Alpeis
Alps
Alps
Alps
Alpy
Alps
Režie:
Yorgos LanthimosKamera:
Christos VoudourisHrají:
Angeliki Papoulia, Aris Servetalis, Ariane Labed, Johnny Vekris, Stavros Psyllakis, Antonis MoulasVOD (1)
Obsahy(1)
Existuje patnáct pravidel pro členy skupiny Alps: například musí vyplněním formuláře dopředu přiznat věci, které nejsou ochotni dělat (líbání, zvedání činek, cestování apod.), nebo naopak skutečnosti, v nichž jsou dobří (tanec, vodní lyžování, diskutování…), je nutné, aby měli základní znalosti psychologie a sociologie, a tak dále. To vše je pečlivě sestaveno do patnácti pravidel, která vymyslel vůdce skupiny Alps Mont Blanc, a jimi se musí řídit každý člen, jenž se rozhodne do skupiny vstoupit. Stejně jako ve Špičáku je i ve třetím celovečerním filmu Jiorgose Lanthimose základním stavebním prvkem absurdní a černý humor a i zde se režisér noří do světa závislostí, lidských citových ztrát a soubojů o přízeň. Stylizovanost Špičáku je nahrazena mnohem realističtější a autentičtější kamerou. Přesto režisér udržuje a zachovává určitý odstup od děje i postav a zároveň v divákovi vyvolává neklid a mnoho otázek, aniž by mu dával odpovědi. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (68)
Narozdiel od iných Lanthimosových filmov ťažšie uchopiteľný snímok, neviem... tú jeho hlavnú pointu som moc nepobral, alebo mi len prišla až príliš absurdná na to, aby sa ma to nejak výraznejšie dotklo. To vynahrádzanie mŕtvych...no, riadne strelené a koniec sa dal tiež čakať. Ale svoje svetlé momenty to má a páčila sa mi nosná myšlienka filmu. Priemer. 60/100 ()
Zlatý Lev - výběr ()
Opět velmi podivný film (viz předchozí režisérův kousek Kynodontas), tentokrát ale bohužel naprosto nepodmanivým způsobem. ()
47. MFF KV ()
Po Špičáku nutné zklamání. I tak musíte vidět, už jen kvůli půvabné tenistce Aggelice a gymnastce Ariane ()
Režisér udržuje a zachovává určitý odstup od děje i postav a zároveň v divákovi vyvolává neklid a mnoho otázek, aniž by mu dával odpovědi. - (citace) Já bych těch otázek měla asi příliš, to ostatní se povedlo, neklid a odstup jsem měla na sto procent. Zkrátka Yorgos Lanthimos nebude patřit mezi mojí režisérskou elitu. ()
Postupné odkrývanie náznakov. Rafinovane dávkovaný humor i tragika príbehu. Originálna práca s obrazom, kamerou, štylizáciou prostredia a správaním postáv. Moderná gymnastika. Moderný film. Nehoda. Nemocnica. Neúplné čiastočky sa postupne skladajú do obrysov obrazu. Azda toto je cesta ako vyrozprávať príbeh v dobe, kedy sa zdá, že všetko už vypovedané bolo. Rýdzo filmovými prostriedkami vniesť jemne spoločensko - kritický odkaz, bez pátosu a zároveň nechať priestor pre vlastné úvahy a tajomstvo. Niekto sa vylieči, iný umrie. Smrť však môže zrodiť nové vzťahy. Nové príbehy. Prázdne miesto zároveň ako priestor pre nové formy obchodov. Novodobé herectvo vypĺňa prázdnotu žitia pozostalých aj hercov. Hneď po pozretí som mal chuť zopakovať si to. À propos: Akého herca máte najradšej? A hudobníka? A speváčku? alebo inak: Nehráme všetci v živote len nejaké viac či menej zbytočné komicko-tragické roly ktoré z viacmenej neznámych dôvodov postupne začneme brať smrteľne vážne? ()
Tak tohle úplně nevyšlo. Znám kariéru Yorgose Lanthimose doma i za oceánem. Jeho řecké tvůrčí období představuje zejména incestní Špičák, v Americe už stihl čtyři snímky s jednoznačným vrcholem v podobě oceňovaných Chudáčků. Pokaždé dokázal tenkou hranici mezi bizárem a zajímavostí tak nějak ukočírovat ve prospěch diváckého zážitku, Alpy mě ale v mnohém minuly. Jeho postavy se i tentokrát bez odmlouvání podřizují na první pohled absurdním pravidlům a v prvních desítkách minut je opravdu těžké se v ději/motivacích orientovat. Podivínství na druhou. Nepodmanivé, divácky nepřístupné! ()
