Alpy

Narozdiel od iných Lanthimosových filmov ťažšie uchopiteľný snímok, neviem... tú jeho hlavnú pointu som moc nepobral, alebo mi len prišla až príliš absurdná na to, aby sa ma to nejak výraznejšie dotklo. To vynahrádzanie mŕtvych...no, riadne strelené a koniec sa dal tiež čakať. Ale svoje svetlé momenty to má a páčila sa mi nosná myšlienka filmu. Priemer. 60/100 (16.07.2018)

Alpy jsou nejspíše nejméně divácky přístupným snímkem z dílny Yorgose Langhimose a mně také trvalo, než jsem se ponořil do děje. Spousta zvláštních scén, bizarní chování všech postav a nejasné vazby působí maximálně zmatečně. Opět mi to nedá a musím ocenit a vyzdvihnout jedinečnou originalitu a nápaditost. (29.04.2019)

Špičák mi připadal příliš hanekeovský, ale Alpy už jsou naprosto svébytným a nezaměnitelným dílem. Jo, není to příjemný film, ale ten chlad a zlo, které z něj čiší jsou tak sugestivní, že se tomu nedá po čase nepodlehnout. Navíc tak brutálně černý humor jsem snad ještě nikde neviděl. Není to humor absurdní, groteskní ani surreálný - prostě jenom černý a suchý jako uhel. Lanthimos tady má opět tolik úžasných a originálních (ale rozhodně ne "hezkých", spíše těžce psychopatologických) nápadů, že by jinému režisérovi vystačily na pět filmů a jsem opravdu zvědavý na jeho další snímek, protože s takovým množstvím originality na jeden film se milý Giorgos musí brzo umělecky vyčerpat :). Ale budu jenom rád, když mě vyvede z omylu. No a abych nechválil jenom režiséra, herečka Aggeliki Papoulia je fantastická. "It feels like paradise."- "Heaven." (11.09.2013)

Když jsem se na festivalu v Karlových Varech seznámila s řeckou kinematografií, nečekala jsem, že se slibná tvorba bude pohybovat zběsile rychlým tempem kupředu. Řecký režisér Yorgos Lanthimos ve Vídni představil svůj nejnovější film Alpeis, který je dvojčetem jeho předchozího snímku Špičák. V obou se zdařile pracuje s ústřední myšlenkou, gradujícím dějem, postupným odhalením a tím nejčernějším humorem. Opět je v centru příběhu vyšinutá skupinka lidí (mladá gymnastka, její kouč, doktor a nemocniční sestra), kteří se mimo své povolání věnují i zajímavému, poněkud zvrácenému vedlejšáku (nebudu prozrazovat, neboť tato zvrácenost se postupem času ve filmu odkryje sama). Skupina, která si začně říkat Alps je herecky skvěle obsazená. Lanthimos má dar jako Felliny, umí do svých filmů obsadit velmi podivná individua a z mála vyfárat neuvěřitelně moc. Na tvorbě mladého Řeka je nejlepší originalita, nejsou filmy, které by byly podobné těm jeho bizárům. S něčím takovým se divák jen tak nesetká. Viennale 2011 (23.10.2011)

Každý se dá nahradit nebo alespoň zahrát. Tedy pokud je prokazatelně mrtvý (a není něčím unikátním, viz např. jedním z vrcholků Alp). Lanthimos si hraje s herectvím (loutkoherectvím), identitou, černým humorem, tragikou všednosti a nepředvídatelné dělá nepředvídatelnějším. Absurditu běžných událostí / rozhovorů dohání stejně jako mezní a tragické události až do krajnosti a minimálně nabízí otázku do jaké míry jsme schopni rozpoznat vážné od povrchního, zbytné od nezbytného a filmovou realitu od mystifikace. Hra na city... │70% (17.05.2015)