Obsahy(2)
Dvanáctiletého Cyrila umístil jeho otec „dočasně“, než vyřeší své problémy, do dětského domova. Ve skutečnosti ale slabošský a nevyzrálý Guy nemá dost odvahy, aby jednou pro vždy řekl svému synovi „nechci tě, nestačím na to“. I když se Cyril nevzdává představy na návrat k otci, netrvá dlouho a otevře se před ním nová šance na život mimo brány dětského domova. Sympatická Samantha, která má vlastní kadeřnictví, si jej začne brát na víkendy. Tím ale teprve začíná série zkoušek jejich křehké důvěry, ze které se teprve může vytvořit opravdové pouto. Kluk na kole je realisticky natočeným příběhem obyčejného kluka, ve kterém stojí lhostejnost s vypočítavostí proti lidské vzájemnosti a lásce. (oficiální text distributora)
(více)Videa (5)
Recenze (170)
Kamera se hodně zaměřuje na hlavního hrdinu, kterého snímá v detailech a polocelcích v různých úhlech. Jeho svět a jeho pohled na svět tak máme v bezprostřední blízkosti a vtahuje nás do hrdinova života, abychom ho pocítili spolu s ním. I když jsou některé jeho projevy negativní, divák pochopí, co ho k nim vedlo. Rozumí tomu zmatku, opuštěnosti a touze k někomu patřit, která je nešikovně vyjádřená i projevená, protože hrdina je malý kluk, který si zatím neprožil zrovna šťastné dětství a reagovat vstřícně moc neumí. Nebyl nikdo, kdo by ho to naučil. ____ Ten film je normální a reálný, s hezkým koncem. Moc se mi zamlouvá přístup belgické policie (sociálky), její pochopení pro situaci, které tak dává naději na zlepšení. Zatímco příkrý trest a unáhlený soud by v téhle dětské popraskané dušičce vyvolaly jen další vzpouru a nasměřovaly by ji do pekel, tady mu dali další šanci a ukázali názorně, že všechno nemusí vždycky skončit špatně. /15. 8. 17./ ()
prvý film bratov dardennovcov, ktorý som videl (hanbím sa) ma veľmi oslovil; i napriek tomu, že sa jedná o sociálnu drámu, hlavným hrdinom je problémové dieťa z detského domova a má minimum humoru a maximum prvkov, ktoré by z toho mohli vytvoriť naozaj pochmúrnu filmovú depresiu, dardennovci urobili svieži, pozitívnou energiou a životom nabitý film o zanikaní jedného vzťahu a vznikaní nového a o tom, že niekedy, pri "priaznivých" podmienkach a za istých okolností (a ak je človek dostatočne životaschopný a priebojný) si môžete vybrať aj vlastnú rodinu - navzdory ustálenému "porekadlu"; k dobru celého filmu prispievajú skvelé ústredné 2 herecké výkony v podaní výborne nacastovaného Cyrila a nádhernej, sympatickej a dokonale kladnej Cécile de France v role kaderníčky Samanthy; ()
Předem se omlouvám za intelektuální autismus, na nějž mají na ČSFD patent jiní, ale Kluk na kole to ve mně vyvolal a nemohu to již déle dusit. Zastávám názor, že naše existence ve světě je založená na symbolické matérii, které říkáme realita a pohyb v této matérii se řídí klíči před-rozumění, postojů, hodnot a re-prezentací, které nám umožňují a) světu rozumět b) patřit do skupiny těch, kteří mu rozumí stejně nebo podobně (takové divné bandě se pak říká "společnost"). Francouzský filozof Louis Althusser zhruba takhle definuje ideologii. To, že vidíme ideologie jiných a nevidíme tu svou, není výsledkem toho, že žádnou nemáme, ale že tu svou verzi vnímáme jako zcela přirozenou podmínku vlastní společenské existence (je pro nás "skutečnější než skutečnost sama", abych parafrázoval svůj oblíbený slovinský tým SK Slavoj Žižek). Filmy jako Kluk na kole či Rozchod Nádera a Simin jsou jedinečné právě v tom, že dokáží na plátno přenést fragment "nepředpojaté" situace, na níž si člověk může uvědomit, jakým způsobem skládá a deformuje obraz skutečnosti. Natočit Kluka seveřané, pravděpodobně tu bude určitá viktimizace hlavního hrdiny, který by byl obětí sociálních podmínek (pochopitelné u kultury postavené na hodnotách silné sociální solidarity). Nekompromisní