Kennes ha'atidanim
The Congress
Kongres
Le Congrès
Futurologický kongres
The Congress
The Congress
The Congress
The Congress
The Congress
Režie:
Ari FolmanScénář:
Ari FolmanKamera:
Michał EnglertHudba:
Max RichterHrají:
Robin Wright, Paul Giamatti, Harvey Keitel, Danny Huston, Kodi Smit-McPhee, Frances Fisher, Don McManus, Sami Gayle, Jon Hamm, Michael Stahl-David (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Herečka Robin Wright hraje sebe samu: filmovou hvězdu za zenitem, které s přibývajícími vráskami ubývá rolí. Na stole leží možná poslední velká nabídka. Filmové studio chce naskenovat její tělo, pohyby i emoce, a koupit si tak virtuální herečku, která už nezestárne ani o den. Strach z konce kariéry, příslib věčného mládí ve světě filmu a štědrá finanční kompenzace nakonec Robin přimějí souhlasit. Po dvaceti letech se vydává jednat o prodloužení smlouvy na futurologický kongres. Ocitá se ve světě zcela transformovaném a fantazijním, v animované zóně, kde každý může být, kým chce. Vizuálně omračující zpracování povídky kultovního autora sci-fi Stanisława Lema (Solaris) je osobitou reflexí společnosti, která vzývá kult mládí a opájí se průmyslově vyráběnými iluzemi. Režisér Ari Folman (Valčík s Bašírem) originálním způsobem kombinuje herecké výkony (Harvey Keitel, Paul Giamatti) s animovanými pasážemi, přičemž zápletku ponechává otevřenou různým interpretacím. Navrch přidává divákům bonus: množství na první pohled skrytých detailů a hříček, které vyniknou až při opakovaném zhlédnutí filmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (184)
Tak trochu Perfect blue, tak trochu satira o krizi kinematografie, tak trochu Matrix, a tak trochu film, který v mých očích dorovnal, ne-li převýšil kvalit Valčíka s Bašírem. Perfektně pojatá halucinogenní jízda, kde se opět prolíná animovaná část s částí hranou. Max Richter předvedl po Lore další parádní soundtrack, který obzvlášť silně rezonuje během scény "prozření", který má podobný šokový efekt jako scéna s mrtvou holčičkou ve Valčík s Bašírem. Silný zážitek, který si dám určitě znova. ()
Tak tohle je něco, čemu říkám ART - festivalák tak vrcholně umělecký, že to sice má možná dobrý nápad ve formě příběhu nebo zpracování, ale ve výsledku se na to moc koukat nedá. Zjevně jsem prostě mainstreemověji zaměřený divák a konzument. Tedy: Nejlepší byly ty neanimované části a právě ten nápad, zbytek vyhodit a hle: máme z toho celkem zajímavý krátký film. ()
Podobný film jsem nikdy neviděla a doteď nevím, co si mám myslet. Avšak na mě silně zapůsobil, tak jako dlouho žádný jiný. ()
Ari Folman ve Futurologickém kongresu ambicemi opravdu nešetří. Zamyšlení nad hranicemi filmu a jeho budoucími možnostmi, jež se mohou zvrtnout ve zhoubně rozbujelý simulakrum-trip, má až velkofilmově apokalyptický ráz. Prvních nenápadných třicet minut, jež spojují osud skutečné odkvétající herečky Robin Wright se satirou na bezohlednou studiovou mašinérii, je pro mě malým filmovým zázrakem. Velkolepá scéna skenování emočních záchvěvů má jak způsobem natočení, tak hereckým ztvárnění už teď jisté místo v panteonu nejsilnějších filmových scén, které kinematografie dosud přinesla. Když se poté film náhle posune v čase a dostává se do fantasmagorického animovaného světa, působí přechod velmi bolestně. Jakkoli Folman vytváří strhující vizi světa, v němž film definitivně překročí přípustné hranice a realita ztratí své opodstatnění, intimní