Obsahy(1)
Women are Heroes se odehrává na třech kontinentech, konkrétně v Brazílii, v Keni, v Indii a v Kambodži. Vizuální umělec a autor filmu JR divákovi umožňuje vstoupit do samého nitra životů několika jedinečných žen. Obrovskými plakáty, jež znázorňují tváře a pohledy těchto žen, polepuje fasády brazilských favel, střechy nairobského slumu a zdi indických a kambožských ulic a sleduje reakce lidí. JR tak diváka konfrontuje s ojedinělým uměleckým projevem. Atmosféra filmu, který je natočen různými filmovými technikami, je navíc podpořena uhrančivou hudbou Massive Attack. (Festival francouzského filmu)
(více)Recenze (6)
Zářný příklad moderního uměleckého dokumentu. To hlavní, co film ukazuje, je lidská nezdolnost. Oči žen se dívají na svět z velkoplošných fotografií, samy ženy vyprávějí. Konec je stejný jako každý konec – nové střídá staré. ()
Vysoce estetizovaná, ale přitom mnoho (nového) neříkající záležitost (ani po stránce filmařské). A zřejmě i relativně nákladná. Neustále se vracela otázka, jestli zde ego pana JR (a spol.) poněkud neparazituje na mizérii a bolesti objektů natáčení (takové to "Ano, ano, hlavně neztrácejte naději, my občas přijedem a natočíme o vás krásný dokument")... ()
Velmi nevšední umělecký počin umožňuje promlouvat ženám z různých koutů planety o tom, jak žijí a co si přejí. Těmto odvážným ženám dokument vrací důstojnost v našich očích ztracenou, zatímco nám nabízí možnost podívat se na život jejich krásnýma očima. I když se živí prodejem svého těla či sběrem odpadků, jsou to lidé jako my. A díky nim má náš svět stále ještě naději... ()
I chudinské čtvrti a ulice ohrožované válkou lze zabírat barevně, sledovat hrající si děti a pustit k tomu poměrně příjemně působící hudbu. Občas je toho povídání ze strany statečných žen trochu moc, ale poslední dvacetiminutovka plná úžasných záběrů mi dojem zase zvedla na maximum. ()
Celovečerní dokument, který se zabývá tématem ženské emancipace v kontextu s obtížnou ekonomickou a politickou situací rozvojových zemí. Z filmového hlediska precizní práce, která se opírá o skvělou kameru a střih, nicméně na můj vkus se dává příliš prostoru výpovědím žen, které šustí frázemi a líbivými proklamacemi. Pro mě by stačilo opřít se o obraz chudoby, útlaku a každodenního marasmu podmalovaného hudebním motivem. Celkový dojem: 75 %. ()
Galerie (10)
Photo © Rezo Films
Reklama