Režie:
Rudolf TesáčekScénář:
Jiří Svetozar KupkaKamera:
Pavel ŠindelářHudba:
Pavel BlatnýHrají:
Ilja Racek, Zdena Herfortová, Ladislav Lakomý, Jan Vlasák, Jaromír Roštínský, Ondřej Mikulášek, Oldřich Navrátil, Miroslav Donutil, Josef Karlík, Jaroslav Fert, Jan Zvoník, Miloš Hájek, Jiří PechaObsahy(2)
Televizní film o životě dramatika, spisovatele a publicisty Jiřího Mahena (I. Racek). Právě v době 30. let, kdy dopisuje divadelní hru pod názvem Archimédův bod, objeví se na brněnské literární scéně mladý začínající autor Jan Zvonař (O. Navrátil). Slavný spisovatel je šokován nejen jeho talentem, ale především dramatickou prvotinou, pro niž si zvolil stejné téma i příběh jako samotný Mahen. Jak dopadne jeho vnitřní zápas, dokáže se vzdát svého vlastního úspěchu ve prospěch mladého autora, jehož hru považuje za lepší? Pravdivě zobrazit a detailně vykreslit Mahenovu osobnost, jeho složitost, plachost a zároveň bojovnost, dokázal jeho představitel Ilja Racek. Jeho Jiří Mahen je nezapomenutelnou figurou, skutečným člověkem, který staví morální hodnoty nade vše a vyjadřuje tak mravní sílu a svůj nejen literární, ale především lidský odkaz. (Česká televize)
(více)Recenze (17)
Velmi tísnivá brněnská tv inscenace se skvělým obsazením o krátké a poslední etapě života významného českého divadelníka, básníka, novináře-kritika, který neunesl tíži své doby. ()
Výjimečně povedený snímek brněnského studia ČST. Ilja Racek je ve své roli jako doma, kolem tajemného Zvonaře se nepřestajně šíří vlny zvědavosti, někdy i napětí, celé to dýchá tou správnou atmosférou První republiky ()
K dokonalosti jen krůček, který je možná dán tou skutečně tristní výpravou chudého brněnského studia. Kupka opět napsal krásnou hru, Tesáček ji solidně zrežíroval a zúčastnění herci podali své standardní, tedy výtečné, výkony. Dokonce i Pecha v roli recitátora dokázal usměrnit své vášně a předvedl kultivovaný projev. ()
Kdo má trochu hloubavější duši a nelpí na kvalitním zázemí televizních studií, pompézních efektech, velkolepém hudebním doprovodu a výbuších třeskutého smíchu, zaraduje se. Ponuré a temné vyprávění má přesně takovou atmosféru, jakou by mělo mít. Je to o konci jedné životní etapy a o začátku další, kdy starý předává pomyslné veslo mladšímu a odchází ze scény. I takto lze přispět. Nesobectvím. Uznáním druhého a jeho podporou. Morální čistotou. To vše tu najdete, když se budete pozorně dívat. K tomu navíc výborný Ilja Racek se svým nezaměnitelným charismatem. 85% ()
Svět mezi minulou a budoucí sociální bouří... K dobrému filmovému zážitku nemusí být zapotřebí speciálních vizuálních triků ani trojrozměrného rozlíšení. Osobní přínos může poskytnout i komorní televizní inscenace, klidně i nízkorozpočtové brněnské produkce. Archimedův bod mne hodně oslovil před čtyřmi roky, v době, kdy jsem se více ponořil do světa naší televizní dramatické tvorby z minulých let. lja Racek mne poprvé fascinoval svým výkonem ve vedlejší roli pana Maacka v Ubohém panu Kufaltovi, zde v hlavní postavě Jiřího Maheny předvedl Racek opět nezapomenutelnou kreaci a od té doby ho řadím mezi ty české herecké legendy, na něž nedám dopustit. Byť je zde snímek řazen do kategorie životopisný / historický, já si užil především psychologické drama ze života spisovatele a publicisty, kde svět literatury, publicistiky a divadla za první republiky vytvořil spíše zajímavé pozadí k hlavnímu příběhu. Je hodně důvodů, proč snímku i po třetím zhlédnutí s odstupem několika let ponechávám plné hodnocení... Průbojnost a pevný charakter hlavního hrdiny, který se neodváží ani pod vlivem úplatků uveřejnit v novinách podřadné básně podprůměrného autora. Otázka hranic možného plagiátu, inspirace či pouze náhodného vzniku dvou velmi podobných děl ve stejné době, přetavena v složitý vnitřní zápas s nutným osudovým vyřešením. Nad to všechno titulní myšlenka o hledání tzv. Archimedova bodu, pravého smyslu života, v němž možno výrazně pokročit, ale během času života nikdy ne úplně skončit. Vše působivě podbarvují Mahenova poetická rozjímání, nasmímané v silném zatmění se zaostřením na siluetu hlavního protagonistu. 90% ()
Není to zdaleká jediná věc z brněnské produkce, jejíž hodnoty sráží laciná televizní výprava, takže by si to vystačilo i s formátem rozhlasové hry. Ale díky bohu aspoň za to, protože životopisný žánr v České televizi už léta zoufale chybí. ()
Namet i scenar je dobry, stejne tak herecke obsazeni. Skoda slabe vypravy, zpracovani je spise divadelni a atmosfera je zbytecne ponura... ()
Sledovat Racka je vždy zážitek... ()
