Režie:
Jozef RežuchaScénář:
Emil KadnárKamera:
Beňo KrivošíkHudba:
Karel SvobodaHrají:
Milan Kňažko, Bronislav Križan, Eva Jakoubková, Petr Svojtka, Jiří Krampol, Dušan Kaprálik, Irina Ševčuk, František Papp, Ivan Gavriljuk (více)Obsahy(1)
Dramatický příběh, který je volným pokračováním filmu Život na útěku. Zachycuje tvrdý a nebezpečný život slovenských partyzánů v průběhu 2. světové války. Retrospektivní vyprávění odkrývá osudy partyzánské skupiny „Čapajev“ vedené Ľudovítom Kukorellim (MILAN KŇAŽKO), který se stává vůdcem Slovenského národního povstání ve východním Slovensku. Děj se odehrává v roce 1944 během čtyř dnů, kdy se partyzáni snaží dostat k Rudé armádě. Proti nim však stojí drsná zima i pokrytečtí slovenští důstojníci, kteří se dali do služeb fašistů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Zachytenie podmienok prežívania, nekonečného čakania na spojky a telegrafné správy, vysielané partizánskym velením Červenej armády (oficiálne Robotnícko-roľnícka Červená armáda) z ukrajinského frontu. Po strádaní a pár lokálnych akciách dôjde k záverečnému boju partizánov proti nemeckým okupantom na východe Slovenska. Ukázaná je vajatavosť a nerozhodnosť dôstojníckych elít oficiálnej armády Slovenského štátu. Do poslednej chvíle taktizovali, na ktorú stranu sa prikloniť (partizáni alebo Wehrmacht), aby po skončení II. svetovej vojny svoje rozhodnutie neľutovali. Dobre sú vykreslené vzťahy k miestnemu obyvateľstvu, ktoré občas pomáhalo, na zavše i zrádzalo. Skvelé je, že sa nezabúda na ukázanie neľahkého osudu žien počas okupácie, na ktorých horúcu náruč a lono si nárokovali ako nemeckí vojaci, tak partizáni. Až pričasto však prípadnú zodpovednosť spojenú s tehotenstvom odmietali. Tu sa ukazuje ako špina nezodpovedná nemecký oficier, veď ako inak. Hudba pôsobí zvláštne, spolu s ňou, najmä v prvej polovici filmu aj časté zastavenia obrazu, sprevádzané naliehavým tónom. Nie až tak akčný povstalecký film, ale o to komplexnejší, čo do načrtnutia zložitosti vzťahov partizánov k oficiálnej štátnej moci (vojaci a žandári Slovenského štátu) a k civilistom počas povstania. 70% ()
Ráda bych našla něco pozitivního, za co bych byla schopná tento film aspoň trochu ocenit, leč nenašla jsem, Ani hudba Karla Svobody nebyla ničím vyjímečná. ()
Dosť zvláštne pokračovanie filmu Život na úteku. Ten mal o čom rozprávať a aj réžia a príbeh celkovo mi prišiel dosť prehľadný a pomerne zaujímavý. Choď a nelúč sa je akýsi podivný hybrid, kde sa čudne preskakuje od jednej témy k druhej, zaujímavé momenty sú bez zvuku, tie nezaujímavé naťahované až to začína byť nudné a čo je najhoršie hudobný skladateľ asi skúšal experimentovať, pretože toto znelo na vojnový film až príliš moderne, rozumej nevhodne. Herecky kvalitne obsadený film, hoci Kňažka som nikdy nemusel, ale bohužiaľ hrať akosi nebolo čo. Je to jeden z tých filmov, o ktorých sa dá povedať, že to nemalo ani hlavu ani pätu. Škoda času. 40%. ()
Strašné. Normalizační válečná slátanina o partyzánech na Slovensku o SNP a tak vůbec. Ve filmu se prakticky nebojuje krom poslední minuty a půl z níž ještě tu půlminutu zabírá běh a řvaní hurrááááááá ! Zbytek děje se kecá, kempuje v horách a chodí v zástupech ve sněhu. Kdyby to byl alespoň survival o drsném přežívání v mrazivých Karpatech. Ono ruku na srdce to asi v tý kládě co panovala v roce 1944 nebyla žádná sranda ani pro předválečného trempíka. Ale tady se chodí popraškem, žádné boření po pás v sněhobílých závějích slovenských Karpat. Výzbroj strašná, dobová technika prakticky žádná a co se týče ohozů, kucí měli kotlety, účesy na patku a kdyby neměli gatě v holinách, jistě by měli nohavice pěkně do zvonu. Prostě hrůza. Partyzáni po horách chodí v houfech (stejnou taktiku mají i při útocích) nebo v řadě za sebou. Když je letecký nálet, lehnou si v houfu na bílý sníh ve svých tmavých mundůrech. Pilot si má zřejmě myslet že je nad kupkou hnoje a nebombardovat. Bohužel Němci nebyli blbí a tak bombardují. A to je ten zbytek stopáže. Všeliké ty rozhovory zasažených s druhy, kteří k nim po náletu doběhli ať už umírajícíh Rus, či Slovák... Bratrství z filmu přímo sálá, nebýt Sovětů, nevím, nevím... Na konci mi chyběla hromadná líbačka při spojení s frontou, na to už asi nestačil komparz. Starší divák zjistí, že rusky tak nějak už zapomněl a tak bude jen těžko lovit ta dávná slovíčka co ho učila tavárišč učítělnica v škólje. Já měl tedy chvilkami problém rozumět, jelikož jsem vlastnil verzi bez titulí (ona ani jiná tehdy možná nebyla páč v těch časech uměl gavariť pa rusky každej). Vrcholem všeho jsou střihy s pauznutím dějě a elektronická hudba. Ne, tohle se nepovedlo ani jako nechtěná zábava. Bojovat tam někde tehdy v horách, tak bych si asi po promítání štáb našel a něco nepěknému mu řekl. Jdu si dát 1 paňáka borovičky! * ()
Tento film byl určen sentimentálním polyglotům. Hodně času se v něm mluvilo lámanou ruštinou a zněla k tomu naprosto nevhodná diskotéková hudba. Kvietik, kvůli kterému jsem chtěla film vidět, je ve dvou scénách. Takže po zralé úvaze nenacházím důvod, proč se na tento snímek podívat kdykoliv znovu. Snad jen jako protipól současné tendence zapírat existenci východní fronty. ()
Jeden z mnohých filmov o SNP a jeden z tých tuctovejších. Ale stále pozerateľných. Sledovať Jirku Krampola v slovenskom dabingu je vskutku bizarná záležitosť a podobná rozpačitosť sprevádza celý film. ()
Na vojnovy film je tu zufalo malo prestreliek a bojovych scen. No a "herecky vykon" Knazka je tragicky. Normalizacny vyplach tak za 5 % ()
Pokračovanie filmu Život na úteku dopadlo ešte horšie ako prvá časť. Hlavným hrdinom filmu je opäť bývalý dôstojník letectva Ľudovít Kukorelli, ktorý sa po tom, ako opustil slovenskú armádu pridal k odboju a stal sa náčelníkom štábu partizánskej skupiny Čapajev, ktorej náčelníkom štábu bol Ivan Baľuta – Jagupov a ktorá vyvíjala svoje aktivity na východnom Slovensku, kde mala primát. Išlo hlavne o priestor Slanských vrchov. Aj tento film je skôr životopisom svätého, ako objektívnym pohľadom na túto významnú postavu partizánskeho hnutia u nás. Konanie niektorých postav mi pripadalo nelogické, čudné, záverečná „bojová“ scéna musela pôsobiť smiešnym, trápnym dojmom už v čase , keď mal film premiéru v kinách. Obidva filmy o Kukorellim vznikli na základe žurnalistických kníh Emila Kadnára Komu bič a komu ruže (1966) a Smrť prichádza na úsvite (1972). V 70. rokoch 20. storočia sa obeťou normalizačnej kinematografie stal aj iný partizánsky veliteľ – kapitán Ján Nálepka, o ktorom Martin Ťapák nakrútil v koprodukcii s Bieloruskom širokouhlý film Zajtra bude neskoro (1972). Film Choď a nelúč sa sa zásluhou spoločnosti Řitka video dočkal uvedenia na dvd, pre mňa je však nepochopiteľné, že prvá časť filmu pod názvom Život na úteku uvedená nebola. ()
Pokračovanie príbehu Kukorelliho, kde sa ale on už nezdá byť hlavnou postavou. Partizánsky film so všetkými zodpovedajúcimi klišé, ale v rámci možností doby prijateľnými. Ruština bola v tej dobe povinná, takže sa nikto neobťažoval s titulkami pre ruské dialógy. Hudba mi nevadila, skôr to zvláštne lámanie scén/kapitol so zastavením obrazu a oddelením akýmsi hudobným gongom. –––– Dokiaľ môžete brániť, bráňte. Ustúpiť môžete iba pred smrťou. To mu odkážte. ()
Dávno som nevidel tak nepodarený "vojnový" príbeh. Šablónovitý, klišovitý, naivný. Zopár svetlých stránok výsledný chabý dojem nevytrhne. Herci hrajú, ako keby sa im vôbec nechcelo. Doslova príšerný je M. Kňažko, ktorý z toho urobil paródiu a to už ďalej nerozoberám, že mal predstavovať Kukorelliho. Film má toľko chýb, že to až nie je možné. Najzaujímavejšie sú púšťané zvuky víchrice, pritom je zjavne všade bezvetrie, alebo nepochopiteľné "prestávky" so zastavovaním obrazu. Hudba K. Svobodu nie je zlá, ale do filmu sa vôbec nehodí. ()
Nuda a ještě k tomu skoro stejná hudba, jako z Návštěvníků, to se tedy nepovedlo. ()
Tempom a atmosférou podobné ako Život na úteku. Opäť nevskusné prelínanie dejov... škoda. A u vojnového filmu by som privítal viacej akcie a bojových scén. ()