Futurologický kongres

Zvláštny úlet do iného sveta od svojich problémov, s ktorými sa borí každý, teda starnutie, choroby, strata blízkych. Že ide o úlet do animovaného sveta, na to ma nikto neupozornil, takže som sa v ňom cítil veľmi stratený, hlavne keď som si predtým nedal ani panáka. To hrdinovia filmu dostávajú iné žrádlo a vracať sa nepotrebujú. Skôr nepríjemný zážitok, ako filmové potešenie. (14.09.2015)

Masakr. Ubehlo pul dne od shlednuti a stale jsem z toho radne rozlozen. Obrovske prekvapeni. Od satiry na filmovy prumysl s trochou toho sci-fi se tento neskutecny film zvrhl v opulentni utopickou psychedelickou sagu, ktera prekonava Mr. Nobody i Atlas Mraku. Robin Wright dokonala. Na 100 % jeste jednou do kina. (30.06.2013)

Velký film hlavně svým odkazem. Folman odvedl velmi náročnou a dobře odvedenou práci. Futurologický kongres je brilantní dílo, které vám ještě dlouho bude tkvět v hlavě a hlodat do vašeho svědomí. (06.07.2013)

Věděl jsem, že film podle Stanislawa Lema je téměř sázka na jistotu, ale že to bude až taková pecka, o tom se mi ani nesnilo. Dodržel jsem moje pravidlo kinonávštěv: čím méně o filmu vím, tím lépe. Tak trochu tu jsou i vtipné (inteligentní) scény/nápady, které vyvolali u mě jen trošku větší uchytnutí (zbytek Světozoru se smál častěji). Mimo těchto decentních vtípků (soustředěny na začátek) jsem tam nalezl i část Lemových myšlenek sepsaných v Sumě technologii. Ještě, že jsem tuhle nesci-fi přečetl, jinak bych se asi v tom trochu ztratil a byli by to 4*. PS: až tu budou stovky komentářů, tak v pár bude zmínka o Simone, se kterým toho nemá moc společného (asi jen tak na začátku se jí dotkne a ona si toho ani nevšimne ;-)) PPS: Zmínka o Simone netrvala stovky komentářů, stačili desítky (první koment SLOTHa jako 21.) (10.07.2013)

Strašlivá haluz. Co na to říct, kde začít s mým rozhořčením nad trapností tohoto filmu, který možná měl fajn námět s nosnou myšlenkou, vynikající herečku a dechberoucí soundtrack (proto ta jedna hvězda z milosti), ale jinak mě nechal naprosto chladnou, ne vlastně hůř, nechal mě protrápit se dvěma hodinami v kině! Vše po mně povrchně klouzalo, žádné vtažení do děje se nekonalo, emoce nulové. dodívat se bylo doslova fyzickým utrpením, to se mi přételé velmi dlouho nestalo. Asi jsem se měla totálně sjet houbičkami a potom bych tento experiment s trpělivostí diváka docenila, jinak fakt netuším, jak to ostatní přežili.. (09.08.2013)

Spoilery. Film by sa dal rozdeliť na štyri po sebe idúce časti: Realita po prvýkrát, Prvý trip, Realita po druhýkrát a Druhý trip. Realita po prvýkrát: časť, ktorá je asi najsympatickejšia väčšine filmových fanúšikov. Predstavuje väčšinu postáv a hovorí o hodnotách hlavnej hrdinky s dôrazom na zbytočnosť hercov vo svete technológií, kde je vrcholom príbeh Harveyho Keitela v postave agenta hviezd Ala. Prvý trip: asi najdlhšia časť, nie je jasné, kde sú hranice vytvoreného sveta a halucinácie, resp. v podstate splývajú do jedného. Dôraz sa kladie na slobodu, postavám bránia len hranice ich myslí. Realita po druhýkrát: zo sveta sa stalo šedivé bezútešné miesto, väčšina ľudí sa rozhodla pre halucinácie, tu sa mohlo pritlačiť na pílu, veď len tých obrázkov, ktoré parodujú súčasnú dobu ľudí závislých na technológiách je neúrekom, táto fiktívna budúcnosť obišla veľmi dobre, bolo ukázané len málo, ale možno sa stratili rozdiely a všetci jednoducho splynuli do jednej tupej, nehybnej, závislej zombie masy. Táto časť slúži len na zoznámenie sa hrdinky s týmto svetom a čo sa udialo s jej blízkymi. Následne sa rozhodne znova pre svet halucinácií. Trip po druhýkrát: hľadanie samého seba, replay vlastného života. Nekončiaci kolotoč. The Congress je film rozhodne zaujímavý, vizionársky aj myšlienkovo príťažlivý, ale nekonzistentný a miestami nejasný a mohol niekde viac pritlačiť na pílu a inde zase niečo vypustiť. Ale ktovie. Možno najlepší zmysel dáva s LSD a hríbami. (12.03.2016)

