Zítra

Tenhle minimalistický sarkasmus je přesně moje krevní skupina. Film o porozumění bez dorozumění, zkomponovaný z dlouhých, často nedějových záběrů, které přesně reflektují nudu a šeď rumunského pohraničí. Na tomhle plochém a nedozírném prostoru pak doslova září každá jemná emoce a vtip, který tam dostává ústřední duo – lakonický obr Hatházi a skřítkovský tajtrlík Yalcin. Postavy, které si rozumějí de facto jen slovo morgen představují realistický a přirozený protiklad afektovaným a angažovaným výkřikům proti chování EU k imigrantům. Tohle je film o lidech, ne o humanistických moudrech z příruček. Masivní veristický nával krve do hlavy, v němž se věci dějí podle klíče nepravděpodobnosti a náhody. Morgen je život vtěsnaný do výřezu málomluvné kamery (napadá mě paralela jak s výtečným francouzským snímkem Lehké zachvění země, tak proletářskou poetikou všední nevšednosti dvojice de Kervern–Delepine). (30.03.2011)

"Legea e legea." - to už jsem v nějakém rumunském filmu slyšel dřív.. Každopádně kdybych neviděl tenhle film, nepředstavil bych si, že fandění jakémukoli sportu může být něco užitečného, a ne jen volnočasová aktivita dutých hlav. respekt! (02.05.2012)

Film se může jmenovat pouze "Morgen", protože to je jediné slovo, které spojuje civilizace. Promočený Turek vyleze z rákosí na maďarsko-rumunském pohraničí. Rybář, který předtím musel pohodit kapra, ke stánku celníků, si ho odveze domů. Pak běží život/film. A pak Turek podobným způsobem zase zmizí. Moc o něm nevíme, můžeme dokonce pochybovat zda vůbec byl. Španělé před reconquistou si libovali: "Mít Araba, to je jako mít zlato" (moro = oro). Pro rybáře a pracovníka Penny marketu (Predator Security) Nelu jím byl Turek - zřejmě jediný člověk, který ho měl kdy rád, jediný přítel... Pozn.: pozitivně mě překvapilo vysoké hodnocení filmu na čsfd. (16.01.2015)

Tento skvělý rumunský film o širokém srdci jsem viděla vloni na Fébiofestu a vřele doporučuji všem, kdo to nemají daleko na letošní Dny evropského filmu 2012. Rumunská kinematografie je pro mě stále neuvěřitelným fenomenem a důkazem toho, jak živočišné, neprefabrikovaně syrové, ničím neokrášlené filmy se dají stále točit o životě, což českým filmařům až na pár výjimek dlouhodobě nějak uniká... (12.04.2012)

Nezáživne podaný film, pri ktorom som zaspával a pritom téma stala za to. (18.07.2011)

Rumunský minimalismus nebo chcete-li minimalistický existencionalismus v režii Mariana Crisana. Velmi aktuální příběh na téma migrační politiky EU zpracovaný realisticky a přitom s nadhledem. Ústřední dvojice hrdinů rozumějící si i bez znalosti společného jazyka, pohraniční policie dotírající na místní občany, ale neochotná zabývat se potřebnou administrativou a ponurý nudný rumunský venkov, který díky dlouhým záběrům a práci s kamerou doslova cítíte na vlastní kůži. Práce s náznaky mohla být trochu názornější a pochopitelnější, ale i přes to 75% (27.04.2012)