Dark Horse
Čierny kôň
Dark Horse
Režie:
Todd SolondzScénář:
Todd SolondzKamera:
Andrij ParekhHrají:
Jordan Gelber, Justin Bartha, Donna Murphy, Christopher Walken, Selma Blair, Mia Farrow, Aasif Mandvi, Zachary Booth, Di Quon, Lee Wilkof, Peter McRobbie (více)Obsahy(1)
Abe a Miranda jsou osamocení třicátníci, kteří se náhodou potkají na cizí svatbě. Oba stále žijí s rodiči bez partnerů a přátel. Obtloustlý Abe je neschopný vyrůst z dětské ulity a postarat se sám o sebe. Místo toho náruživě sbírá dětské hračky a zastupuje nicotnou pozici ve firmě svého otce, kterou stejně není schopen samostatně vykonávat. Hned na první společné schůzce požádá Mirandu o ruku. Ta po určité době přijímá, ale na rozdíl od Abeho naivní zamilovanosti je to spíše důsledek její zoufalé životní situace. Jejich vzájemný vztah se však pomalu začíná komplikovat. Todd Solondz se vrací s dramatem, v němž umně propojuje nenásilný humor se smutkem i s tesknou atmosférou, vypovídající o reálném životě obyčejných outsiderů, kteří mají problém probíjet se životem a dosáhnout spokojenosti. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (35)
Zlatý Lev - výběr ()
Příběh supefreaka. Solondz dává. Ze začátku hodně našlápne a namlsá, aby nás v půlce začal roztáčet snovými rovinami a vytuňěnými interiéry, do kterých jsou vymodelovaní herci jako Chris Walken. Funguje to tak napůl, protože si v některých momentech říkáte, že vlastně nejde o nic jiného, než o tresť amerického nezávislého léta a všechny tyhle vnitřní démony, popkulturní odkazy a herecké ikony už mate dávno filmově vyřešené. ()
47. MFF KV ()
Již v předchozích filmech se Solondz zaměřoval na lidi, které americký sen minul a naopak je semlela všednodennost, při čemž své frustrace z trudné existence pak ventilují všemožnými úlety a úchylkami. Tentokrát se zaměřil na fenomén fandů, kteří perfektně naplňují předchozí definici. Na jednu stranu by se mohli fanoušci všeho druhu vůči filmu ohradit, že ukazuje pouze maximálně démonizovanou variaci fanouška, tedy dospělého třicátníka žijícího u svých rodičů, neschopného běžné sociální interakce, fixovaného na kultovní předměty a zcela vytrženého z okolního světa. Solondzova vize ale nestojí na generalizaci, nýbrž na důmyslném pojmenování podstaty západních otaku, kterou je nekompatibilita reality a snů založených na populární fikci. "Černý kůň" ji zpřítomňuje bezešvými přechody mezi realitou a fantaziemi postav, které ve finále vedou k nejistotě, co všechno ze zobrazovaných událostí bylo vlastně čím. Snímek ale především s uhrančivou jízlivostí odhaluje egocentrismus i parazitickou povahu společnosti utopené v popkulturních obsesích, kde se interakce lidí odvíjí podle absurdně nereálných schémat soap oper, filmů a pornografie. ()
Další divnej film o divnejch lidech od Todda Solondze. Hlavní hrdina je sice dobrej pošuk a ze začátku mě ty jeho snahy sbalit Selmu Blair docela bavily, ale postupně se to nějak začne potácet od ničeho k ničemu. Navíc jsem se chvílema moc neorientoval v tom, co je vlastně skutečnost a co jsou nějaký sny nebo představy. Pro mě zatim asi nejslabší Solondzův film. 60% ()
