Bídníci 20. století

Variace na téma Les Misérables. Z V. Huga tu moc nezůstalo, film je typický Lelouch, tj. ty nejprovařenější melodramatické a sentimentální klišé z populární literatury jsou točeny, jako kdyby se život skládal jenom z nich (život je umění, umění je život - třeba pláč na cajdák z rádia). Zmizela náboženská rovina románu (Javert NENÍ záporná postava - je vyjádřením nemilosrdnosti Starého zákona, který musí ustoupit milost a odpuštění), řeší se tu síla filmu, který není jen zábavou, ale pomáhá negramotným najít cestu k umění a k hodnotám (to už věděl Lenin), závěrečná hodina je vlastenecky patetická (oslava hodnot Páté republiky)... Na druhou stranu, pokud zapomenete na Victora Huga, celý ten trojhodinový kolos dává smysl a nenudí a Belmondo hraje Fortina skvěle, tj. žádný lidový mudrc, ale prostý nevzdělaný člověk ve víru dějin. (24.03.2011)

Neuvěřitelně silný příběh s vynikajícím výkonem JPB. Bídníci Viktora Huga zde posloužili jako jakýsi námět, komparace na pozadí které se odvíjí drama v první polovině 20. století. Je to příběh o lidské chamtivosti, špatnosti, zradě ale i odvaze a statečnosti, který graduje v období konce II. sv. války ve Francii a těsně po ní. Přes delší stopáž film nenudí. (24.08.2012)

Až příliš ambiciózní a francouzské až do morku kostí. Moderní příběh Jeana Valjeana 20. století je odvážné téma, ale těžko ho chválit za srozumitelnost i tam, kde člověk nečte Huga už od kolébky. Opulentní tříhodinová freska sleduje krutou první polovinu 20. století a komparuje jí s klasickými osudy Javerta, Fantiny a Kozety a jejich moderních protějšků. Spravedlnost nikdy nebyla v obtížnější situaci. Velké plus je Alessandra Martines (princezna Fantaghiró) toužící po nové roli herečky ze seriózních filmů. (20.11.2020)

Lelouch navázal na svoje romantické období z „Muže a ženy“, doplnil si ho morálními podtóny z „Dobrodružství je dobrodružství“, přidal vlastní zralost a napsal scénář, za který se opravdu nemusí stydět. Neotřelý pohled na Hugovy Bídníky nepostrádá roztomilé scény (když chovanky kláštera trénují hru na klavír) i vysloveně drastické (nic netušící Židé s nadšením běží vstříc okupantům). Lelouch se snaží diváka dojmout a v mém případě se mu to povedlo. (03.03.2011)

Ztratil jsem se v tom. JPB sice jako herce moc nemusím, ale tady mi nevadil. Možná jsem nebyl v náladě, ale film mi přišel dost zmatečný, chvíli to, chvíli ono, pak zase zpátky... Navíc neúměrně protahované. I 120 minut by bylo až až, 175 čistý nerozum tvůrců, přinejmenším k tomu, co se ve filmu dělo. (02.07.2012)