The Lost Valentine
Režie:
Darnell MartinKamera:
Frank PrinziHudba:
Mark AdlerHrají:
Jennifer Love Hewitt, Sean Faris, Betty White, Billy Magnussen, Gil Gerard, Steve Warren, Michael L. Covington, Robert Pralgo, Justin Wheelon, Tom Nowicki (více)Obsahy(1)
Měla to být perfektní love story, jež naprosto dojme diváky GNTV a reportérce Susan Allison (Jennifer Love Hewitt) z pořadu The American Diary značně vylepší její profesní portfolio. Žena (Betty White), která každý rok přesně na Valentýna přichází do velké nádražní haly Union Station, kde se za druhé světové války loučila se svým manželem, odcházejícím na frontu. Neil Thomas se tehdy už narození svého syna nedočkal, brzy byl stejně jako desetitisíce dalších prohlášen za pohřešovaného v boji, čímž jeho případ a de facto i život pro americké úřady skončil. Ne tak pro Caroline, která už 65 let ve stejný den přichází manžela na nádraží vyhlížet. Susan nezačíná svou reportáž právě šťastně, když nevědomky urazí vnuka Caroline, mladého fyzioterapeuta Lucase (Sean Faris). (dopitak)
(více)Recenze (23)
Uživatelka NinadeL to vystihla úplně přesně. Hallmark jak vyšitej. Jenže to, u čeho si ženská s radostí popláče, ale i rozradostní, chlap tak nějak sarkasticky pošle do kytek s tím, že bejt to ještě trošku víc přeslazený, asi by se jednalo o první film, u kterého by chlap při sledování umřel na náhlou cukrovku. ()
Tak co si budeme povídat, je to americká romantická pohádka a směrem ke konci čím dál větší doják, překvapivě ale nejde o tak velký průser, jak by se na první pohled mohlo zdát. Herci ujdou (tedy kromě přespříliš dokonalého vnuka) a mezi nimi září hvězda mé oblíbenkyně Jennifer (ne že by se z její strany jednalo zrovna o výborný herecký výkon, ale jednoznačně je největším kladem tohoto filmu). S patriotismem se to dlouho dobu nepřehání a v celé své kráse ho divák naštěstí vidí až k samotnému závěru. Film sráží také ono "nalezení", stejně jako zbytečně moc heroický voják a ta růžička ke konci (to už tvůrci opravdu přehnali). Snímek se zjevně inspiroval díly Pearl Harbor a Titanik (jak zde přede mnou zmínil kolega dopitak), ale nakonec z toho vzešel jiný příběh, který já osobně hodnotím průměrem. ()
Tak trochu televizní verze Pearl Harboru s formou vyprávění podobnou Titanicu. Pro romantiky/milovníky romantických filmů je to zkrátka povinná záležitost. Už na začátku nastoupí dojemná atmosféra, která snad nikoho nenechá chladným. Největší klad filmu je kromě tématu i Jennifer Love Hewitt, která s dobrým účesem nasadila i dobrý herecký výkon :)) Ale ano, stále je to "jen" televizní film, kterému lze vyčíst především otřepané a někdy dost rozpačité dialogy. Vztah mezi Susan a Lucasem (Hewitt+Faris) probíhal dost vlažně, čekala jsem více jiskření a zajímavější vyústění. Navíc on byl zkrátka tak nereálně "dokonalý", až to mírně lezlo na nervy. No a konec, kdy se čekající manželka dozví jak její milý dopadl je prostě kýčovitý - jeho chování na mě působilo tak nesobecky, až to vlastně sobecké BYLO.. ("Ne,zachraňte jeho,kašlu na pud sebezáchovy a na to,že na mě někde čeká moje žena s novorozeným synem"..). Asi jsem právě spíše prozradila více o sobě, než o filmu (ano, jsem sobecká a myslím především na sebe). Ale tak to na mě prostě působí. Jinak velice pěkný příběh, slzy v očích jsem měla po celou dobu. ()