Nejsem Brňák, a tak jsem toho o postavě Jiřího Mahena zatím zas moc nevěděl. Leda, že po něm je pojmenované jedno z brněnských divadel. Tahle televizní inscenaci brněnského studia Československé televize je možná hodně komorní (zvláště pokud jde o výpravu), přesto se zde toho o Mahenovi člověk dozví víc, než jen to, že mu okolí přezdívalo "Korzár". Nakolik je pravdivá i ona základní zápletka, v níž je stárnoucí Mahen konfrontován jednak s opovážlivostí člověka vydávajícího své plagiátorské literární pokusy za umění, a především pak s limity svého vlastního umění vůči talentu jistého mladíka píšícího pod pseudonymem Jan Zvonař, neumím zcela posoudit. Ani nevím, zda měl Jiří Mahen skutečně rozepsanou hru jménem Archimedův bod. Co ale vím určitě, že se Ilju Rackovi v tomto komorním snímku podařilo nastínit danou postavu (se všemi komplikovanými projevy jeho duše) s ohromnou grácií. Co na mě pak hodně zapůsobilo, byl režijní nápad, kdy jsme z času na čas svědky jakéhosi Mahenova poetického rozjímání, které je docela zajímavě nasnímáno (viz zaostření na siluetu hlavního protagonistu v silném zatmění). Krásnou melancholickou náladu jsem z toho cítil. ()
Jakékoliv připomenutí kohokoliv, kdo přispěl ke zvyšování kultury naší země, je záslužné. Pokud se tak ale děje v třesoucích se kulisách, v hrozivě nudné atmosféře, kdy padají překvapivá zjištění hlavního hrdiny typu "jsem synem muže a ženy", tak mě to nebaví. Ani když tam hraje Ilja Racek. Jó, jako rozhlasová hra, by mi to nevadilo. Rádio totiž neposlouchám. ()
Divadelne pojata, televizni inscenace. Pokud Vas zajima svet literatu a divadelniku, pobavite se lepe nez ja. 3- ()
Tyhle kousky z dob normalizace jsou nádhera. V té době se filmy točily krásnou kamerou, takový obraz je prostě nádhera. Výtečný výkon pana Herce Racka je úžasný. Za zmínku a pochvalu stojí mladé ucha jako Navrátil a Donutil. Nádherný kousek. ()
Československý televizní film o životě českého spisovatele, redaktora a divadelního dramatika Jiřího Mahena (1882-1939), jehož velmi přesvědčivě ztvárnil I. Racek. Děj příběhu od J. S. Kupky se odehrává ve třicátých letech, kdy se tento brněnský patriot a zaneprázdněný mnohostranný umělec rozhodne napsat divadelní hru s názvem Archimédův bod, v níž hodnotí vše prožité, hledá pevný bod v životě a vyzdvihuje morálku hlavní postavy. Ve skutečnosti se Mahen dostává do morálního dilematu, zda ustoupit a otisknout v novinách špatnou báseň mladého zámožného grafomana (M. Donutil) a na oplátku získat finance pro ustanovení veřejné knihovny. Současně se seznamuje s jiným mladým talentovaným básníkem (nesmělý O. Navrátil) a seznává, že onen mladík napsal divadelní hru na podobné téma jako on sám, avšak literárně zdařilejší. Mahen podpoří mladého autora, své životní dílo ani nedopíše, opouští všechny své funkce a odchází do ústraní, kdy těsně po německé okupaci v květnu 1939 spáchá sebevraždu. Ve filmu R. Tesáčka se objevuje mnoho více i méně známých herců z brněnských divadel, nejvýraznější role připadly L. Lakomému jako Mahenovu příteli, malíři F. Halánkovi, Z. Herfortové coby jeho manželce či jeho kolegovi v redakci novin v podání J. Vlasáka. Dobře napsaný scénář doplňují v určitých momentech verše z Mahenových básní, jež jímavě recituje J. Pecha a právě tato lyrická složka mě přesvědčila k udělení hvězdy navíc. ()
"Není strašnějšího dobrodružství na této Zemi, než jdeme-li cestou, na které pochováváme, čím jsme chtěli rozkvést, a nerozkvetli." Tato myšlenka, ledabyle napsaná na kuse papíru na Mahenově psacím stole, přečtěná v mysli Zdenou Herfortovou, mě zvedla z postele. Až do té myšlenky mi toto brněnské dílko přišlo tuctové, nudné a málem jsem u něj usnula. I když mladej typicky namyšlenej Donutil v úvodě vyvolal nepatrný úsměv. Ten kousek papírku zvedá mé hodnocení o 2 hvězdy. Bylo to jak závěr Šestého smyslu - úplně změní pohled na celý film. Myslím, že ta slova zcela vystihují životní cestu Jiřího Mahena i její konec. ()
Nevidím jediný důvod, proč by měla být použita "lepší" výprava. Jen by odpoutávaly pozornost od toho podstatného. Mi hra plně vyhovovala, počítám ale, že o to, o co šlo Mahenovi především, to je o morální čistotu, většině dnešních lidí stejně nic neříká. ()
Dnes třetí životopisný snímek a třetí nejnižší hodnocení. Ani můj oblíbený Ilja Racek s ubohým scénářem nic neudělal. 20181009 6713/6831 o/1 s.u. (CT1) ()
Drobná ale o to zajímavější část Mahenova života se silným morálním přesahem. Lyrické vsuvky plné rozzuřených psů byly neotřelé a Racek famózní...ostatně jako vždy, profík každým coulem. ()