Sykt lykkelig
Happy Happy
Režie:
Anne SewitskyScénář:
Ragnhild TronvollKamera:
Anna MykingHrají:
Agnes Kittelsen, Joachim Rafaelsen, Maibritt Saerens, Henrik Rafaelsen, Oskar Hernæs Brandsø, Nils Christian Fossdal, Heine TotlandObsahy(1)
Pro optimistickou Kaju je rodina tou nejdůležitější věcí na světě - a tak o ni pečuje navzdory všem. Je oddaná manželka, která partnerovi promíjí celonoční výpravy s kamarády i nedostatek sexuálního apetitu. Stejně tak je milující matka synovi, u kterého budí jen výsměch. S úsměvem, občas dosti křečovitým, bere život takový jaký je. Až do okamžiku, kdy se do sousedství přistěhuje „dokonalý manželský pár“. Jsou úspěšní, krásní, vzdělaní, a aby toho nebylo málo: adoptovali sirotka z Afriky! To už je na Kaju trochu moc. Chce se jim vyrovnat - musí se s nimi spřátelit. Dokonalost sousedů však po několika setkáních mizí stejně jako idyla nového přátelství obou rodin. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (61)
Ne každej den je severské posvícení. Musím se přiznat, že námět toho nabízel víc, než přinesl film. Snaha dotáhnout postavy do bodu, kdy divák sepíná ruce a tiše očekává následující děj, se prostě nevydařila. A ačkoli tohle Seveřani umí vcelku poctivě, tady je cítit fušeřina. Kromě této chybky na kráse bych připsala nějakou i nevýrazné postavě Stigveho. Pokud totiž někdo cíleně popisuje rodinný čtyřúhelník a pak tohle odflákne, je to ostuda (stejně jako prostor, který je věnován životu postav, trochu vázne). Dobrá je nenápadná symbolika, která vyvolává alespoň minimální potřebu zamyšlení, tíživý pocit, který je vyvolán díky dokonalé souhře počasí s dějovou linkou, a taky ten odraz severského venkova mě nenechává chladnou ani náhodu. Já jen doufám, že důvod, proč sever tak trpí na ty sebevraždy, nevyplývá právě odtud. ()
Úvodní rozverné pěvecké kvarteto je příslibem, že by i přes vážnější témata mohlo být veselo, k čemuž svým způsobem dojde... Norové musí být vskutku přítulní sousedé, co s odhalením nějakých těch manželských problémů nedělají žádné štráchy a jejich děti natolik pružné, že historické prameny dokáží hbitě převést do improvizované rekonstrukce, když je tady ta příležitost, čímž dostane sněhem zasypaný sever, spolu s gospelově laděnými vložkami, neobvyklý jižanský nádech... Chytání štěstí za pačesy s rizikem, že vám zůstanou v ruce. ()
Nikdo není dokonalý a nikde není tráva zelenější. Všichni to víme a přesto pořád a pořád potkáváme lidi, kteří se zdají tak dokolalí, že té iluzi rádi znovu uvěříme.... Mám tyhle severské věci docela ráda a tak možná s hodnocením trochu nadržuju. Ale mě se to líbilo, ačkoli je to možná příběh, jakých je kolem tisíc a jaké už byly zpracované stokrát a lépe. Sníh a chlad, láska a vášeň, pravda a lež, jde to všecko hezky dohromady. ()
Nazvať toto romantickou komédiou môže len riadny cynik:) Je to také "nórske Carnage" (brať s veľkou rezervou, ide skôr o osobnú vzdialenú asociáciu), kde hlavnou témou nie sú ani tak deti ako štyria hlavný hrdinovia a ich osudy, pocity, vzťahy. Príjemná klubovka s poriadnou dávkou severskej poetiky... ()
Rodina kdesi na nórskom vidieku. Potlačené a neriešené problémy akceleruje príchod rodiny druhej, riešiacej vlastné vzťahové výkaly. Deti oboch párov sa nerušene hrajú na otroka a otrokára. Rodičia si nevšimnú nič, lebo sú pohltení sami sebou. Páry sa prepletú, do toho zaspieva skupina vyštafírovaných spevákov zopár songov a príbeh končí. V zásade bolo jedno ako, pretože to nebolo najpodstatnejšie. Film sa sústredil na nedostatočnú komunikáciu a zvládnutie či nezvládnutie manželstva po rokoch. Výsledkom je príjemná, no neprekvapujúca vzťahovka. ()
Reklama