analytik typu Hanekeho by se zaměřil na patologii chování a odvodil by z něj patologii moderní společnosti. Veristický přístup Dardennů ale spočívá v tom, že žádnou podobnou oporu v Klukovi nenajdeme, jsem neustále nuceni přehodnocovat zaujaté postoje, nemáme možnost utíkat ke klasickým (sociálním, třídním, náboženským) vysvětlením toho, proč se postavy chovají tak, jak se chovají -- sám kluk působí zpočátku jako oběť, ale posléze prokazuje až mrazivou aktivitu a bráním nám se prostě dojímat na jeho čistotou (to, že nepáchá zlo z materiální zištnosti ho paradoxně nečiní o moc čistším a důvěryhodnějším, ale spíš vyvolává otázku nad schopností citově manipulovat -- podobně, jako se ostatní pokoušejí manipulovat s ním). Jedeme v tom prostě s postavami -- relativně svobodní ve volbě, vystaveni nejistotě této svobody. Podobně jako Náder a Simin i tenhle film je fascinující volným plynutím smyslu, morální nepředpojatostí a zcela precizním zachycením vyhrocených i všedních situací. Pokud v dnešním svět obtěžkaném dominantními verzemi reality i aktivizovanými vzorci vnímání (často v dobré úmyslu fundamentálními) má sociální drama klíčový význam, je to právě na tomto poli -- jako připomínka toho, že žijeme ve světě zcela relativním, jehož se sice můžeme zmocnit ideologickou re-prezentací, ale jehož části vždy zůstanou "symbolickým přebytkem" (přízrakem), který nám unikne. Pro mne požitek z Dardennů znamená prožitek z proměn vlastního čtení toho, co se na plátně odehrává a z uvědomění si zaujaté pozice vykladače (občas má člověk prostě tendence zapomínat, jak moc si je jistý "správností" svého postoje). Tenhle film je naprostý unikát, alespoň pro někoho, kdo znal dosud Dardenny jen z doslechu. A navíc je to úchvatné řemeslo s tak promyšlenou stavbou, že to člověk v naprosté autenticitě skoro přehlédne (přitom to ale není konstrukt visící ve vákuu jako česká Poupata). Konec terapie. () (méně) (více)
Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 18 - Belgie. Bratří Dardenneové točí přesně ten typ filmů, který mě bere za srdce a to opravdu hodně. Vůbec nechápu, jak jsem jejich filmy mohl dosud tak bezostyšně míjet. Dva dny, jedna noc a dnes Kluk na kole, už nyní se těším na další sondu do života běžného člověka, který to nemá na světě úplně jednoduché. Dokážu pochopit, že Cyril musel spoustu diváků doslova srát, u mě tento jev nenastal, protože mi ho v nitru bylo hluboce líto. Thomas Doret svého Cyrila zahrál přímo bravurně a Jérémie Renierovi jeho roli vůbec nezávidím. Jeden z vrcholů mojí Tour. ()
Zklamání. Zbytečná vyhrocenost některých situací ubírá na přesvědčivosti, (mně trochu záhadná) dějová linka zase na reálnosti. Bratři Dardennové tentokrát zdaleka nevyužili potenciál zajímavého námětu, jakými nezájem biologického otce o svého dvanáctiletého syna (dokonce jeho odmítání a zřeknutí se ho) a zároveň přirozená dětská touha po rodičovské lásce jsou. ~ Ona i ta klukova permanentní jízda na kole (či předtím běh) coby pohyb za svým vysněným otcem mohla být symbolická. Místo toho /spoilery!/ se zaplétá s místním dealerem a baseballkou skolí dva chlapy, na to je okrade, aby mu jeden odpustil a druhý neodpustil, načež ten druhý po něm později začne házet kameny a on spadne ze stromu. A je konec. Možná jsem nechápavý a něco mi uniklo, v každém případě mně tento mnohými adorovaný (dle mého vyfabulovaný) filmový „realismus“ bratří režisérů TENTOKRÁT nesedl. Rozehrál bych děj úplně jiným směrem, aby byly podtrženy mnohé naznačené kontrasty (např. dětská jednoznačnost / neposkvrněnost VS. kalkul / nepřímé chování dospělých…). ~ Nicméně zajímavá myšlenka, kterou si mnozí z filmu vezmou: je důležité, jestli tě má někdo rád (zde pěstounka = cizí člověk), nikoliv to, že tě biologický otec nechce. ()
Reklama