První hodina geniální - vtipná, dojemná a se současným vývojem společnosti i uvěřitelná. Paradoxně animovaná část, na kterou jsem se nejvíce těšil, byla zmatečná, nelogická a místy i nechutná. Proto za nápad, za Robin Wright a příjemnou 1/2 filmu dávám 45%. Je škoda, že se nepodařilo příběhu v animované části plynule navázat na hranou část a vytvořit z toho třeba boj jedince proti nemilosrdné korporaci... Tohle apokalyptické psycho bylo na mě prostě moc. (Viděno na KVIFF 48) (01.07.2013)

Zvlastnejsi film jsem uz dlouho nevidel, je to takovy ten mnohovrstevny typ, ktery nepochopi uplne kazdy, ale nuti se zamyslet, a to se v dnesni dobe moc nevidi. Kazdy si v tom najde mozna trochu neco jineho, ale je to zajimava vize sveta, ktery radsi zije v iluzi z modernich "antidepresiv", v jakesi chemicky navozene pseudorealite, nez aby vnimal krutou pravdu vsedniho dne. Ovsem paradoxne ona iluze nakonec pomuze hlavni hrdince pochopit a najit svet, tak jak ho vnima jeji nemocny syn, ktery ma vzacne gen. onemocneni oznacovane jako Usheruv syndrom, ktery se klinicky projevi jako hluchoslepota, drive nebo pozdeji. Film jako takovy prejde z hrane sekce do animovane, aby se na chvili opet vratil k realite a skoncil opet jako iluze. Je to takova LSD vize sveta, jako ho mozna vnimaji nevidomi, anebo taky jak ho mozna chceme videt sami...bez nemoci, bez starnuti, bez masek, bez gravitace. Scena se skenovanim Robin Wrightove v prvni pulce filmu je jedna ze nejdojemnejsich co jsem kdy videl a scenarista do ni nacpal s lehkosti snad vsechny emoce. Pisnicka Forever Young dela ze sceny s litanim umelecke dilo a animovany Tom Cruise aka Maverick z Top Gunu byla nejlegracnejsi vec co jsem za poslednich par tydnu videl. Vlastne uvazuju proc tomu nedat pet hvezd, asi proto, ze to fakt neni film pro kazdeho, je depresivni i vesely, animovany i hrany. A nuti myslet. A komu by to nestacilo, muze zkusit predlohu od Stanislawa Lema. (12.08.2013)

přiznávám, že jsem poselství tohohle filmu nepobral. od titulku "po dvaceti letech" tak pro mě byl přesně tou vizuální drogou, proti níž folman dle všeho brojí. mission failed, další! (19.08.2013)

Hraná polovina glosuje skvělými monology Keitela a Hustona temnotu filmového průmyslu, zatímco ta animovaná se ztrácí sama v sobě i významech více než Timothy Leary na tripu... (19.01.2014)

Film Futurologický kongres mě lákal dlouhou dobu, tedy především jeho téma a to, že vychází z předlohy Stanisława Lema (například Solaris). Námět je z blízké budoucnosti, kdy se stárnoucí herečce už nedostává rolí a je jí nabídnuto „zdigitalizování“ sebe sama. Nemusí už nikdy hrát, jen tvůrcům přenechá práva na své digitální já, které bude místo ní obsazováno do filmů. Ač jde o sci-fi námět, film bych spíš označil za filozofické drama, které se na daný problém zkouší dívat z mnoha úhlů a divákovi nabízí mnohá zajímavá zamyšlení. V první polovině se povedla vyvolat bezútěšná atmosféra, veškerá rozhodnutí hrdinky jsou nesmírně těžká a tíhu rozhodnutí jsem prožíval také. Zhruba v polovině se film překlopí do animované podoby. Tvůrce chválím za smysl pro detail, originalitu, mnoho nenápadných hříček a časté tepání do filmového průmyslu. Bohužel mi animace nesedla a některé scény byly až moc natahované, čímž lehce upadlo tempo vyprávění a napětí. Přesto jde o pozoru-hodný film. (07.04.2023)

