přítomná kapela a jejich hudba, která se mi sama o sobě líbila, ale hlavně uměla svými texty perfektně zapadnout do děje a pobavit (šlo sice spíš o tragikomedii až drama, přesto se sem tam humor vyskytoval). Hlavní hrdinové, Girardot a Palúch, se dobře smísili s místními postavičkami a film příjemně ozvláštnili. I když Triša mi po svém činu příliš k srdci nepřirostl. Slabší 4*, už jen kvůli výše zmíněné hudební složce stojí za to snímek zhlédnout.(26.9.2012)

  • Houdini

    Zlatá Palma - výběr(25.8.2006)

  • Bluntman
    ***

    (KB - J) Aleksandar Petrović natočil BRZY BUDE KONEC SVĚTA po NÁKUPČÍM PEŘÍ, ale přitom jsou oba počiny natolik odlišné, že nebýt v prvním zmíněném cikánské písně glosující dění, stejného tvůrce by jim člověk netipoval. Šestý celovečerní počin francouzského režiséra se odklání od dokumentaristického pozorování s poetickými vsuvkami k výrazně stylizované satiře vesnického - uzavřeného - života, do kterého vkládá ironické či sarkastické komentáře na slavnostech hrajících cikánů. I přes inspiraci Dostojevským a jeho románem BĚSI (nebo právě pro to?) je dění předvídatelné a zcizující prvky v podobě přisprostlých textů ztrácí svoji ozvláštňující funkci, protože nedochází k žádnému variování, pouze nadužívání. Jako kdyby měl Petrović materiál na kvalitní krátkometrážní snímek, který se ale rozhodl natáhnout na celovečerní stopáž, čímž výsledku ubral na působivosti. Přitom zvolit jinou metodu (dokumentární), zachovat ústřední téma (narušení uzavřeného mikrokosmu vpádem několika lidí zvenčí) a ponechat výstavbu a více promyslet kompoziční návaznost mezi záběry či scénami, mohla z toho být povedená obdoba ZDRAVI LJUDI ZA RAZONODU. Takhle se ale zůstalo někde mezi snahou vyprávět příběh s vývojem postav a určitým dějovým obloukem a být vůči vyobrazovanému jízlivý, mezi zachycení toho, jak to na vesnici chodí, a vytvoření stylizované vesnice reprezentující všechny ostatní...(30.9.2012)

  • ORIN
    ****

    aneb byl jsem lynčován(5.1.2008)

  • Radko
    ****

    Zaprášená, po daždi blatistá dedina so sedliakmi so zarastenými tvárami, pastierom svíň a miestnou pojašenou nemou devou. Všetci sa v rámci dedinských pravidiel vynútenej rovnosti sledujú a kruto doberajú každú odchýlku. Konanie postáv neustále komentuje piesňami skupina potulnej cigánskej kapely. Dedinský život obvykle neprekypuje humanitou. Rozvrat a apokalypsa však nastáva s príchodom noviniek. Najprv politických. Nástup socializmu, zosobneného portrétmi Tita (otca národa), Che Guevaru (syna revolúcie) a Lenina (ducha ideí) prinesie prvé ovocie chaosu. Svätá trojica guruov boľševizmu sa prejavuje i vo výzdobe volebných miestností, dočasnej tribúne a alegorických vozoch. Doterajší duchovný stánok - kostol je zničený vojnou. Kde chýba duchovná pokora, prekypujú neriadené pudy. Ich nositeľom je navonok progresívna učiteľka, no v skutočnosti len na kariéru zameraná mrcha, obetujúca milenca v prospech ekonomicky a intelektovo zdatnejšieho samca. Spolu s ním predstavuje v živote vidiečanov novinky osobnostné, meniace dedinčanov na rozdivočenú lynčovaciu hordu. Ani morálna záštita obce v podobe farára neostáva pokornou autoritou. Zvodný úsmev zavedie poslednú zástupcu syna Božieho na Zemi k smilným myšlienkam. Inšpirované Dostojevského románom Besy, náladou a vyznením bližšie skôr Platonovovmu Čevenguru.(20.2.2015)

  • Ony
    *****

    Přehlídka surovostí a tragédií doprovázená skočnou cikánskou muzikou. Má duše je zase o něco zdeformovanější. Výborně.(10.3.2007)

