poster

Elektra a její pravda

  • Maďarsko

    Szerelmem, Elektra

  • anglický

    Elektreia

  • anglický

    Electra, My Love

    (neoficiální název)
  • anglický

    Beloved Electra

    (neoficiální název)

Drama

Maďarsko, 1975, 76 min

Režie:

Miklós Jancsó

Scénář:

Gyula Hernádi

Kamera:

János Kende

Hudba:

Tamás Cseh
  • Deschain
    ***

    Ninina pravda je taká, že dokáže v kine zaspať aj na 70 minútovom filme. Ehm. Ale to bolo len na krátko a niekde pri konci. Mám rada filmy s dejom a na experimenty si veľmi nepotrpím, podobne ako na lyrické a iné veci, ktorým neveľmi rozumiem, ale toto sa mi napriek tomu páčilo. Viac-menej. (Lumiere - 9.4.2014)(9.4.2014)

  • Bajda
    **

    Postavy dalšího Jancsóova snímku nejsou až na Elektru nijak blíže představeny, takže jsem se v nich dlouho velmi špatně orientoval, natož abych si k nim vytvořil nějaký vztah. Ale možná i to byl Jancsóův záměr. Maďarský režisér totiž tentokrát využil antických vzorů, které převedl do neurčité maďarské pusty a svojí symboliku učinil ještě doslovnější. Aigisthos balancuje na vratkém kouli nesené davem, ocitá se (doslova) v síti atp. Antický časoprostor je narušen nejen umístěním děje filmu do Maďarska, ale také využíváním současných předmětů (například ruční pistole). V závěru je symbol fénixe nahrazen červeným vrtulníkem, který potvrzuje, že film ve skutečnosti není o antice, ale o současnosti, nebo snad, že jeho tématika je univerzální a věčná. Z hlediska stylu zašel Jancsó ještě dál než ve svých předchozích filmech; záběry trvají několik minut a mizanscéna podléhá komplikované a promyšlené choreografii. Přestože se jí účastní několik desítek protagonistů, tentokrát tance pozorujeme až ve druhém či třetím plánu, jako pozadí dramatu odehrávajícího se nám přímo před očima. Divácky se bohužel jedná o poněkud náročný (a ne úplně zajímavý) zážitek. A to i v případě, že jste obeznámení se zbytkem Jancsóovy kinematografické tvorby.(20.2.2012)

  • giblma
    **

    "Představ si, že to některá z těch nahých borek na konci záběru zkazí a oni musí všechny ty náročné choreografie jet znovu. To se jí po natáčení v hospodě pěkně prodraží, aby všem koupila panáka!" Několikrát mi na mysl vytanula spojistost s filmem Sergeje Paradžanova Ašik - Kerib: čiré auteurství, dosažené specifickými formálními prvky (kdo si u Elektry nevšimne, pro režiséra typického způsobu snímání, ten je slepý); volné čerpání z folklóru, který se zároveň mísí s moderní technikou (u Paradžanova tomu byly kalašnikovy a kamera, u Jancsóa do děje vstupuje vrtulník, jako alegorie ptáka Ohniváka); spousta více či méně čitelných symbolů; propracovaná, výrazná estetizace. Klíčem k interpretaci by u Elektry měly být okolností maďarského povstání v padesátých letech, avšak i pouhá obecná myšlenka předávání moci je dostatečně nosná. V samotném závěru pak snímek vyznívá nezvykle revolucionářsky - metaforou s příběhem o ptáku Ohniváku explicitně vyjadřuje, že pouze, je-li vše staré zbořeno a spáleno, může vzniknout nový, nezkažený řád. Ona poslední Elektřina slova: "Ať žije revoluce!" koneckonců mluví za vše.(24.10.2011)

  • Anderton
    ****

    Jedno klišé hovorí o tom, že režiséri točia stále ten istý film dokola. Je to myslené asi tak, že v príbehu sa to stále hemží rovnakými motívmi a formálne je to stále vždy trochu inak. Jancsó točí naopak formálne stále rovnako, ale vždy s iným príbehom. Pokiaľ neberiem do úvahy možnosť, že stále točí iba film o koňoch a to ostatné je iba nevyhnutná omáčka, aby to malo aj príbeh. Jancsóova obsesia týmito zvieratami je u Elektry ešte viac zreteľná. Príbeh nie je rozprávaný bohvieako prehľadne, ale on nie je ani rozprávaný, on je pretancovaný, prespievaný a preštylizovaný. A to ho robí výnimočným. Záver je už niečo absolútne uletené, ja len dúfam, že tá farba "dopravného prostriedku" je čistá náhoda a čisto súvisí iba so spomínaným vtákom. Ale netreba to zbytočne riešiť, podobne natočenú antickú legendu (ani žiadnu inú legendu) na filmovom plátne inde neuvidíte.(16.11.2015)

  • pm
    *****

    Tak nevím, zda své zklamání dokážu slušnými slovy vyjádřit. Každý superlativ, který by mne napadl, bych mohla naroubovat na drama Elektry. Hodinu jsem nevěděla na co se dřív dívat: tvář Mari Törőcsikové, skvěle zvládnutý komplikovaný prostor před kamerou, délku nekonečných záběrů a snímání kamery, choreografii scén fascinovaných folklorem a rituály, jednotu času, místa a prostoru, jistě nelehkou práci s davem lidí a zvířaty vždy zároveň v několika plánech, inspiraci divadlem, mnohé intertextové odkazy…všechny ty písně! Nadšením jsem ani nedýchala, neschopná se odrhnout od obrazů. Moc ráda bych se mýlila, ale pětihvězdičkový film, který jsem považovala za odvážnou politickou metaforu, poslední scéna devalvovala v prachsprostou revoluční agitaci a pro mne proměnila ve zklamání roku. Dlouho jsem nevěděla, jak film ohodnotit, ale protože mi z hlavy nemizí, dám přednost okouzlení formou před výpovědí. Ovšem na mém znechucení to nic nemění.(19.10.2011)

  • - Průměrná délka jednoho záběru je 350 vteřin (téměř šest minut). Druhý záběr trvá zhruba deset minut. Režisér je dlouhými záběry pověstný. (Morien)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace