Režie:
Wagner de AssisKamera:
Ueli SteigerHudba:
Philip GlassHrají:
Rosanne Mulholland, Othon Bastos, César Cardadeiro, Nicola Siri, Lisa Fávero, Ana Rosa, Kika Freire, Inez Viana, Rodrigo dos Santos, Amélia BittencourtObsahy(1)
O člověku, který umře a poznává svět jako "duše z druhého břehu". Film byl natočen podle knihy Chico Xaviera, která popisuje život jeho duchovního učitele - duše, se kterou byl Chico Xavier ve spojení. (sator)
Recenze (41)
Radko*** se ptá a jak bude po smrti, a odpovídá slovy J. H. Krchovského; v našem regionu si asi vystačíme sami - já bych zůstal u Ladislava Klímy. Brazílie je velká země, a tutíž i osetá mnohými proroky, kteří - na rozdíl od největšího proroka, který nenapsal jediné slovo (a léčil), popsují stohy papíru (a neléčí). Podobným velkoproducentem jako Chico Xavier, je i Phil Glass, který také ví, co se lidem líbí, a dá jim to při jakékoli příležitosti. ()
Mierový pohodový film s duchovnom a dobrom, škoda, že niekde v polovici to stratilo zaujímavosť. Knihu som nečítal, no nemám dojem, že tu ide o akúsi náboženskú agitku, ono sa to celkom dalo, malo to v sebe dávku mystiky, akýsi futurizmus spojený s prírodnom, s vyššími zmyslami, proste taká kúzelná oddychovka. ()
Mystika, která obklopuje snímek a vše kolem jako takové je mnohem silnější než triviálnost příběhu. Ovšem nerada bych, aby existoval život po životě - snažit se o zásluhy, mluvit se všemi uctivě a pomáhat "bližním" není vůbec nic co bych po smrti chtěla dělat :-D. Podle mě život končí smrtí a posmrtný život jako takový neexistuje. Sice o tom vím prd i když věřím v něco mezi nebem a zemí, tak si nemůžu pomoct. Ovšem jednoho dne se snad dostanu ke knize Chico Xaviera, která je rozhodně famózní alespoň z poloviny jako tento barevný a čistý mystický film. ()
Téma, které osloví a napoví (mě určitě :-) ). Přesto mi astrální svět (město) v tomto podání nebyl zrovna nejsympatičtější – mám na mysli to high-tech vyobrazení jednotlivých institucí, chyběla mi tam víc určitá řekněme esencialita. Ta přítomná v podobě lyrického sezení na trávníku a naslouchání překrásné hudby mi právě nekorespondovala s technologiemi budov a zařízení „třetího tisíciletí“ – trochu mi to připomnělo jednu ruskou pohádku, na které jsem byla v první třídě se základkou v kině a jejíž název jsem třeskutě zapomněla (bylo to o duších dětí, které se připravují na svůj vstup do těla a mají se narodit té které konkrétní mamince, děti předtím, než se narodí maminkám vyrábí různé dárečky, tenkrát mi to naprosto učarovalo….kdyby někdo věděl, o co jde, uvítám název pohádky, děkuji). Vyhovovalo by mi víc lazení astrálu do Harmonie s přírodou, potažmo s vesmírem, ne s hudbou technologií budoucnosti....Ale jinak je Nosso Lar opravdu pozoruhodné a velmi jiné dílo. Nejsilnější scéna ve filmu pro mě byla ta, ve které zástup Duší vítal zbídačené příchozí židovské duše….Nevím, jak hodnotit, něco mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami. ()
Očistec? Ano, tím je tahle země. Tady se můžeme rozhodnout, kde ztrávíme věčnost. A duchovní špitál s nevědomým sebevrahem? To nemá vůbec nic společného s křesťanstvím. Možná pár myšlenek k zamyšlení, jinak je tento film obsahově prázdný. Rozhodně tedy nepatří do sekce o Bohu stvořiteli - je v podstatě úplně antinábožný. ()
Galerie (9)
Photo © Paycom Cinema

Zajímavosti (1)
- Snímek byl natočen na motivy spisů média Chica Xaviéra, autora v době uvedení filmu šestnáct knih o životě v duchovním světě. Autor si sám ve filmu zahrál malou roli, a to sedícího muž meditujícího u rybníku. (Terva)
Reklama