  • tahit
    ****

    Zajímavost tohoto velmi kvalitního filmu je, že hereckým partnerem ve filmu slavné Annie Girardotové je dobře talentovaný slovenský herec Ivan Palúch. Proslavil se především díky televiznímu seriálu Adam Šangala. Paluchova role vesnického prosťáčka, primitivního pastevce je zcela brilantní a velmi těžká, zahrál to moc výborně. Ivana Palucha objevil pro film František Vláčil, který si tohoto herce velice oblíbil. Film se zamýšlí, nad životem balkánské vesnice. Nepatrnou podobnost má i náš film „Všichni dobří rodáci“.(14.12.2007)

  • Véča
    ****

    Tento snímek se zahaluje do prostředí svého vlastního světa, vesnice, v níž se celý děj odehrává, působí uzavřená vůči okolnímu světu. Když zasáhl do děje pilot letadla , bylo to jako porušení neviditelné bubliny, zásah jakoby z jiného světa, jenž narušil rovnováhu života ve vesnici. Je zde pár výrazných postav - pasák Triša, učitelka, které vystupují z téměř jednolitého davu zlých vesničanů. Dívka-blázen se pohybuje někde na rozhraní mezi vesničany a dvěma hlavními postavami. Letec pak jak už jsem říkal připomíná zásah shůry, tudíž se nedá zařadit ani do jedné skupiny lidí. Všechno co se zde dělo mi přišlo jako sled za sebou páchaných surových krutostí. To vše ja zarámováno cikánskou písní o konci světa, která naprosto vystihuje pocit z filmu, ze zlého jednání vesničanů a někdy těžko pochopitelného chování Triši v jeho vztahu s bláznivou dívkou.(26.12.2007)

  • asLoeReed
    ***

    Předposlední Petrovićův „domácí“ film se v rámci canneských úspěchů dočkal i francouzské koprodukce a mezinárodní herecké spoluúčasti, jež však může mít o svá negativa. Pro hudebně i významově přesycený metaforický příběh (odehrávající se opět ve vojvodinské vísce), vycházející z Dostojevského díla Běsi, totiž můžou platit tři způsoby vnímání: První znamená ochotné podvolení se rytmu a zběsilému střídání scén, jež chóricky komentují bećaracové písně o konci světa, a tedy ocenění filmu jakožto hutné, zkomprimované ukázky srbské a balkánské atmosféry (opojná hudba a živelné motivy lidovosti, krutých pomst, vražd, pitek a lásek a jejich zrad). Také však lze číst politikum tohoto snímku jako velmi apelativní a v dané době v detailech typicky zalomené směrem k aktuálnímu dění (jako Jakubiskovi Zbehovia a pútnici): nejprve se objevují Čechoslováci u vody na prázdninách během srpnové okupace 1968, poté je pozornost věnována sovětským ikonám, rudým praporům, heslům a volbám, jež organizuje postava učitelky (a malířky, která svádí muže a zrazuje je), ale míra upřímnosti či ironie je poněkud zamlžená. Dílo však může působit i jako už poněkud exploatačně vykořisťující a shrnující líbivé znaky této kultury do obalu, ze kterého již lze cítit závan „zakázky“: herecké osobnosti v hlavních rolích (Annie Girardot, Ivan Palúch) můžou působit nepřirozeně, neboť je jasné, že nejsou přímými zástupci zdejší oblasti, seskládaná skupina místních, typických postav se jako při umělém divadelním představení točí v kruhu vykonstruovaných zápletek, a zpívané komentáře (byť ozvláštňující strukturu rytmem, sprostotou a škádlivostí) mohou působit nadužívaně a postupně již poněkud únavným dojmem. Který divácky vztah ovšem zvítězí, závisí i na aktuální náladě při sledování.(3.1.2013)

  • Flakotaso
    *****

    Režisér Petrovič se v tomto filmu, vzdáleně inspirovaném Dostojevského románem Běsi, rozhodl stejně jako ve svém předchozím filmu zaměřit na mikrokosmos života v malé vesničce. Nejrůznější drobné či větší krutosti proplétající se celým filmem, komentuje svými písněmi (často ironicky) skupina cikánských hudebníků která přijela do vesnice zahrát. Film má i díky tomu svižnější tempo než Nákupčí peří a je také mnohem stylizovanější a symboličtější (zaujme např. narážka na srpen 68) a místy by se dal označit i za jakési podobenství. Hlavní role pasáčka prasat se zde vedle francouzské hvězdy první velikosti Annie Girardot zhostil slovenský herec Ivan Palúch a vytvořili tak velmi nezvyklou, ale rozhodně zajímavou hereckou dvojici.(19.1.2013)