Futurologický kongres průběžně překvapuje, ne vždy úplně příjemně. Čekal jsem meditaci o nechotě zestárnout, postupně jsem viděl film o filmu filmu / filmech / virtuálních světech, nevábnou dystopii, kterou už máme pomalu na krku. A to není to jediné, čím připomene Vanilly Sky. Film se sice nevyhýbá předpokládatelným apokalyptickým klišé o jedu technologií, odvracejících od skutečných životů do pestrých, přesto bledých pseudo-světů, z valné části mu ale nelze upřít originalní pojetí a snahu domýšlet hrozby do působivých detailů. Co oproti očekávání, založenému na výčtu zaangažovaných dílen a manufaktur nenadchne, je poněkud generická animace, těkající se mezi přístupy a pojetími a tvořící cosi s ocáskem nemastné neslané euro-kaše. Hypotézu brát nevalnou kvalitu výtvarné části jako součást sdělelní neberu, přestože... "Přísně animovaná oblast" je přesto jaksi přesně taková, jaký život za zrcadlem vysokého rozlišení mohl být - paranoidní, těkavá, surreálná a paradoxně neuspojivá přesně tak, jako každý solipsistický konstrukt. Zprvu bezmála komorní příběh se přes klasické wtf-momenty brzy ocitá v hádankách, na něž jsou po-promítací diskuze v hospodách krátké a stávají se prostorem pro autistní výklady studentů filmové vědy nebo čtenářů, kteří si z Lema ještě něco pamatují. Ať tak či onak, podnětné. (28.09.2013)

Možná chyba na straně mého očekávání, ale doufal jsem, že půjde o logicky konzistentní příběh, který se na konci nějak pěkně poskládá do nějaké složitější pointy. A ono ne. Pokud mělo jít o nějaký filozofický přesah, pak asi nejsem ten správný typ diváka. (16.05.2016)

Vizuální orgie sloužící k podpoře farmakokracie. Ve své podstatě velmi zdařilá adaptace Lemovy povídky. (09.08.2013)

Kupodivu kompaktní! (29.09.2013)

Nedokáži zařadit mezi filmy, které jsem viděla. Nemám ráda kombinaci animovaného a hraného filmu, ale v tomhle případě jde o jiný přístup. Nepřekrývají se, ale jsou to dvě odlišné roviny. Velmi fascinují obraz. Ten animovaný vizuálně zastiňuje ten hraný. Hraný naopak vítězí ve vyprávění a srozumitelnosti. Je to krásná podívaná. Zábava sledovat postavy, do kterých se postavy mění (Magrittův obraz, David Bowie, Michael Jackson, Frida Kahlo, královna Alžběta). Film má ambici vést k zamyšlení a silně emotivně působit, to jsem ale postrádala. Vlastně jsem se v příběhu ztrácela a nevěděla jsem, co je halucinace, co realita... Byl to záměr? Možná. (21.11.2017)

Proč to jsou dva různé filmy dohromady, přičemž jen ten první má jakýs, velmi nevužitý potenciál? Začátek docela funguje, i když hned první režisérová schválnost, kdy nechá hollywoodskou hvězdu bydlet na letišti, je na zabití. Sářina replika "Mohla bys hrát nacistku i oběť" je skoro geniální. Pak příjde dohadování o smlouvě, skenování a podobně. Tyto scény drži nad vodou snad jen Keitel. A pak, pak se jde do animace. Co na tom, že nápadů je spousta, když to nedává smysl. Co na tom, že nedostatek smyslu je omlouván halucinacemi. Já chci ten smysl. Lem svojí povídku napsal jako velmi, velmi černou satiru. Folman z ní udělal barevnou karikaturu, která se snaží pobavit drobnostmi (servírování raka Michaelem Jacksonem např.), ale tyto drobnosti nemají žádný smysl. Hledání Aarona je pak jen romantizující blábol. Film, který se tváří zpočátku jako obžaloba hamižnosti filmových studií pak paradoxně tytéž techniky, které se snaží kritizovat, využívá, protože v principu mezi třírozměrným naskenováním a klasickou ruční rotoskopií není rozdíl. Film tedy podle mně selhal přesně v tom, co chtěl kritizovat. Na všechny ty barevné absurdity se krásně dívá, ale smysl a nějakou obžalobu v nich může vidět jen někdo, kdo nikdy nepřemýšlel nad tím, jak se filmy vyrábějí. (08.09.2013)

Po moment ako porsche opustí hranice neanimovaného sveta končí výborný film a začína sa prefetovaný úlet s humorom a vraj aj hlbokým odkazom. Osobne nedokážem povedať či bol naozaj tak hlboký - mal som totiž problém nezaspať v kine. (23.01.2014)

Asi první film, který mě i přes svou podmanivou vizualitu a originalitu vůbec nebavil ... (24.07.2014)

V jádru velice dobré scífko, jen ta animovaná část mě ukrutně nebavila. Herecké výkony jsou perfektní. (16.08.2014)