pouto s postavou stárnoucí herečky rychle povolí. Stane se stejně jednorozměrnou a statickou, jako její animovaná podoba, stává se jen udiveným průvodcem po světě, v němž se není možné ani na chvíli zastavit a prožít jej. Jakkoli hraje odosobnění a všeobjímající chlad v simulakru opodstatněnou roli, jediným pocitem, tryskajícím z plátna, je udivení nad ohňostrojem drobných nápadů a hippie estetiky. Nic víc, svět utopí skličující pouť hlavní postavy, jejíž osud nám začíná být lhostejný. Naštěstí film opět najde své jistoty v závěrečných hraných pasážích, které správně působí jako šokující vystřízlivění a v děsivém kontrastu opět nacházejí hlubší emoce. Ari Folman se tak paradoxně ukázal jako nečekaně vizionářský režisér hraných filmů, zatímco v animovaných pasážích neodhadl míru a zůstal jen u ornamentálního povrchu. Naštěstí měl k ruce hudebního skladatele Maxe Richtera, jehož doprovod mocně dráždil city i během hektických a nestřídmých animací. Nakonec přesto musím smeknout před geniální myšlenkou aplikovat děj Lemovy povídky na filmové médium, klasický sci-fi příběh tím získal na provokativnosti a aktuálnosti, oživila ho řada ohromujících nápadů, které ovšem v předloze věrnější animované části nemohly být více rozvinuty. Film bych sice nenazval promarněnou příležitostí, ale kdyby se celý děj týkal třeba jen intimního dramatu přerodu herečky v její duplikace a jeho psychologických či rodinných důsledků, oslovil by mě daleko více. ()
A(rt)vatar: Synecdoche, Robin Wright ()
Naprosto necekana filmova pecka, ktera me totalne rozsekala a dokonce bych se nebal prohlasit, ze neco podobneho jsem citil naposledy pred 15ti lety u Matrixu. Tohle tvoril genius na LSD. Vizual, hudba, herci, ale hlavne myslenka pramenici z knizniho dila Stanisława Lema, nad kterou premyslite jeste dlouho dlouho po skonceni, po delsi dobe jednoznacne desitkova zalezitost. 10/10 ()
Je to Lem, není to Lem? Je to jedno. Parádní film. A to mám předlohu. Což ovšem v tomto případě, nejni žádná výhoda. Možná naopak:-) ()
Hodně zajímavý námět, zpracovaní je trochu na hraně, ale je to velmi zvláštní dávka LSD na filmovém plátně (na screenu monitoru :) 4* hlavně za neotřelost, kdy Vás jisté momenty donutí k zamyšlení se nad tím, kam to všechno spěje, kam my spějeme, ale emočně je to prázdné, což je obrovská škoda. Jak kdyby toho autor chtěl říct mnoho a nakonec se ztratil, takže druhá polovinu filmu vyznívá úplně jinak, v podstatě si musítě uvědomit, jak to celé začalo a i když se konec filmu snaží navázat na začátek, tak je to uplně jiné. A ted jsem se ztratila ja :) ()
Byl jsem fascinován hranou částí a tématem lidské integrity. Byl jsem překvapen jak se to mohlo obrátit v o poznání méně zajímavé anime o hledání cesty k vlastnímu synovi. ()
Hodne bizarni film, napul hranej / animovanej. Urcite si to rika o dalsi zhlednuti, nicmene i to prvni bych hodnotil hodne pozitivne! ()
I když má film rozhodně co říct a má v sobě poselství, které je dáno i tím, že byl příběh převeden do tohoto média, tak je to především forma, která tady zaujme, a to naprostým právem. Chvíli máte pocit, že se jedná o něco dalšího z pera Charlieho Kaufmana, ale přitom je to příjemné sci-fi s krásnou fantazií a nádherně bizarně absurdním vývojem. ()
Áha, jakože umění. Po ten tklivý monolog Harveyho Keitela během skenovacího procesu to byla chuťovka. Říkal jsem si, tohle nebude ztráta času, to je dobrý, navíc Robin Wrightovou tajně miluju… no a najednou střih a všechno šlo do háje. Jedna halucinační scéna střídá druhou, sem tam se pomrkává na intelektuální menšinu nějakou tou myšlenkou, ale nic zásadního se prakticky neděje. A i tu Wrightovou mi sebrali. Bod za stylizovanou animaci a výtečnou hudbu, příště si ale raději pustím toho králíka Rogera. ()
Trapně banální sdělení rádoby intelektuálně zabalené. A nebo jsem něco nepochopil. ()
Opět jeden pokus zfilmovat nezfilmovatelné. 1) Implantovaný děj učinil z nezfilmovatelné povídky film, ale výrazně snížil přesvědčivost výpovědi. Animace ubrala na pochmurnosti a dodala jakousi pohádkovou hravost, která však vyznění díla neprospívá...co kecám, přímo škodí. Povídku jsem (opakovaně) četl se stupňujícím se napětím, film mě nudí. 2) Výstižný koment: honajz. ()
Nemůžu se rozhodnout, zda to bylo tak úžasné nebo tak zbytečně komplikované. Hraná část byla dokonalá, Robin Wright je krásná a skvělá a v Princezně nevěstě byla opravdu perfektní. Animovaná část mě překvapila/nadchla/zklamala...sama nevím, co si myslet. Chvíli jsem byla dojatá, chvíli se nudila, zkrátka je to film, který musím vidět ještě alespoň jednou, abych si na něj mohla udělat jasnější názor. Prozatím to je za tři hvězdičky. ()
Tak, tento kúsok mi riadne zahral na neuróny. Mal som pocit akoby by som, počas sledovania existenciálnej drámy, v ktorej sa rúti svet zabudnutej hereckej hviezdy svet, užil obrovskú dávku LSD, pričom prichádza v snímke moment v ktorom sa herci kopírujú do PC aby tým ušetrili na štábe a náročnom prebiehaní nakrúcania. Potom ako keby som si zapálil DMT a zjedol zopár hlávok psylocybínu. Prišiel moment animovanej časti a už sa to so mnou vlieklo skoro až dokonca. Musím pochváliť naratívnosť a veľmi originálnu vizuálnu stránku, animácia vyzerala perfektne ale hlavne poctivo. A tie narážky na dnešnú spoločnosť, mnohé filmy, popkultúru a post-apokalptický žáner na ktorý som vôbec nečakal. Toto je špica. Na koniec eď už všetky posilené drogy vyfučali s mojej hlavy prišiel chladný koniec. Paráda. ()
Nebudu zapírat a rovnou přiznám, že kongres, jakkoli futurologický, byl pro mě značnou část stopáže nelogický a obtížně uchopitelný. Přesto musím uznat, že se jedná o snímek velice podnětný a možná to někdy zkusím ještě jednou v lepší formě. Hrané pasáže se mi zamlouvaly, zejména když skenují Robin Wright a Harvey Keitel začne vyprávět. To bylo silné a skvěle zpracované. Dokonce jsem chvilku uvažoval, že bych za tuto pasáž a za zvláštně a neotřele jímavý závěr dal ty čtyři, ale pestrobarevné malované pasáže šly prostě hodně daleko ode mě. ()
Velmi slibný začátek, jehož další rozvíjení šlo ale dost do ztracena respektive se nějak neprotlo s mou pozorností. Silná scéna skenování provázená zpovědí agenta H. Keitela... ()
-2* tento film mě zajímal už delší dobu pro svůj námět a mé odkládání přerušila možnost ho vidět v televizi na ČT Art. Už se nedivím velmi rozporuplným hodnocením mých oblíbenců, protože tak nudně a nezáživně zpracovaný zajímavé téma jsem už dlouho neviděl. Navíc animovaná pasáž filmu svým stylem připomíná staré známé kreslené porno :-). Proto se připojuji k těm zklamaným divákům, ale kdo má zájem o depresivní futuristický film, tak ať ho zkusí. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Témata (matčina láska, filmový průmysl, závislost na pokroku, vyrovnání se s bolestí, stáří, despocie). Hudba. Vizuál. Robin Wright. ()