  • Anderton
    ***

    Taká juhoslovanská Vesničko má středisková. Môžeme tu hľadať ľubovolné paralely medzi postavami oboch filmov. Lenže to ani zďaleka neznamená, že pokiaľ sa vám páčil film český, tak vás osloví aj ten juhoslovanský. Dej filmu je síce absolútne jasný, ale nie je podávaný až tak jednoznačne, navyše ho "prerušujú" ľudové piesne ráznejšieho charakteru. S kým sa tu stotožniť ťažko povedať, film treba brať ako mozaiku postáv, charakteristickú pre takéto prostredie. Má vlastné zákony, nie nepodobné gréckej dedine, kde bol hlavným pánom Grék Zorba. No a československý film by si asi nedovolil s postavou Girardotky to, čo Petrovič.(4.5.2015)

  • Iggy
    *****

    Bezprostředně po shlédnutí mi tenhle film přišel jaksi neuchopitelný, jako uzavřený a neprostupný svět sám pro sebe. Ale postupně se mi z jeho hlubin začala vynořovat spousta problémů. Cikánská kapela, která přijela hrát na svatbu, nás svými písničkami (podobně jako ve filmu Slobodana Šijana Kdo to tam zpívá) provází vesnickým dramatem, ve kterém nechybí láska, žárlivost, vražda a pomsta. Z homogenní anonymity zlých vesničanů vystupuje pouze prostoduchý mladý pasáček vepřů Triša (Ivan Palúch) a nová učitelka z města (Annie Girardotová), případně jako zásah vyšší moci ztroskotavší pilot. Oba hlavní herci jsou zahraniční a tak se vyčleňují nejen ve filmu, ale i ve skutečnosti. I přes krátkou stopáž je film plný nevyřčených otázek a nutí diváka přemýšlet nad mnoha problémy, které jen lehce nasťiňuje. Jaký byl vztah pasáčka k bláznivé dívce (tu si zřejmě Petrović vypůjčil přímo z Dostojevského Běsů), proč ji zabil, proč jeho otec jednal, jak jednal, jaký byl jejich vzájemný vztah, jaká byla motivace Annie Girardotové a co se jí honilo hlavou, jaký byl vztah vesničanů ke komunismu a změní se někdy myšlení vesničanů? V Československu byl film uveden bez vystřižené scény týkající se okupace Československa v roce 1968.(14.10.2007)

  • ScarPoul
    ***

    Príbeh prostučkého a naivného, emóciami zmietaného pastiera prasiat na pozadí balkánskej dedinky a cigánskych piesní. Aj napriek faktu, že sa film dotýka ťažkých a depresívnych tém, jeho pozeranie mi prišlo veľmi uvoľnujúce. Tu sa ukazuje dôležitosť hudby. Nepamätám si, že by ma dokázala hudba tak rýchlo vniesť do prostredia v ktorom sa príbeh odohráva. Zľahčujúca a veselá pôsobí v priamom kontraste k zobrazeným skutočnostiam. Príbeh je mozaikovitý. Postavy riešia svoje vlastné problémy a v ich strede je problém ústredný a to láska. Veľmi brilantne zahraná úloha hlupáka v podaní slovenského herca Ivana Palúcha. Film je dynamický, lyrický a úprimný. Pritom ale silne štylizovaný a atmosféricky hutný. Veľmi mi to atmosférou pripomínalo Kusturicu. Jeden s tých filmov, ktorých hodnotu a kvalitu ocením až neskôr.(30.4.2012)

  • MikO_NR_1909
    ***

    Nie vždy platí, že vidiecka poetika a špinavosť pomerov sú v harmonickom celku a nie vždy z toho býva skvelý film. Petrovičova dráma je do značnej lyrizovaná, nehrdinská, existenčná, diváka používa na vnorenie sa medzi obyvateľstvo a číta svet jeho optikou. Ale akosi sa medzi tou poctivou a pocitovou, vybudovanou atmosférou stráca zmysel pre prenikavejší účinok, ktorý by som si z neho odniesol. Akoby celá tá snaha končila v režisérovej hlave, odkedy sa rozhodol Dostojevského aspekty pertraktovať na svoj južanský spôsob a neprimiešal mu niečo, čo by mne ako príbuzenskému slavianovi viacej povedalo.(20.3.2017)

  • d-fens

    ocenenia : MFF Cannes 1969 - Nominácia na 1. cenu(9.1.2013)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace