Recenze (3)
A jedno oko nezůstane suché... Ale vážně. Velmi vyspěle natočené melancholické melodrama. Perret nesklouzává do přílišné sentimentality. Od postav si udržuje uměřený odstup a dbá na mizanscénu, jak je pro evropskou školu typické. Zaujme plynulá střihová skladba a nápadité využívání kamery. Dickensovsky laděný příběh je univerzálně srozumitelný i po sto letech a pokud s němým filmem začínáte, tohle je dokonalý příklad vrcholné tvorby z první poloviny desátých let. Na překážku mi příjde snad jen dvouhodinová délka filmu, kdy hlavně v jeho druhé půli, při investigativním pátrání mladého Boscy po své malé schovance, se film lehce vleče. Tak jako tak.. Léonce Perret > Louis Feuillade. ()
Francouzský snímek Děti Paříže je (na rok 1913) velice vyspělé melodrama, který zaujme jak svým příběhem, tak pokrokovým využíváním stylistických technik. Perret organizuje řadu záběrů zajímavým způsobem do hloubky, využívá zadní osvětlení, panorámy a prostor často rozděluje do většího počtu záběru, což nebylo v tomhle období vůbec samozřejmostí. Mizanscéna ani děj se nesnaží diváka zaujmout spektakulárností, ale spíš realističností. A daří se to výborně. Při původní rychlosti projekce (16 snímků za vteřinu) trvá film přes dvě hodiny, ale díky chytlavému příběhu je snímek zajímavý od začátku až do konce i dnes. Děj filmu se točí kolem osudu mladé dívky, která v dětství přijde tragicky o oba svoje rodiče. Když uteče z internátu, dostane se do rukou zlodějů, kde se také seznámí s druhým "dítětem Paříže" Boscem. Dramatické události, které odstartuje zjištění, že otec dívky ve válce nezemřel, ale byl pouze v zajetí, už prozrazovat nebudu, protože film rozhodně stojí za vidění ;-) ()
Na svou dobu vyspělé melodrama o dobrodružství dvou sirotků. ()