Nejnovější Solondzův počin je jedním z jeho nejzajímavějších. Chytře vystavěný, osobitý film o „trailer trash“ střední (vyšší) třídy z předměstí, jejíž existenční problémy se změnily v existenciální, přičemž představy o úspěšném a vzrušujícím životě vzaly brzy za své. O to úderněji vyzní jejich zaprděná existence, kterou skrze solidní (finanční) zázemí mohli při vyšších ambicích a troše snahy přetavit ve splněný americký sen, ale díky vlastní pasivitě uvízli v nudném stereotypu každodenního života, ve vakuu vnitřního světa, ze kterého není cesty ven. [==] Hlavní hrdina filmu Abe žije již 35 let s rodiči, usedá každý den ve firmě svého otce na stejném místě, každý večer parkuje auto na stejném místě a každý večer potká rodiče v obýváku na stejném místě (pro zesílený pocit každodennosti Solondz používá totožné typy i kompozici záběrů). Abe je prototypem člověka, jenž neustále hledá výmluvy pro svoje selhání a až patologickou nepřizpůsobivost a nevraživost. Má intenzivní pocit, že za jeho problémy mohou jiní (otec, matka, bratr) a on je pouze obětním beránkem rodinných intrik. Díky absenci sebereflexe a nedostatečného sebepoznání zcela ignoruje fakt, že za své problémy si víceméně může sám a kritikou okolí (především rodičů, kteří večer co večer nepřítomně přijímají televizní vysílání) kritizuje vlastně jen sebe samého, svoje vlastní (nejen sociální) selhá(vá)ní, které koexistuje s vnitřním světem a bizarními představami zcela odtrženými od reality. Abe je totiž přerostlý adolescent a životní looser, který si to neuvědomuje, a vytáhl si spíše Černého Petra, nežli by byl otcovým Černým koněm. ()
Tak asi nelhali. Ti, co Černého koně „obvinili“ z toho, že je Solondzovým vůbec „nejnormálnějším“ filmem (ne že bych zatím mohl tolik srovnávat). Není to ovšem výtka, protože hlavní hrdina snímku Abe je tak obyčejným, průměrným, nepřitažlivým, neperspektivním, neschopným a zoufalým (doplňte si další přívlastky) looserem, že byste se vůbec nedivili, kdybyste vyšli do ulic a hned první člověk by byl jeho dvojníkem. A právě fakt, že na rozdíl od jiných režisérových postav nemá nějaké speciální úchylky, napomáhá tomu, že si k němu divák mnohem snáz hledá cestu (nebo alespoň u mě to tak bylo) a může mu fandit (i přes to, že si uvědomuje Abeovu vinu za jeho stav; ale tím spíš, protože si do něj může částečně projektovat sám sebe). Film je zároveň velmi vtipný a ještě víc smutný; tato kombinace však dobře funguje a publikum je naladěno téměř pořád na stejné vlně. A pomáhají tomu i písničky, maximálně trefné. Možná mi jenom lehce vadilo, že jsem se postupně začal ztrácet v tom, co je vlastně jeho sen/představa a naproti tomu realita (těžko někoho litovat nebo naopak soudit, když nevíte, co vlastně skutečně prožívá). Hodnotím každopádně solidními 4* (a těším se na další filmové setkání s režisérem). ()
Film, který vám dokáže, že zas takovej loser nejste. Neocenitelné. 75% ()
"Jak se na světě objeví jistý génius, poznáte to podle toho, že se proti němu spojí všechny hloupé hlavy." (Jonathan Swift) Citát, kterým otevírá John Keneddy Tool své Spolčení hlupců a Todd Solondz se tím vším zřejmě nechává volně inspirovat. Ps: Nejnesympatičtějšího hlavního hrdinu zřejmě letos v kině nepotkáte! ()
Film na pohodovú nedeľu s dosť ostrým čiernym humorom a buzerantským soundtrackom. ()
47th KVIFF 2012 - HORIZONS - Horizonty (Dark Horse / DARK HORSE / Černý kůň) ()
Ať si je poselství filmu jaké chce, tenhle film je opravdu špatně natočený. Nemluvě o scénách, kdy je logo obchodního řetězce (vypínající se snad přes půlku celého plátna) rozmazáno jako v nějakém narychlo připraveném televizním zpravodajství. Atmosféru pak trefně doplňuje pár odpudivých popových songů a ne zrovna charismatický hlavní představitel. 47. MFF KV. 2/10 ()