[SFF 2012, Sydney] Súťažná sekcia opäť nesklamala, nie že by sa tu nedalo čítať medzi riadky-to áno, ale je to asi taká radosť ako pri meditovaní na heroíne. S tým samozrejme nemám žiadne skúsenosti, len si to odvodzujem z mojej bujnej predstavivosti, ktorá mi počas tohto "gréckeho bedlamu" neustále našepkávala: "niečo si dali, niečo si dali", čož mi poväčšinou nevadí-vítam bizardnosti všeho druhu, ale pri združení "Alps" mi strečkovanie tamojších čudákov prišlo zväčša disfunkčné a hlavne nekoncepčne provokatívne. Táto neskonalá snaha o divadelný realizmus dopláca na to, že sa nesústreďuje na nijaký splniteľný cieľ, ceste po ktorej by mohla kráčať sa nepochopiteľne vyhýba a radšej hľadá skratky. Inými slovami je to zmätené vo svojej originálnosti-to žiaľ nepovažujem za kompliment, ani za prínos...alebo sa len ozval samozvaný ignorant, ktorý nechce uznať (alebo nevidí) onu skrytú výnimočnosť, veď každého vec. Napokon uvidím čo povie časom "Kynodontas", snáď ma niečim prekvapí a rád ho potom odmením... ()
Yorgos je extratřída a snímku z hlediska řemesla nejde nic vytknout - statická kamera či jímavý monochromatický vizuál saturovaný do tmavě modrých tónů, je prostě famózní. Jenže obsah jako takový protentokrát dost a stagnuje a je to celkem škoda.... ()
Uznávám, že byla má chyba jít na absurdní film a nevědět, o čem to, alespon rámcově, má být. Takže jsem první polovinu nechápal, co se děje a proč se všichni chovají jako pošahaní úchylové. Nicméně, ani po pochopení mi nepřišlo, že by film získal na zábavnosti. ()
"Otázky, samé otázky... vtíravé, divné, bez lásky." Položených otázek bylo víc než ve všech evropských kvízových soutěžích dohromady, počítáno od vstupu Řecka do EU. Některé otázky divné, jiné jen obyčejné, hlavně však nudné. Co je mi platný zajímavý příběh i postavy v pokusu o sociologickou sondu do (ne)empatické konzumní společnosti a do tragédiemi zraněných duší pozůstalých, která chce být hlubší než Egejské moře, když vše potápí divácky nevstřícný scénář. Ubíjející, nudný, téměř nekoukatelný film. Připadal jsem si jak u blbejch na řeckém dvorku a úplně fyzicky jsem cítil, jak mi čas, ztracený sledováním těch naučených, prázdných (!) dialogů, protéká zbůhdarma mezi prsty. Navíc samozvaný vůdce skupiny, své náhradní citové ovečky šikanující Mont Blanc mě neskutečně vytáčel. Ten si sice vybral, coby krycí jméno, nejvyšší horu Alp, ale očividně si tou velikostí jen kompenzoval malost ducha. A tipnul bych si, že i něčeho jiného. Dva centimetry dlouhého. ()
Filmy Yorgosa Lanthimosa si treba pozrieť zrejme dvakrát, aby si človek dokázal utriediť myšlienky. Prvé pozretie totiž prináša skôr iba pocity. Pocit z toho, že všetci žijeme vo svete, založenom na pretvárke. Dá sa ale žiť inak? Pocit z toho, že Lanthimos má úplne jasno v tom, čo chce povedať ako to chce povedať. Hovorí to ale spôsobom nie jednoducho stráviteľným a mnohým sa môže zdať, že si robí z divákov iba srandu. Postavy sa samozrejme chovajú neprirodzene v porovnaní s našou realitou a ako raz povedal Lynch na takúto výčitku smerom k svojim filmom: "Práve o to ide". Takže konečný verdikt až po tom druhom pozretí... ()
Na jednej strane bola tá zdravotná sestra vynaliezavá a pracovitá, na strane druhej ale urobila veľkú chybu, keď z pracovného prípadu urobila fušku. Lanthimosov rukopis je tu úplne zjavný a nechýba tu ani jeho dvorná herečka Papoulia. Kopec bizarných udalostí, zvláštnych situácií, divných ľudí, chladné, odťažité ... ale tentokrát ma príbeh až tak nenadchol. Nebolo to šialené ako môj obľúbený Kynodontas. ()
