Režie:
Eva SadkováScénář:
Eva SadkováKamera:
František UldrichHudba:
Karel SvobodaObsahy(1)
Nespavost ve dvou zachycuje milostný trojúhelník a míjení se v lásce. Modelová situace. Žena, krásná manekýna, její tajemný starší přítel, kterého miluje, ale který se nikdy nezdrží přes noc, ačkoliv ho domů netáhne žádná manželka a děti, a mladý fotograf, který ženu miluje, ale ona mu nedovolí zůstat přes noc, protože čeká na telefon…Hříčka o vztazích, od nichž každý čeká něco jiného, je autorstvím režisérky a scenáristky Evy Sadkové. Krásnou modelku si zahrála Jana Brejchová, staršího muže Miroslav Macháček a mladého zamilovaného fotografa Jan Tříska. (Česká televize)
(více)Recenze (15)
28 minut se koukat na Janu Brejchovou je nádherný zážitek. Stylem mě tato krátká hříčka o vztazích připomíná Godardovu avantgardu "U konce s dechem". I Jan Tříska se tady podobá Belmondovi. Hudbu dělal Karel Svoboda, jehož to byla jedna z prvních samostatných prací pro film a hned se pěkně blejsknul. ()
Prchavost a nesoustřednost nekonvenčního milostného trojúhelníku je velkou příežitostí jak pro režisérku Sadkovou, tak femme fatale československé kinematografie Janu Brejchovou. Kamera, často soustředěná na detail, proráží cestu do myslí i srdcí protagonistů. Zdá se, že přesto všechno lidé tehdejší doby byli celistvější a pochopitelnější nežli dnes. Stranou ponechávám relativní "komfort", ve kterém hlavní postava žije. ()
Televizní povídka, ve které všichni milují. Starší pán svou nezávislost, modelka staršího pána a módní fotograf modelku. Nikdo nemá tak úplně to, o co stojí, ale status quo má svou hodnotu a k dělání velkých gest chybí odvaha. Krátkometrážní drama dobře vystihuje styl 60. let. Při pohledu na herecké trio se člověk neubrání představě, jak by s podobnými hereckými typy naložila velká kinematografie opřená o silný průmysl. Ve Francii by Jana Brejchová byla ženskou superhvězdou, Miroslava Macháčka si lze dobře představit jako Michela Piccoliho a Jana Třísku klidně jako Belmonda. Celkový dojem: 65 %. ()
Snaha o umění vysoko převyšuje konečný výsledek. Nevím, jestli by mě napadlo, že jedním z vlivů byl film Clauda Lelouche Muž a žena (1966), kdyby Karel Svoboda nenapsal pro Nespavost hudbu, která připomíná práci Francise Laie ze zmíněného francouzského filmu zdaleka nejen tím, že je ve stejné tónině... Na rozdíl od Muže a ženy se můj dojem z Nespavosti ve dvou vejde do jednoho slova: pseudoumění. ()
Přijde mi to spíš jako dlouhé promo na sexy Brejchovou. Měl bych raději napsat "sexy", neb přes veškeré její kreace a napodobování striptýzu na mne nějaké erotické dusno nepůsobilo. Možná, když ukazovala ze svého těla co nejméně a měla dobře ušité šaty, že to bylo víc sexy než když tady je jí vidět velký zadek, nic moc nohy, silnější stehna a malá prsa skoro nic, spíše chlapská záda a nijaký pas... Macháček, kvůli kterému jsem to zkouknul, je to jen prvních 11 minut, pak je holka chvilku sama, a pak přijde Tříska. Dějově je to o tom, že ona má ráda jednoho, který u ní ale nechce přespat, a ji miluje druhý, kterého nemiluje ona, který by u ní přespával moc rád. Charakterově se toho o postavách moc nedozvíme a je to velmi na škodu věci, protože vše tady potom působí jen jako laciná póza s falešným a povrchním pseudofilozofováním. Třeba o postavě Macháčka bych chtěl vědět víc, proč u ní nezůstane, ale jeho postava je jen stereotypem uspěchaného chlapa, bez jakékoliv větší hloubky. A je znát, že ani Macháček netuší, jak to má hrát, je si překvapivě velmi nejistý. ()
Reklama