Kriegskinder
Childern of the War
Obsahy(1)
Válečné osudy dětí z několika evropských zemí /Německo, Polsko, Francie, Velká Británie, SSSR/ se staly předmětem zájmu německých dokumentaristů. Pamětníci, kterým bylo v letech 2. světové války pět až deset let, vzpomínají na údobí, jež je fatálně poznamenalo. Války rozpoutávají dospělí, ale skutečně nevinnými obětmi bývají děti.Nepochopitelné jednání dospělých. Strach z náletů, strach o rodiče a sourozence. Mrtví. Hlad a zima. Přechod fronty a mnohdy hořká realita konce války. To jsou stigmata dětí, které válku zažily doslova na vlastní kůži. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
Po mnoha a mnoha válečných dokumentech, které jsem viděla, tenhle dokáže otřást do morku kostí. Jizvy zasazené v dětství se nikdy nezahojily a není se čemu divit, protože byly strašlivé. Ti lidé vyprávějí se slzami v očích - anebo ještě hůř: i bez nich - o naprosto nepředstavitelných věcech. ___ Nevím, jestli to byl záměr tvůrců, ale ohromující je, jak osud Židů a Němců si byl ve finále podobný (i když samozřejmě ne pro Němce tak zničující). A to včetně slova "organizovat", které pro krádeže jídla a šikovnost při jeho získávání používaly vyhladovělé německé děti po válce a stejné slovo pro získání toho základního k přežití dne používali čeští Židi v Treblince (viz. strhující kniha Treblinka, jméno jako z dětské říkanky od Richarda Glazara). ___ Občas mi chybělo dovysvětlení příběhů, dořečení, jak to tedy bylo a vadilo mi zkratkovité sdělení typu "zachránil se pouhou náhodou". Ale beru to tak, že to není příběh jednotlivců, ale milionů dětí, které musely snášet nesnesitelné a dost často to nedopadlo happyendem. ___ Možná škoda, že mnohem méně prostoru dostaly děti ze Sovětského svazu. Ty byly vlastně jen v prvním díle - jasně, válka se přenesla jinam a tenhle dokument natočili Němci, ale stejně, i po skončení bojů na sovětském území, ty děti ,co ztratily rodinu asi nežily zrovna záviděníhodný život. /20. 8. 12/ _____I po letech, přesně dvou, co jsem tenhle dokument viděla, si vybavuji obličej muže - tehdy kluka z Hitlerjugend, kterému matka dala pár facek a zamkla ho ve špajzu, takže se nemohl připojit ke svým kamarádům, kteří koncem války bojovali bitvu o nějaký stupidní most někde v německé Horní Dolní. Všichni padli. On jediný - zavřený doma - přežil. Ale i po těch letech mu bylo vidět v obličeji, že nikdy nepřestal bojovat, že je pořád u toho mostu, že se nepřestal stydět za to, že zradil svoje kamarády. ()
Těžko hodnotit. Autentická kamera a zpovědi reálných "dětských obětí" ve Vás vzbudí strach a zároveň nadšení z toho, že jste tohle sami nezažili. Stejně jako Hitlerovi muži, generálové a další dokumentární pořady jsou Děti ve válce ojedinělým filmovým zážitkem, který by měl prožít nejen každý, kdo jakkoliv zlehčuje válku a utrpení s ní spojené. Pátou hvězdu však nedám a sice za pokulhávající dabing. ()
Kritika dabingu je na místě, ale snižovat tím hodnotu tohoto dokonalého dokumentu ne. Já nemám slov, ani nemohu nalézti nic kritického . Navíc, že dokument natočili Němci, je zcela nestranný. Neb děti trpěli stejně, bylo jedno jestli byli v černobílém rozvržení světa na té zprávné, či špatné straně. Válka je zkrátka vůl. ()
Naprosty souhlas s komentem Jizni Tlapy. ()
Válku rozpoutají dospělí, ale jediný kdo to odnese jsou nevinné děti. ()