Speciální jednotka

Reklama na francouzskou armádu ve stylu Call of duty, která se opírá o nádherné lokace a velmi dobře natočené akční scény v první polovině snímku. Přestože logika a reálnost celého dobrodružství jdou stranou (Pět frantíků stojí vedle sebe na holé pláni a bez problémů kosí hordu talibanců, kteří zcela logicky běží přímo k nim, div se jim očima nenapíchávají na hlavně. Rovněž důvody toho, že si sebou speciální jednotka nevezme telefon a rozhodne se tedy vyrazit přes Hindúkuš do Afgánistánu, jednoho zarazí). Nevyhneme se ani patosu (akční scéna se během půl minuty změní v idylku v utlačované vesnici, kde si vojáci začnou vybírat látky na trhu od místních převelice pohostinných vesničanů:). Nicméně celé toto aranžmá přijímám a nechávám se vézt a bavit na vlně kvalitní akční zábavy. Je tedy převeliká škoda, že se film v druhé polovině mění z akčního nářezu v neuvěřitelnou cestu se scénami ze zasněžených horských hřebenů alá Pán prstenů. (09.10.2012)

Novinářka Diane Kruger padne v Afghánistánu do zajetí Talibanu. Vypraví se pro ni záchranný tým a jak už to tak bývá, nebude to zcela jednoduché. Směs stylů, akce se přelévá do krutého světa arabských magorů, nechybí napětí a postupně přechází v dobrodružný žánr, který hodně zvedá hudba. Film má i slabší místa, kdy jsem si žíkal, že tomu něco chybí, nebo že tohle nemám zapotřebí (arabášksé čistky), že se hrdinům podezřele vyhýbají kulky. Ale celkově to je nadprůměrný snímek a kromě zmíněného vypadá vizuálně dost realisticky. # příběh 7 | hudba 8 | humor 0 | akce 6 | napětí 3 | pustil bych si znovu 6 (27.04.2012)

Překvapilo mě jakou podívanou nám dokázali naservírovat takovíhle Francouzi. Jsme zvyklí když v závěrečné scéně nějakého hollywoodského filmu se objeví na zaprášené cestě Americký voják, který v každé ruce svírá dítě, další má za krkem a dvě se mu křečovitě drží kolem nohou. Do toho všeho vlají hvězdy a pruhy jako o duši a přichází neskutečný happyend za tónů Hanse Zimmera. Bohužel nemůžu prozradit jak to dopadlo v případě francouzské Speciální jednotky. Chvilku sledujeme Černý jestřáb sestřelen zalitý Slzami slunce a později se nám změní v Útěk ze Sibiře. Nic to nemění ale na faktu že se mi film opravdu líbil. Velkou zásluhu na tom mají sympatické postavy. (20.03.2012)

Francouzská odezva na Slzy slunce by se snad mohla rovnat s filmem Černý jestřáb sestřelen. Ale urážet tento snímek srovnáním s patetickým a sentimentálním Útěkem ze Sibiře je zlolajné. Celou dobu jsem se skvěle bavila. Nejsem voják, takže je mi úplně fuk, jestli akce vypadají reálně, jsem divák, pro mě je důležité, že se mi líbí jejich filmové pojetí. Vzít tohle do rukou Američani, je z toho neskutečně patetický a sentimentální brak. Francouzi se k tomuto svrabu a neštovicím amerického filmu ani nepřiblížili. (17.11.2013)

Film čpící napětím, olovem a střelným prachem ze země galského kohouta. To je poslední dobou hodně problematická kombinace. Výsledek? Něco takového by napsal Karel May, kdyby žil dneska. Taková dobrodružná pohádka, v podstatě nikoho neurážející, kde pár správných hrdinů odolává náporu zdivočelých domorodců při osvobozování arizonské pěnice Tornado Kruger. Vše zdamatizováno postupnými nucenými odchody členů týmu za slov "utíkejte, budu vás krýt" a v líbivém a technicky precizním podání. Pokud nad tím člověk moc nepřemýšlí, ani mu nemusí vadit dost násilné přechody mezi jednotlivými epizodami a je naopak rád, že z Francie stále ještě může přijít i něco jiného než existenciální drama o anarchofeministické lesbičce vyrovnávající se s první menstruací. Pozitivní konstruktivní kritika tak velí neposmívat se hloupoučkým dialogům a naprosto předvídatelnému ději, ale prožít si napětí u dobrodružství několika správných chlapů a trnout při myšlence "jestlipak oni ji zachrání?" (11.02.2012)