Nejprv pro mě až příliš neuchopitelný kus, jenže ke konci se ty puzzlíky začnou skládat do dost drásavých tvarů a začíná to fungovat i na mě. Esej o tom, jak moc chci někam patřit a převtělit ten fejk pocit v autentickej. Vopravdu hodně chci. A asi jsem i moc chtěl další Špičák a tak jsem se dlouho topil a plavat začal až těsně před koncem. Pořád hůř stravitelný než Špičák, Humr, Jelen, ale stejně tak pořád ideálně mimózní. ()
Řecká kinematografie je většinou "divná", ale Alpy ještě posunuly laťku. Začátek se snažíte pochopit, abyste postupně ztratili zájem o cokoliv. Pokud by "společnost" scházející se v basketbalové hale byla jasněji definována, představena nebo alespoň nějak ohraničena, mohlo se to divno nějak obhájit. Takhle ale hlavní postava začne osáhavat svého letitého otce, a vy vůbec netušíte, co to má být? To jako v tu chvíli někoho hraje? Jeb ho kuželkou! Nelíbilo jako už dlouho nic. ()
47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - HORIZONS - Horizonty (Alpis / ALPS / Alpy) - Kynodontas to sice není, ale i tak svou porci absurdity do toho Giorgos Lanthimos dal a jeho (Špičáku podobný) rukopis je ve filmu vice než znatelný... - 30. 6. 2012 - kino Richmond - Karlovy Vary + 3. 7. 2012 - kino Thermal - Velký sál - Karlovy Vary - 1/2 filmu - 90% ()
Nemá to ani hlavu, ba ani pätu, a predovšetkým ide o najslabší film gréckeho režiséra Yorgosa Lanthimosa, u ktorého som sa nevedel dočkať konca, pretože je to taká hlúposť, až to normálne bolí ! Tento film sa dá veľmi dobre pochopiť, ale všetko, čo sa v ňom nachádza, vyšumí do prázdna, a navždy sa stratí. Nekonečná zbytočnosť ! Chcel som vidieť snímky, ktoré sú ešte v jeho materinskom jazyku, a ak by som to mal na záver zhrnúť, radšej by som zvolil kontroverznú záležitosť z roku 2009, kde si taktiež zahrala herečka ANGELIKI PAPOULIA, ako o dva roky neskôr pozorovať týchto čudných DEBILOV, ktorí sa pomenovali podľa najvyššieho pohoria Európy, a jeho tzv. VRCHOLOV. Absolútna KRAVINA kravín ! ()
Špičák mi připadal příliš hanekeovský, ale Alpy už jsou naprosto svébytným a nezaměnitelným dílem. Jo, není to příjemný film, ale ten chlad a zlo, které z něj čiší jsou tak sugestivní, že se tomu nedá po čase nepodlehnout. Navíc tak brutálně černý humor jsem snad ještě nikde neviděl. Není to humor absurdní, groteskní ani surreálný - prostě jenom černý a suchý jako uhel. Lanthimos tady má opět tolik úžasných a originálních (ale rozhodně ne "hezkých", spíše těžce psychopatologických) nápadů, že by jinému režisérovi vystačily na pět filmů a jsem opravdu zvědavý na jeho další snímek, protože s takovým množstvím originality na jeden film se milý Giorgos musí brzo umělecky vyčerpat :). Ale budu jenom rád, když mě vyvede z omylu. No a abych nechválil jenom režiséra, herečka Aggeliki Papoulia je fantastická. "It feels like paradise."- "Heaven." ()
Ja si myslím, že Yorgos Lanthimos tu chcel uvažovať nad tým, či sa človek dá nahradiť iným človekom. Nie v zmysle napríklad pracovného miesta, ale konkrétnej osoby, ku ktorej boli prechovávané city a ktorej zvyky sme poznali. Robí to ale len strašne náznakovo a načrtne postupne toľko motívov, že s pribúdajúcou stopážou sa dej neobjasňuje, ale skôr zahmlieva počtom možných vyústení. No istú sugestívnosť to, ako každý jeho film, podľa mňa má. A tiež ďalšie znaky režisérovho rukopisu, ktoré však vnímam väčšinou negatívne, ako úmyselne strojený verbálny prejav postáv, ale iné výrazové prostriedky naopak impulzívne - fyzické násilie. ()