Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Měla to být perfektní love story, jež naprosto dojme diváky GNTV a reportérce Susan Allison (Jennifer Love Hewitt) z pořadu The American Diary značně vylepší její profesní portfolio. Žena (Betty White), která každý rok přesně na Valentýna přichází do velké nádražní haly Union Station, kde se za druhé světové války loučila se svým manželem, odcházejícím na frontu. Neil Thomas se tehdy už narození svého syna nedočkal, brzy byl stejně jako desetitisíce dalších prohlášen za pohřešovaného v boji, čímž jeho případ a de facto i život pro americké úřady skončil. Ne tak pro Caroline, která už 65 let ve stejný den přichází manžela na nádraží vyhlížet. Susan nezačíná svou reportáž právě šťastně, když nevědomky urazí vnuka Caroline, mladého fyzioterapeuta Lucase (Sean Faris). (dopitak)

(více)

Videa (1)

Recenze (22)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Uživatelka NinadeL to vystihla úplně přesně. Hallmark jak vyšitej. Jenže to, u čeho si ženská s radostí popláče, ale i rozradostní, chlap tak nějak sarkasticky pošle do kytek s tím, že bejt to ještě trošku víc přeslazený, asi by se jednalo o první film, u kterého by chlap při sledování umřel na náhlou cukrovku. ()

hellstruck 

všechny recenze uživatele

Tak trochu televizní verze Pearl Harboru s formou vyprávění podobnou Titanicu. Pro romantiky/milovníky romantických filmů je to zkrátka povinná záležitost. Už na začátku nastoupí dojemná atmosféra, která snad nikoho nenechá chladným. Největší klad filmu je kromě tématu i Jennifer Love Hewitt, která s dobrým účesem nasadila i dobrý herecký výkon :)) Ale ano, stále je to "jen" televizní film, kterému lze vyčíst především otřepané a někdy dost rozpačité dialogy. Vztah mezi Susan a Lucasem (Hewitt+Faris) probíhal dost vlažně, čekala jsem více jiskření a zajímavější vyústění. Navíc on byl zkrátka tak nereálně "dokonalý", až to mírně lezlo na nervy. No a konec, kdy se čekající manželka dozví jak její milý dopadl je prostě kýčovitý - jeho chování na mě působilo tak nesobecky, až to vlastně sobecké BYLO.. ("Ne,zachraňte jeho,kašlu na pud sebezáchovy a na to,že na mě někde čeká moje žena s novorozeným synem"..). Asi jsem právě spíše prozradila více o sobě, než o filmu (ano, jsem sobecká a myslím především na sebe). Ale tak to na mě prostě působí. Jinak velice pěkný příběh, slzy v očích jsem měla po celou dobu. ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Už dlouho jsem neviděla žádný Hallmark film, ale v době české mutace jejich televize jsem jejich tvorbu znala možná až moc dobře. Dnes je to příjemné shledání s kvalitou, která v televizi není úplně běžná. Překrásně vyprávěný příběh s něžnou Betty White a rozkošnou JLH. Nelze odolat romanci, která hravě strčí do kapsy i Zápisník jedné lásky. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Tak co si budeme povídat, je to americká romantická pohádka a směrem ke konci čím dál větší doják, překvapivě ale nejde o tak velký průser, jak by se na první pohled mohlo zdát. Herci ujdou (tedy kromě přespříliš dokonalého vnuka) a mezi nimi září hvězda mé oblíbenkyně Jennifer (ne že by se z její strany jednalo zrovna o výborný herecký výkon, ale jednoznačně je největším kladem tohoto filmu). S patriotismem se to dlouho dobu nepřehání a v celé své kráse ho divák naštěstí vidí až k samotnému závěru. Film sráží také ono "nalezení", stejně jako zbytečně moc heroický voják a ta růžička ke konci (to už tvůrci opravdu přehnali). Snímek se zjevně inspiroval díly Pearl Harbor a Titanik (jak zde přede mnou zmínil kolega dopitak), ale nakonec z toho vzešel jiný příběh, který já osobně hodnotím průměrem. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

A po tom slavnostním pohřbu se státními poctami žili všichni šťastně až do smrti... Obrovskej doják na způsob nízkorozpočtového Pearl Harbor, který svou atmosférou v počátku vyprávění připomene i Titanik. Docela příjemná je retro část s dobovou hudbou, u které se zasníte nad krásnými ale těžkými časy amerických třicátých, jako celek je ovšem tento televizní film naprosto konvenční záležitost bez jakéhokoliv vlastního nápadu se spoustou náhod s nápisem "příběhové klišé", neposkytující dostatečnou velikost hereckým partům (mezi námi, o JLH se šušká, že vůbec hrát neumí, jenže já jí už od časů Tajemství loňského léta a Příběhu Audrey Hepburn fakt žeru), tak trochu reklama na americké vlastenectví. Sean Faris mi hrozně připomíná jednoho spolužáka, docela známého plážového volejbalistu Jindru Weisse. ()

Galerie (20)

Reklama

Reklama