Už dlouho jsem neviděla žádný Hallmark film, ale v době české mutace jejich televize jsem jejich tvorbu znala možná až moc dobře. Dnes je to příjemné shledání s kvalitou, která v televizi není úplně běžná. Překrásně vyprávěný příběh s něžnou Betty White a rozkošnou JLH. Nelze odolat romanci, která hravě strčí do kapsy i Zápisník jedné lásky. ()
Ťažká, preťažká romantika, ako stvorená na chladný večer ... plná pátosu a totálne presladená, ale čo už ... v slabej chvíľke tomu dávam plné 4*. ()
A po tom slavnostním pohřbu se státními poctami žili všichni šťastně až do smrti... Obrovskej doják na způsob nízkorozpočtového Pearl Harbor, který svou atmosférou v počátku vyprávění připomene i Titanik. Docela příjemná je retro část s dobovou hudbou, u které se zasníte nad krásnými ale těžkými časy amerických třicátých, jako celek je ovšem tento televizní film naprosto konvenční záležitost bez jakéhokoliv vlastního nápadu se spoustou náhod s nápisem "příběhové klišé", neposkytující dostatečnou velikost hereckým partům (mezi námi, o JLH se šušká, že vůbec hrát neumí, jenže já jí už od časů Tajemství loňského léta a Příběhu Audrey Hepburn fakt žeru), tak trochu reklama na americké vlastenectví. Sean Faris mi hrozně připomíná jednoho spolužáka, docela známého plážového volejbalistu Jindru Weisse. ()
Urážlivý snímek, který z druhé světové dělá selanku v pastelových barvách, o které jsem si myslela, že ji dokážou natočit jen Němci, když se jim dostane do rukou román od Rosamunde Pilcher. Jak jinak brát snímek, kde žena nekonečně dlouho čeká na návrat svého muže z fronty, zatímco ten radši dobrovolně a opakovaně zůstane v zajetí, než by se vrátil k ní? ()
No s tím cukrem to tvůrci docela přehnali, několikrát jsem si říkala, že tohle už je vážně trochu moc. Je to tím celé děsně nereálné... celý film koukáte na celou rodinu neskutečně hodných lidí, kteří upřednostňují před sebou pořád někoho jiného, a ještě je to činí šťastnými. Všechny hlavní postavy jsou prostě hotoví andělé a nikdo z nich není byť jen neutrální. To je sice moc hezké, ale tak nereálné, že je to celé vážně jen pohádka se spoustou cukru... ()
Má slabost pro Jennifer Love Hewitt se zřejmě odrazí v mém hodnocení, nicméně z mého pohledu se jedná o překvapivě pohodovou romantickou pohádku, která si samozřejmě nese s sebou břímě amerického patriotismu a nevyhýbá se ve Spojených státech tradičně velmi silnému zdůraznění smyslu pro službu a disciplínu (duty and discipline), důrazu na americké hodnoty a úctě k válečným veteránům (z pohledu americké historické zkušenosti zcela legitimní a pochopitelné). Samozřejmě se jedná o televizní produkci, která ovšem za daných podmínek není překážkou a v tomto případě naopak působí poměrně svěže. Samotný příběh není ničím výjimečný a kopíruje jednoduchou šablonu "osudové a jedinečné lásky", která je konfrontována s její modernější paralelou (jiné priority, ale stejné hodnoty). 7/10! ()
Příběh je klasické romantické klišé, ale místy děj příjemně překvapí a v určitých scénách se daří budit napětí a očekávání. Hlavní herec je sice jako kříženec Toma Cruise a Cristiana Ronalda s duší Hugha Granta, ale v případě televizní produkce (Hallmark) se jedná o nadstandard. Kupodivu se podařilo tvůrcům zvládnut v rozumné stopáži více dějových linek, což je jasné plus, jen mne překvapuje to malé množství zdejších hodnocení. ()
Veľmi príjemný romantický film, kde mala prednosť prežívať svoju lásku práve Betty White - Caroline. Jennifer sa ušla len jedna pusa od pekného Seana Farisa, čo ma dosť sklamalo :) (práve tu chýba tá jedna hviezda) nie že by tej romantiky bolo málo, práve naopak. Film je dosť „srdcedrásajúci“ chvíľami som sa už na seba hnevala, keď som si uvedomila, že mi už zase tečú slzy – pomalé scény s ťažkopádnou hudbou, ktoré mali vyvolať práve tento emocionálny efekt u diváka (napríklad, keď sa manžel Caroline „vracal“ domov a pod.) - a na mňa to zabralo, bohužiaľ alebo našťastie..? Ako pre koho. To je vlastne jedno, podstatné je, že pre mňa bol tento film veľmi, veľmi pekný. ()
Já nemám co dodat, prostě se podívejte, tenhle film totiž nejde popsat, musíte ho vidět. ()
Ano, je to vše možná až příliš přeslazené, se spoustou náhod a všechno "nečekaně" zapadá do až nereálně dokonalé skládačky příběhu. Ale je to nakažlivě dojemné, Jennifer Love Hewitt je úžasná a navíc si už dlouho nevzpomínám, kdy mi při nějaké scéně běhal mráz po zádech a naskakovala husí kůže tak, jako při jedné ze závěrečných scén - "setkání" po 60 letech na nádraží. ()
Pekne podaný patriotizmus! :) Berú to z tej svetlejšej stránky, keď už musia. V každom prípade, príbehy sa im podarili celkom dobre odkrútiť, aj keď sem-tam prihodili o čosi viac sentimentu, ale aké by to bolo zobrazovanie vojnou ošľahaného života bez sentimentu? Páčivé. Jop a pripravte sa na krásnu swingovú a džezovú hudbu! Sedí ako uliata :) ()
Autorka titulků psala, že brečela při filmu, potom při tvorbě titulků, a dokonce i při přečasu na jiný release. Mě to nechalo chladným, protože podle mě je to romantický televizák pro nenáročné, kde se tvůrci snaží za každou cenu ždímat emoce, až je to kontraproduktivní. ()
Příběh Betty White byl ohromně dojemný, vynahradil studený průběh vztahu JLH a Seana Farise, kteří mě nijak nenadchli. ()
Typický doják, který má zasáhnout divákovi city. Přehnaný Americký patriotizmus. Hezká idylka Susan a Neila před Neilovým odchodem do války. To jsou spíše mínusy, ale dění kolem Jennifer Love Hewitt už se mi líbí. A i kvůli ní dávám 4*. ()
Nerozumím vysokému hodnocení tak mizerně zpracovaného tématu, které mohlo být silné. Nejen plané ždímání emocí, ale hlavně znechucující oslava vraždění a válek. Co je tak obdivuhodného na tom, že manžel nechá dobrovolně doma těhotnou ženu a odjede "bránit vlast" - tedy vraždit nevinné lidi ve "vyšším" zájmu, a když se konečně může vrátit domů, opět dá přednost válce?! Úchyl, nezralý kluk, nebo zbabělec, který se bojí rodinného života? A co mě znechutilo nejvíc, byl závěr. Můj otec zamlada přežil sibiřský gulag, pak přešel Duklu a dostal spoustu vyznamenání a medailí, nakonec se udřel v dolech, protože šel dobrovolně "pomáhat vlasti". Věřil, že dělá dobře. Kdyby pak mohl vidět tu maškarádu na svém vlastním pohřbu, kde nesli přes celé město rakev se všemi poctami a na hřbitově pak stříleli dělové salvy, asi by se z toho hnusu pozvracel. Nikdy nebyl hrdý na to, že při osvobozování musel střílet do lidí. A už vůbec si nepřipadal jako hrdina, protože všichni byli podělaní strachy. Tenhle film mi tudíž přijde pokrytecký, manipulativní a války nejen omlouvající, ale i propagující jako něco posvátného. ()
Námět a zápletka: 4/10 ... Vizuální stránka: 5/10 ... Soundtrack: 4/10 ... Didaktický potenciál: 4/10 ... Celkový dojem: 4/10. ()
ten film má tak krásný příběh, že nemohu hodnotit jinak.... ()