Dívka, co se utápí v depresích, se potkává s chlapíkem, co se topí ve falešných představách a sebeklamu. Takové setkání nemůže skončit dobře a taky ani neskončí. Zejména kvůli scénáři, který to nezvládl, a postupně začal servírovat stále větší a větší dávky chlápkových sebestředných, naivních, představ, až nebylo jasné, jestli o tom jen sní, či už mu přestává fungovat mozek nebo se to opravdu děje. Je to několikanásobná dětinská fantazie, ve které se nedá vyznat. Když k tomu připočteme, že žádná z postav není moc sympatická, je to jen zbytečný film, který zanechá pocit rozmrzelosti. ()
Deprese, po níž se ale umírat nechce... Jestli Todd Solondz se svými podivnými figurkami sympatizuje nemůžu s jistotou potvrdit, určitě jim však rozumí. Postupně se nenápadně blíží střednímu proudu, přitom si stále troufá rozložit divákovo očekávání a přinést originální rozuzlení, matoucí vidinami jednotlivých postav. Při striktní analýze vyprávěcích postupů bychom shledali Černého koně velmi originálního...Brr, ale pryč od nich či jen krátce; Solondzův svět tentokrát připomíná spin off úspěšného filmu, v němž hrají prim okrajové postavy, o nichž jinak nikdo vyprávět nechce. V obsazení možná trochu přehnaně ční dvojice Farrow/Walken, zatímco titulní pár krom jisté nejistoty ohledně motivace hraje mnohdy druhé housle. Film má tepmo a má potenciál bavit až do samotného konce, přičemž tento výrok se zdánlivě neslučuje s tímto → není jisté, že vám bude na konci jasné, co se vlastně událo. Divák se veze podle pravidel tvůrce, nečekejte ale intelektuální masáž. Za mě je tu snad jen jeden výraznější problém: navzdory solidnímu filmu mám pocit určité rutiny. Čím více znáte Solondzových filmů, tím je silnější. (MFF KV 2012) ()
Klasicky Solondz. Divne postavicky zazivaju divne zivotne situacie. Ale tentokrat to bolo miestami trochu neprehladne a koniec sa mi vôbec nepacil, takze davam len 3*. Ale Christopher Walken podava famozny vykon a Selma Blair je stale sexy, takze kvôli nim sa to oplati vidiet. ()
Sice sem to "uz nekde videl", ale me proste tydle Solondzovy filmy o divnejch lidech bavej! ()
Klasická skromná festivalová komedie, která pobaví a polechtá, ale nechá divákovu duši bez šrámů a život ve stejným rytmu. Bez dobrých hereckých výkonů by film chutnal jako malinová Huba Buba, co je po šedesáti vteřinách bez chuti. Takhle těch 84 minut uplyne stejně rychle a dobře jako posezení u jednoho Kozla (myšleno středně dobré pivo). ()
Po dvou lehce slabších (avšak vůbec ne špatných) filmech se Solondz dostává opět do formy. Přítomny jsou jak již tradiční prvky jeho tvorby (nesympatické postavy, zvrhlý smysl pro humor či boření zaběhnutých klišé romantických komedií), tak několik prvků nových, z nichž vyčnívají především snové sekvence, které svou četností v druhé polovině filmu definitivně smazávají hranici mezi realitou a snem. Film mimojiné pokládá zajímavou a závažnou otázku, zda může být láska k druhé osobě natolik silná, aby zastínila nakažlivou a potenciálně smrtelnou nemoc oné osoby. Nebýt několika přešlapů ke konci filmu (z nichž tím největším je pro mě Shrekovská žloutenka), bylo by to za plný počet... I really like the way you named your dog Dog, it's so ironic. ()
Po celý čas som mal z toho viacmenej dobrý pocit, keďže takéto príbehy ovplyvnené depresiou, zúfalými rozhodnutiami a naivitou vedia roztočiť naozaj dobrú zápletku. No ten záver, ktorý balansoval na hrane predstáv a reality ma tak trochu znechutil, teda nielen trochu, ale dosť. Pritom takéto neurčité vsuvky mi vo filmoch vadiť nezvyknú, no v tomto prípade to výrazne poškodilo môj celkový dojem. Vlastne ani neviem čo si o tom celom mám myslieť. A v tomto scenári mi aj ten čierny humor prišiel trochu zbytočný, radšej by som bol keby to bolo koncipované ako čistá dráma s tragickými okolnosťami. ()
Priserne nudna konina. 10 % ()